Č. 8864.Stavební právo (Slovensko): I. Příkaz k opravě budovy, která je ve stavu ohrožujícím veř. bezpečnost, udílí za platnosti zák. č. 125/27 okresní úřad. — II. Příkaz takový směřuje proti vlastníku budovy, nikoliv proti jejímu uživateli.(Nález ze dne 30. října 1930 č. 16609.) — Č. 8864 —1221Věc: Josef M. v P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o opravu domu.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem okresního úřadu v Púchově z 23. prosince 1926 bylo st-li uloženo, aby v nepřekročitelné lhůtě 14 dnů své staveni v P. řádně opravil, t. j. do takového stavu uvedl, aby nehrozilo lidskému životu nebezpečí. Pro případ neuposlechnutí pohroženo mu zároveň zavedením trestního řízení ve smyslu § 117 zák. čl. XL:1879. Odvolání st-lovo zamítl zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím.O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss uvážil:Předmětem sporu jest příkaz k odstranění stavebních závad budovy, tedy nepochybně úřední akt povahy stavebně-policejní. Povinnost udržovati budovy v řádném stavu normována jest na území býv. župy Trenčanské, k němuž patří obec P., v § 59 stavebních pravidel, vydaných valným shromážděním župní pravomocnosti z 11. května 1903 č. 133/ 3373 a potvrzených nař. uher. min. vnitra z 10. března 1905 č. 11514/III, a to tak, že rozpadající se budovy, které podle posudku odborného a úředně vyslaného znalce ohrožují veř. bezpečnost, musí býti opraveny nebo zbořeny. Jestliže by — praví se tu dále — majitel opravu nebo zboření neprovedl ve lhůtě pravoplatným výrokem stanovené, dá úřad zbořiti budovu na jeho útraty. Neuposlechnutí takového policejního příkazu prohlašuje se v dalším § 62 pravidel za přestupek, který trestá, nemělo-li by nastati stíhání jeho podle § 117 zák. čl. XL:1879 trestním soudem, v prvé stolici hlavní služný.O tom, kdo jest povolán vydávati stavebně-policejní příkazy vůbec a tedy i příkazy k opravě resp. zboření budov závadných ve smyslu § 59 cit. pravidel, se sice v těchto pravidlech výslovně nic nestanoví; leč z toho, že povinnost dáti závadnou budovu zbořiti na útraty majitele, jestliže by tak tento na daný mu příkaz sám neučinil, ukládá se v cit. § 59 »úřadu« bez bližšího označení, a že stejné dikce použito jest i na mnoha jiných místech stavebních pravidel býv. župy Trenčanské (na př. v §§ 10, 11, 40, 48, 57), kde se »úřadem« rozumí nepochybně úřad stavební, sluší souditi, že i úřadem povolaným k vydání příkazu ve smyslu § 59 pravidel jest úřad stavební. Poněvadž pak funkce stav. úřadu v prvé stolici svěřena jest tu okresnímu hlavnímu služnému (§§ 19, 22, 23, 25, 26, 27, 29 pravidel), byl do změny župní organisace na Slov. i on příslušný příkazy takové vydávati. Tato kompetence přešla podle § 6 zák. o zřízení okr. a župních úřadů č. 126/20, který vešel na Slov. v platnost dnem 1. ledna 1923 (§ 1 vl. nař. č. 310/22), na úřady okresní a byl tedy v daném případě k vydání sporného příkazu v I. stolici příslušný okr. úřad v P. a podle § 5 zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb. k přezkoumání příkazu toho v cestě instanční zemský úřad v Bratislavě.Je tedy výtka stížnosti, že adm. úřady nebyly v záležitosti opravy budov st-lových kompetentní rozhodovati, bezdůvodná.St-1 míní ovšem dále, že k opravě budov, o něž jde, není povinen on, nýbrž že povinnost ta náleží jeho rodičům, a to proto, že jim přísluší doživotní užívací právo k budovám těm. Avšak i tento názor jest s hlediska cit. stav. pravidel, která pro zodpovědění této otázky úřady stavebními jsou jedině směrodatná, nesprávný, když, jak již řečeno, v §§ 59 a 62 těchto pravidel je povinnost opraviti chatrnou budovu a zodpovědnost za včasné provedení opravy té uložena majiteli budovy. Okolnost, že snad jiné od majitele rozdílné osobě přísluší nějaké soukromé právo užívací, ať již k budově celé anebo toliko k její části, nemůže tuto veřejnoprávní povinnost majitele budovy nikterak vyloučiti ani na nic měniti. Že pak majitelem budov, jichž oprava byla nařízena, jest st-I, vzal úřad za prokázáno výpisem z pozemkové knihy, proti jehož správnosti stížnost nebrojí.Spatřuje-li posléze stížnost vadu řízení v tom, že žal. úřad opomenul zjistiti užívací právo rodičů st-lových na zmíněných nemovitostech, sluší na to odpověděti, že pro otázku veřejnoprávní povinnosti majitele budovy, jak o ní je shora řeč, je zcela nerozhodno, jaké jsou soukromoprávní povinnosti uživatele, resp. spoluužívatele budovy oproti vlastníku jejímu, a je proto lhostejno, zda žal. úřad existenci užívacího práva rodičů st-lových zjišťoval či nikoli. Ostatně okolnost ta, jsouc prokázána výpisem z pozemkové knihy, nebyla ani sporná.