— Č. 8758 —
Č. 8758.
Samospráva obecní: Obecní podnik výdělečný může býti obcí pronajat i z volné ruky; není za všech okolností třeba veřejné soutěže.
(Nález ze dne 23. září 1930 č. 14660.)
Prejudikatura: Boh. A 4444/25, 8604/30.
Věc: Oskar R. a Jiří W. v K. (adv. Dr. Max Neubauer z Karl. Varů) proti zemskému výboru v Praze (za zúč. obec K. adv. Dr. Václ. Schram z Karl. Varů a za zúč. Ludvíka E. adv. Dr. Kar. Wolf z Prahy) o pronájem městského závodu na zkapalňování kyseliny uhličité.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou ze 6. května 1924 pronajala obec K. na základě pravoplatného usnesení měst. zastupitelstva z 27. října 1923 svůj závod na výrobu kyseliny uhličité na dobu šesti let, t. j. od 15. května 1924 do 14. května 1930, Ludvíku E. — Ve schůzi dne 30. března 1927 — Č. 8758—
991
usneslo se měst. zastupitelstvo prodloužiti pachtovní dobu do 31. prosince 1933 a zároveň změniti některé podmínky dosavadní smlouvy a to ony, jež jednají o stanovení ceny za kyselinu, kterou dodává pachtýř městským lázním, dále o výpočtu pachtovného, placeného ve formě podílu města na čistém zisku a konečně o splacení investičních zápůjček, poskytnutých městu pachtýřem.
Odvolání, které st-lé proti posléze dotčenému usnesení měst. zastupitelstva podali a v němž namítali v podstatě, že prodloužení nájemní doby z volné ruky příčí se zák. o fin. hospodářství obcí (§ 22 ob. fin. novely), poněvadž veř. soutěží by se docílilo podmínek pro obec daleko příznivějších, bylo v pořadí stolic nař. rozhodnutím zamítnuto. O stížnosti nss uvážil:
Žal. zsv v úvodu svého rozhodnutí prohlašuje, že není zákonného předpisu, který by obec nutil, aby své podniky pronajímala veř. řízením ofertním, ani aby je provozovala ve vlastní režii, naopak že volba formy obhospodařování je ponechána úplně na vůli obce. Tím zřejmě nechtěl říci a také neřekl žal. úřad nic jiného, než že tu neb onu modalitu hospodaření, t. j. buď ve vlastní režii nebo pronájem, určuje obec sama. Stížnost naproti tomu namítá, že obec ve volbě způsobu hospodaření není svobodna, ježto pronájem obecního majetku nemovitého za určitých podmínek, které v daném případě jsou splněny, vyžaduje schválení bezprostředního úřadu dohlédacího (§ 23 odst. 1 body 2, 3 a 4 odst. 2 ob. fin. novely č. 329/21). V tom sluší ovšem stížnosti přisvědčiti, avšak žal. úřad nevyslovil, že by k usnesení měst. zastupitelstva, kterým smlouva byla prodloužena, tohoto schválení nebylo potřebí. Míjí se proto tato námitka cíle.
Ve věci samé je řešiti především právní otázku, zda obec, rozhodne-li se svůj podnik pronajmouti, jest povinna učiniti tak veř. řízením ofertním. Stížnost tvrdí, že ano a spatřuje pro toto své stanovisko oporu jednak v § 21 ob. fin. novely, který stanoví, že všechen majetek obce, který může poskytovati výtěžky, jest spravovati tak, aby se docilovalo výtěžku největšího a jednak v § 22 téhož zák., podle něhož výdělečné podniky obcí jest vésti tak, aby příjmy kryly aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.
Leč z ustanovení, kterých se tu stížnost dovolává, a to ani z doslovu jejich, ani ze smyslu, jaký mají, nelze vyvozovati, že by obecní podniky výdělečné — a o takový podnik zde nepochybně jde — nesměly býti pronajímány z volné ruky, nýbrž, jak st-lé hájí, toliko veř. soutěží a že by tudíž jen tímto poslednějším způsobem mohlo býti učiněno zadost požadavkům, které zákon na správu obecního majetku v cit. předpisech ob. fin. novely klade. Že tomu tak jest, plyne beze vší pochyby z ustanovení dalšího § 23 odstavce 1 bodu 3 tohoto zák., které, dávajíc obci volnost pronajmouti obecní majetek nemovitý veř. dražbou neb veřejně vyhlášeným řízením ofertním bez požadavku vyššího schválení, vyslovuje tak zároveň zcela jasně, že — arciť s podmínkou schválení bezprostředním úřadem dohlédacím (§ 23 odst. 2 I. c.) — připouští pronájem obecního majetku i bez veř. dražby neb řízení ofertního, tedy i z volné ruky. Zásada tato jest ostatně také i v dosavadní judikatuře nss-u důsledně uznávána (srov. na př. nál. Boh. A 4444/25, 8604/30 a j.).
Usnesla-li se tedy obec prodloužiti pachtovní smlouvu z volné ruky a brojili-li proti tomu st-lé, bylo povinností úřadu zkoušeti vhodnost tohoto způsobu pronájmu s hlediska prospěchu obce. To žal. úřad také učinil. Závěr, k němuž dospěl, může nss podrobiti svému zkoumání jen v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss, ježto při tom nejde o otázku právní, nýbrž o to, zda úsudek úřadu je ve shodě se spisy a je-li logický.