— Č. 8760 —
Č. 8760.
Pojištění nemocenské (Slovensko): Při stanovení denního pracovního výdělku ve smyslu § 7, odst. 1 nemoc. zák. z r. 1888 a 1920, resp. § 3 vl. nař. č. 26/21 pro zařádění do mzdových tříd a vyměření pojistných příspěvků není rozdílu mezi zaměstnanci stálými a nestálými.
(Nález ze dne 25. září 1930 č. 14776.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Nitře proti ministerstvu sociální péče (za zúč. účast, spoločnost pre zvýšenie hospodárskej výroby ve Slov. M. adv. Dr. Mor. Herzfeld z Nov. Zámků) o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Účastinárská spoločnost pre zvýšenie hospodárskej výroby ve Slov. M. domáhala se přípisem z 25. dubna 1925 u okresní, dělníky pojišťující pokladny v Nitře, aby její nestále zaměstnaní dělníci byli zařazeni do mzdových tříd nemoc, pojištění podle stanoviska zaujatého nál. nss-u Boh. A 2367/23 a 3597/24, podle kterých základem pro zařazení do mzdových tříd je denní pracovní výdělek, který je sedmou částí smluvené denní mzdy, násobené počtem pracovních dní v týdnu. — Správa jmenované pokladny usnesením z 22. listopadu 1925 žádosti nevyhověla a rozhodla, že pokladna bude tyto zaměstnance zařazovati tím způsobem, že za základ vezme pro každý den zvláště dosaženou mzdu, t. j. všechny příjmy, které podle zákona určují výši obnosu, směrodatného pro zařazení do mzdové třídy.
Okr. úřad v Nitře výměrem z 27. března 1926 námitkám zaměstnavatele vyhověl a zrušil usnesení správy pokladny, uloživ pokladně, aby při zařazení nestálých zaměstnanců zúčastněné strany do mzdových tříd a při vyměřování nemoc, příspěvků za tyto zaměstnance se řídila předpisy § 3 vl. nař. č. 26/21.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání nemoc, pokladny a potvrdilo výměr okr. úřadu z jeho důvodů.
Na toto rozhodnutí si stěžuje okr. nemoc, pojišťovna v Nitře jako právní nástupkyně okr. pokladny pro dělnické pojištění v Nitře, žádajíc jeho zrušení pro nezákonnost. O stížnosti uvážil nss toto:
Vl. nař. č. 26/21, vydaným na základě zmocnění, uděleného čl. VIII zák. č. 689/20, byl s účinností od 1. února 1921 změněn odstavec 1 § 24 zák. čl. XIX: 1907 takto: »Za účelem pojištění zařadí se pojištěnci podle pracovního výdělku ve mzdové třídy podle této stupnice (následuje stupnice mzdových tříd I. až XIII. dle denního pracovního výdělku a průměrného pracovního výdělku). Pro vyměření příspěvku počítá se týdenní výdělek sedminásobnou, měsíční třicetinásobnou částkou denního výdělku«.
Změnou touto uvedeno v platnost na Slov. a v Podk. Rusi doslovně stejné ustanovení § 7 cit. zák. č. 689/20, vydaného pro historické země, takže ode dne účinnosti nař. č. 26/21 zařazování pojištěnců do mzdových tříd je upraveno pro celé státní území shodně. Výkladem cit. ustanovení zabýval se nss v nál. Boh. A 2367/23 a dospěl k názoru, že cit. předpisu odpovídá tento postup: »Je-li smluvena časová mzda za den, vypočítati jest, kolik činí pracovní výdělek určený na živobytí pojištěncovo na celé časové období týdenní násobením smluvené mzdy denní počtem smluvených dnů pracovních, výsledek pak dělen sedmi podává pracovní výdělek určený k úhradě živobytí na den. Tento výdělek jest denním pracovním výdělkem ve smyslu 1. odst. § 7 a tudíž základem pro zařazení do mzdových tříd a podle odstavce 2 § 7 i pro vyměření pojistných příspěvků.« Na výkladu tomto trvá nss i v daném případě.
Nelze proto shledati, že by nař. rozhodnutí, jež založeno jest na stejném pojímání cit. § 3 vl. nař. č. 26/21, bylo v rozporu se zákonem.
Stížnost míní, že při zařazování do mzdových tříd třeba rozeznávati mezi stálými a nestálými zaměstnanci. Shora stanovený postup by dle náhledu stížnosti u nestálých zaměstnanců měl za následek, že by nemohly býti splněny předpoklady § 4 cit. vl. nař., dle něhož nemoc, příspěvky mají obnášeti 59% vyplacené mzdy, taktéž by nemohl býti splněn požadavek § 6 cit. vl. nař., aby nemocenské činilo 2/3 z průměrného denního výdělku; neboť zaměstnanec, který během týdne je zaměstnán u šesti různých zaměstnavatelů po jednom dni s denním platem 14 Kč, musil by býti podle nař. rozhodnutí zařazen do I. mzdové třídy, poněvadž za základ pro zařazení by se musel bráti průměrný denní výdělek u každého zaměstnavatele 2 Kč, přes to, že vydělal 14 Kč, čili týdně 84 Kč a patřil do mzdové třídy V. Podle toho by dostal nemocenského dle I. třídy denně 1.40 Kč, kdežto podle jeho skutečného týdenního výdělku by mu příslušelo podle V. třídy denně 8 Kč.
K námitce této třeba především upozorniti na to, že zákon nemá pro zařazení nestálých zaměstnanců do mzdových tříd zvláštních odchylných předpisů. Není také důvodu hledati pro zařazování těchto zaměstnanců odchylný výklad cit. ustanovení. Není překážky, aby i u nich se zjistil denní pracovní výdělek tím způsobem, že se pracovní výdělek, plynoucí ze zaměstnání povinně pojištěného, za celé časové období týdenní, dělí sedmi a získá takto základ pro zařazení do mzdové třídy dle cit. § 3. Pro výpočet, jak jej konstruuje stížnost, nedává cit. nález podkladu. Nález ten výslovně vypočítává denní pracovní výdělek tím způsobem, že dělí sedmi pracovní výdělek určený na živobytí pojištěnce na celé časové období týdenní, jehož cifra se zjistí z pravidla, t. j. je-li mzda každý den stejná, násobením denní mzdy počtem dnů pracovních a ovšem, je-li denní mzda v témže týdenním období různá, součtem denních mezd v týdenním období vydělaných.