— Č. 8717 —890Č. 8717.Učitelstvo: Od kdy může úřad svobodné učitelce za platnosti min. nař. č. 333/1918 ř. z. odejmouti výhodu pobírání drahotních přídavků podle 2. třídy rodinné, přiznanou se zřetelem na otce?(Nález ze dne 2. září 1930 č. 13659.)Prejudikatura: Boh. A 4463/25.Věc: Marie R. v Brně (adv. Dr. Bedř. Brendler z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o drahotní přídavky.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: St-lce jako definitivní učitelce obecné školy v Brně byly po převratu poukazovány drahotní přídavky podle 2. rodinné třídy, poněvadž se starala o 65 roků starého, na jedno oko slepého otce; tak se stalo zejména též výměrem německé okr. škol. rady v Brně-městě z 21. června 1920 a z 18. srpna 1920, který byl schválen výnosem zšr-y v Brně z 31. srpna 1920. Avšak výnosem z 31. srpna 1923 poukázala zšr st-lce od 1. října 1920 jen drah. přídavek podle 1. třídy a vyslovila, že vůbec neměla a nemá nároku na mimořádné přídavky na otce, který byl nebo ještě jest dozorcem finanční stráže v Brně.Dalším výměrem z 26. května 1924 vyslovila zšr, že st-lce za dobu od 1. května 1920 do 31. července 1921 a od 1. května 1922 do 31. prosince 1922 přísluší drah. přídavek pouze dle 1. třídy, poněvadž její otec v uvedené době byl zaměstnán. Zšr poukázala proto st-lce za dobu od 1. ledna 1920 do 30. dubna 1920 a od 1. srpna 1921 do 30. dubna 1922 drah. přídavky dle 2. třídy, v ostatní době však podle 1. třídy.St-lčinýin námitkám zšr rozhodnutím ze 3. května 1927 nevyhověla; pokud st-lka ve svých námitkách uváděla, že jí na základě nál. Boh. A 4463/25 neměly býti mimořádné drah. přídavky dle 2. rodinné třídy sníženy se zpětnou platností, nýbrž teprve od listopadu 1923, uvedla zšr, že se st-lka v tomto případě nemůže cit. nálezu dovolávati, ježto bylo její povinností ohlásiti změnu rodinných poměrů, která nastala zaopatřením jejího otce, jenž přijal službu u potravní daně na čáře. Tím, že tuto okolnost zamlčela, ať úmyslně nebo nevědomě, pobírala ve směrodatné době vyšší mimořádné přídavky dle 2. rodinné třídy neoprávněně. Z obdoby § 326 o. z. o. nemůže st-lka vyvoditi, že jí přeplatek drah. požitků nemá býti srážen, neboť norma tato se týká toliko plodů věci (při peněžitých dávkách úroků), jež pokládal bezelstný držitel za své vlastnictví.Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu rozhodnutí zšr-y. Při tom podotklo min. k námitce stížnosti, dovolávající se § 7 vl. nař. č. 234/21, že tento předpis se na daný případ nevztahuje, poněvadž jedná o výplatě příspěvků na výchovu nezaopatřených dětí, sirotčích pensí, tedy vesměs požitků, na něž určité osoby při splnění jistých podmínek mají právní nárok. V případě st-lky však jde o drah. přídavek svobodné učitelky na nezaopatřeného — Č. 8717 —891otce, jenž jest v úplné finanční závislosti od st-lky, povolení tohoto přídavku však závisí zcela na volném uvážení školských úřadů.Proti tomuto rozhodnutí jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil:Není na sporu, že st-lka ve sporném čase, spadajícím do doby před účinností zák. č. 394/22 a do doby účinnosti předpisů min. nař. č. 333/ 1918 ř. z. o rodinných třídách pro pobírání drah. přídavků, měla zákonný nárok jen na drah. přídavky podle 1. rodinné třídy, že však v oné době na základě opatření příslušných úřadů (okr. a zem. škol. rady) pobírala původně drah. přídavky podle II. rodinné třídy s ohledem na svého otce; dále nepopírá stížnost, že zšr mohla zásadně výhodu takto sr-lce poskytnutou jí opět odejmouti. Sporno je jenom, zda odejmutí to se mohlo státi také za dobu minulou anebo teprve ode dne, kdy odejmutí to bylo vůči st-lce vysloveno, resp. od účinnosti nového zák. čís. 394/22. Stížnost zastává — dovolávajíc se nál. Boh. A 4463/25 — názor druhý, žal. úřad však stojí na stanovisku prvnějším, uváděje, že u st-lky nejde o takový případ, jaký byl rozřešen v cit. nál. a to proto, poněvadž st-lka zamlčela zaměstnání svého otce u potravní daně a tudíž v dotyčných obdobích pobírala drah. přídavky podle 2. třídy neoprávněně.V cit. nálezu vyslovil nss právní názor, že zšr, která svobodné učitelce za platnosti nař. č. 333/18 ř. z. přiznala drah. přídavky podle II. rodinné třídy vzhledem na matku bez časového omezení, může výhodu tu sice kdykoliv odvolati, avšak toliko ex nunc a že nemůže požadovati vrácení přídavků vybraných za dobu minulou. Jak patrno z odůvodnění cit. nálezu, připouštěl však nss výjimky ze zásady právě uvedené pro případ, že percipientka pobírala vyšší drah. přídavky buďto na základě skutkového omylu anebo mala fide.V daném případě, kde st-lka původně pobírala vyšší drah. přídavky s ohledem na otce na základě opatření příslušných úřadů (výměry něm. okr. škol. rady v Brně z 21. června a 18. srpna 1920 a výnos zšr-y v Brně z 31. srpna 1920), není omyl skutkový žal. úřadem tvrzen; naproti tomu však žal. úřad — bera za své důvody rozhodnutí zšr-y ze 3. května 1927—spatřuje patrně malam fidem st-lky vtom, že neoznámila změnu rodinných poměrů, nastalou tím, že její otec byl ve sporných obdobích zaměstnán u potravní daně. Stížnost proti tomu namítá, že st-lka v rozhodné době jednak neměla povinnost oznamovati každý výdělek otce svého, jednak že jeho příjem v udané době byl tak nepatrný, že jej nebylo lze pokládati za zaopatřeného, naopak že podmínky pro pobírání vyšších drah. přídavků trvaly dále.Podle § 4 odst. 6 min. nař. č. 333/18 lze svobodné zaměstnance státní (podle čl. II. par. zák. též učitele veř. škol národních), kteří žijí s rodiči ve společné domácnosti, postaviti (co do drah. přídavků) na roven ženatým bezdětným, jestliže na základě právního nebo mravního závazku prokázaně z převážné části uhražují výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost.Stížnost má pravdu, že cit. nař. neukládá percipientu, aby oznámil úřadu, jakmile by příbuzný, na kterého vyšší přídavky podle cit. předpisu pobírá, nabyl jakéhokoliv výdělku. Avšak přes to by vzhledem k ustanovením cit. předpisu nebylo lze míti za to, že zaměstnanec béře přiznané jemu vyšší přídavky po právu, jakmile by nastaly okolnosti, které svědčí pro to, že podmínky v uvedeném předpisu stanovené již nejsou splněny.Cit. nař. nestanoví, co jest rozuměti »nuzností« příbuzného podle § 4 odst. 6 cit. nař.; nutno tedy výraz ten vykládati podle obvyklého významu jeho, takže nebude lze mluviti o nuznosti tam, kde dotyčný příbuzný má takový příjem, který sám o sobě stačí k jeho výživě anebo který aspoň k výživě jeho stačí převážnou měrou, takže není již nutno, aby dotyčný zaměstnanec sám hradil z převážné části jeho výživu pro jeho nuznost. Zda jsou dány poměry toho či onoho druhu, je ovšem předmětem konkrétního hodnocení.Částka 4000 Kč ročně, stanovená v § 7 vl. nař. č. 234/21, nemůže po té stránce — jak stížnost se domnívá — býti výhradně směrodatnou již proto, poněvadž částka ta platí jednak pro zaopatřeni sirotků, jednak pro úplné zaopatření, nikoliv pro zaopatření třeba jen převážnou měrou, jak je má na mysli § 4 odst. 6 min. nař. č. 333/18.Ve sporné době měl st-lčin otec denní plat 7 Kč. Nelze zajisté tvrditi, že by tento denní plat pro muže 65letého a churavého byl tak značný, že by vylučoval úsudek, že st-lka přes to musila výživu svého otce převážnou měrou hraditi ze svého. Avšak je-li tomu tak, pak nelze shledati, že by st-lka — neoznámivši úřadu tento příjem svého otce a pobírajíc přes to dále drah. přídavky podle § 2 třídy rodinné, byla jednala mala fide a že by v oné době byla vyšší drah. přídavky pobírala neoprávněně. Ale pak dopadají i na daný případ vývody uvedené v, cit. nál. Boh. A 4463/25, a porušily žal. úřad, resp. zšr právo st-lčino, když odebírajíce jí výhodu pobírání drah. přídavků podle II. třídy, učinily tak za dobu minulou a uložily jí vrácení domnělých přeplatků.