Č. 8933.

Policejní věci: Paragraf 8 nař. min. vnitra č. 79/1917 ř. z., pokud se jím váže nošení odznaků na předchozí úřední povolení, jest neplatný.
(Nález ze dne 6. prosince 1930 č. 18789.)
Prejudikatura: Boh. A 7729/29, CCCIL/29.
Věc: Jan B. ve V. proti zemské správě politické v Praze o přestupek min. nař. č. 79/1917 ř. z.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem osp-é ve Varnsdorfu z 12. září 1927 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 1 případně 8 min. nař. z 26. února 1917 č. 79 ř. z., jehož se dopustil tím, že zároveň s ostatními členy cyklistického spolku »Austria« dne 23. května a 11. července 1926 na slavnostech cyklistického spolku nosil černo-červeno-zlaté šerpy, aniž byl i s ostatními členy spolku oprávněn podle spolkových stanov takové šerpy nositi; pro přestupek ten byl st-1 odsouzen k pokutě 200 Kč, pro případ nedobytnosti ke 14dennímu vězení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-le, shledav v inkriminovaném jednání st-lově skutkovou trestní podstatu přestupku § 8 min. nař. č. 79/1917 ř. z. K námitce, že st-1 nosil šerpy v kritické době jako slavnostní ozdobu, žal. úřad nepřihlédl, neboť vzhledem k okolnosti, že spolek »Austria« veřejně a korporativně vystupoval s těmito šerpami, chtěje se tím nápadně odlišiti od ostatních účastníků slavností, nutno považovati šerpy ty za »spolkový odznak«. Žal. úřad uvedl dále, že st-li se nepodařilo prokázati, že jest se členy spolku statutárně oprávněn nositi takový spolkový odznak; další námitku, že st-1 nevěděl, že nošení takových spolkových odznaků jest zakázáno, zamítl žal. úřad jako právně irelevantní, poněvadž neznalost právních předpisů nikoho neomlouvá.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Podle § 1 min. nař. č, 79/1917 ř. z. jest dovoleno nositi stejnokroje jen, je-li to povoleno podle tohoto nařízení. Povolení lze uděliti od případu k případu pro jednotlivé stejnokroje nebo všeobecně pro jejich vzor. Stejnokroji podle tohoto nařízení se rozumějí také jednotlivé kusy stejnokroje. Toto ustanovení se vztahuje podle § 8 také na oprávnění nositi odznaky všelikého druhu, jež nosí členové spolků, ústavů nebo veř. korporací. Je tedy i nošení takových odznaků dovoleno jen tehdy, bylo-li podle tohoto nařízení schváleno.
Ustanovením § 1 min. nař. č. 79/17 ř. z. zabýval se nss již v nál. Boh. A 7729/29, opírajícím se o usnesení odborného plena Boh. A CCCIL/29, a dovodil v tomto nálezu, že uvedené ustanovení bylo vydáno bez zákonného zmocnění a jest tedy neplatné. Názor ten jest odůvodněn v podstatě úvahou, že nošení uniforem není všeobecně zakázáno a že není zákonného zmocnění, které by opravňovalo vládu neb ministerstvo, aby Vydávala ustanovení, jimiž by kdo byl nucen předem vymáhati si pro svoji činnost — platnou normou nezakázanou — povolení, t. j. konsens.
Na tomto názoru trvá nss i v tomto případě. Poněvadž pak i nošení odznaků není platnou normou zakázáno a podle § 8 min. nař. č. 79/17 ř. z. jest nošení odznaků všelikého druhu, tedy i těch, jichž nošení nebylo zakázáno platnou normou právní, vázáno na předchozí úřední povolení, platí o § 8 totéž, co o § 1, a dlužno i jeho ustanovení prohlásiti za neplatné.
Odsoudila-li I. stolice st-le pro přestupek § 1, případně § 8 cit. min. nař., položila tomuto výroku za základ normu, jež nemá zákonné platnosti, a jesr proto i nař. rozhodnutí, kterým byl výrok ten v plném rozsahu potvrzen, nezákonné.

Citace:

č. 8933. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 631-632.