— Č. 8703 —
Č. 8703.
Vodní právo. — Řízení správní: I. Nárok na zavedení ediktálního řízení přísluší toliko navrhovateli, nikoli ostatním interesentům. — II. Není rozhodováním ultra petitům, posoudí-li úřad žádost strany za přenos práva vodního na jinou provozovnu jako žádost za změnu v používání vody.
(Nález ze dne 25. června 1930 č. 10921.)
Prejudikatura: Boh. A 2052/23.
Věc: Spolek moravských cukrovarů v O. (adv. Dr. Lub. Nevěřil z Olomouce) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. akciovou společnost pro průmysl a obchod se železářským zbožím »Moravia« v H. adv. Dr. Bedřich Kolb z Brna) o vodoprávní konsens.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 6. května 1921 sdělila firma »Moravia« okr. správě politické v O., že se rozhodla ve svých průmyslových závodech v H. a M., pokud tyto jsou poháněny silou parní, zavěsti sílu elektrickou, ke kterémužto účelu se staví v H. elektr. centrála, která má býti i součástí elektrisace celé země. V této elektrárenské centrále postaví se dva turbogenerátory. Voda potřebná k výrobě páry bude se odebírati z vydatné studně vedle centrály zřízené. Chladící voda pro parní turbiny má býti odebírána ve množství 167 sek. 1 z potoka B., ke kterémužto účelu se zřídí na dně potoka 40 cm vysoký betonový práh za tím účelem, aby hladina vody na místě, v němž se bude voda odebírati, byla stabilisována. Chladící voda bude se po použití ve stejném množství a ve stejné kvalitě, arci jenom trochu ohřátá, zase sváděti zpět do potoka. Používání vody potoční ke chlazení nežádala žadatelka jako nové právo, nýbrž ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 mor. vod. zák. jako odloučení práva k užívání vody pro účely kondensační při starých parních strojích v H. a jako přenos tohoto vodního práva na nově zřízenou elektr. centrálu, která na místo dosavadních parních silostrojů, které nyní mají býti zrušeny, bude závod st-lčin zásobovati pohonnou energií. Jakmile bude elektrárenská centrála uvedena v chod, budou parní stroje a dosavadní kondensační zařízení zrušena. Žadatelka dále v dotyčném podání uvedla, že projektované zařízení pro zásobování — Č. 8703 —
823
elektr. centrály vodou vyžaduje přeměnu zaústnění odpadního příkopu v H. do potoka B. v ten způsob, že tento odpadní kanál zaústí do potoka nad zmíněným projektovaným betonovým stupněm, tedy ještě před místem, z něhož se má díti projektovaný odběr vody pro elektr. centrálu.
Vyhláškou osp-é v O. z 18. května 1921 byl uveden stručně obsah zmíněného podání firmy »Moravia« ve známost i s tím, že žadatelka nepovažuje odběr vody ke chlazení z B. za nové právo, nýbrž jen jako přenesení starých vodních práv na nový podnik ve smyslu § 25 odst. 2 mor. vod. zák. O projektu tomto zavedla osp podle § 83 mor. vod. zák. zkrácené řízení vodoprávní a stanovila místní šetření na den 3. června 1921. Na základě výsledků tohoto místního řízení bylo pak výměrem osp-é v O. ze 6. srpna 1921 vysloveno: 1. že osp povoluje přenesení stávajících vodních práv továrních závodů firmy »Maravia« v H. dle § 25 odst. 2 mor. vod. zák. na závod nové elektrárny v H., 2. že osp povoluje firmě »Moravia« v H. zřízení projektovaného betonového 40 cm vysokého stupně za účelem odebírání vody z B., jakož i zamýšlené přeložení vyústění spodního turbinového náhonu do B. nad betonový pražec a sice mimo jiné za té podmínky, že množství chladící vody pro kondensátory nesmí překročiti množství 167 litrů ve vteřině a že tudíž nassávací pumpa kondensátorů smí míti pouze potřebnou maximální výkonnost 167 litrů za vt., dále, že veškerá v kondensátorech upotřebená voda chladící musí býti bezpodmínečně a přímo zpět sváděna do B. a nesmí jí býti k jiným účelům upotřebeno, konečně že kontinuita vodního proudu přes pevný stupeň v B. musí býti zachována a že nesmí býti zřízena žádná taková zařízení, jimiž by bylo umožněno vzdouvání hladiny vodní a nepravidelnost vodního toku. Osp poukázala na to, že zřízením projektovaného betonového stupně ve výši 40 cm na místě odběru vody, jakož i zamýšleným přeložením vyústění spodního turbinového náhonu nad betonový pražec nebudou veřejné ani soukromé zájmy dotčeny a zařízení tato nebudou míti vlivu na stávající odtokové poměry v B. K námitkám Spolku mor. cukrovarů v O. bylo podotčeno, že spolek tento byl k řízení vodoprávnímu řádně pozván, řízení toho se zúčastnil a zástupcové učinili protokolární prohlášení, takže k dodatečnému vyjádření techn. znalce Spolku mor. cukrovarů z 28. června 1921 nelze již přihlížeti.
Z výměru tohoto podal mimo jiné odvolatele odvolání i Spolek mor. cukrovarů v O.
Rozhodnutím z 19. března 1923 doplnila částečně zsp v Brně nález I. stolice a to v tom směru, že vyčíslena byla celková potřeba vody dle dosavadního stavu zařízení a spotřeba vody pro projektované nové dva turbogenerátory a dva povrchové kondensátory a uvedeno, že jako spotřebu vody nového zařízení jest uvážiti celkem množství 150 sek. 1, které se zdvojnásobí v případě, že budou oba turbogenerátory v provozu. Současně stanovila však zsp, že za středních a nízkých stavů vodních smí firma »Moravia« ve své vlastní závodní elektrárně používati vždy toliko jednoho turbogenerátoru. V ostatních směrech bylo odvolání zamítnuto. Stanovení dalších podmínek, žádaných Spolkem mor. cukrovarů, aby voda z potoka se směla použiti pouze k chlazení kondensátoru, nikoliv též k napájení kotlů, a aby vody z potoka nebylo po — Č. 8703 —
824
umělém ochlazení opět používáno, prohlásila zsp zbytečným se zřetelem ke svrchu dotčenému přesnému vymezení způsobu, jak odebírati povolené množství vody. Obavy rekurujícího Spolku mor. cukrovarů, že studna v elektrárně nebude stačiti k napájení parních kotlů, případně že bude nasávati vodu z B., nepodrobila zsp rozhodnutí v II. stolici, ježto zřízení této studny nebylo dosud předmětem rozhodnutí I. stolice. Ukáže-li se, že se používáním studniční vody v elektrárně bude nasávati voda z potoka, bude nutno zažádati o zvláštní vodoprávní povolení tohoto způsobu užívány studny. Dále vyslovila zsp, že v každém případě vyhovuje určitě vymezené vodní oprávnění, spočívající v popíraném nálezu, zájmům rekurentů lépe než dosavadní neurčitý způsob užívání tohoto práva, dle záznamu ve vodní knize neomezeného. Dále nevyhověla zsp stížnostem proti výměru osp-é z 8. listopadu 1921, jímž firmě »Moravia« bylo dle výsledku živn. policejní kolaudace elektrárny uděleno provisorní povolení k užívání vodního zařízení povoleného výměrem ze 6. srpna 1921. Pokud se konečně týče věžovitého chladiče, zřízeného firmou »Moravia«, bylo osp-é uloženo, aby obsah protokolu ze 14. listopadu 1921 a příslušného živn. a stav. povolení z 8. prosince 1921 se st-li byl sdělen, a aby při tom bylo zdůrazněno, že chladič byl zřízen toliko ke chlazení vody, čerpané z tovární studny, a že tudíž dle toho k používání tohoto chladiče není zapotřebí vodoprávního povolení.
Z podnětu dalšího rekursu Spolku mor. cukrovarů pozměnil žal. úřad nař. rozhodn. nález osp-é v ten smysl, že se místo »přenesení stávajících vodních práv továrních závodů firmy »Moravia« v H. na nový podnik elektrárny v H.« vodoprávně schvaluje projektovaná stavba elektrárenské centrály v H., s níž jest spojeno používání vody z řeky B. ke chlazení turbogenerátorů a jíž má býti opatřen pohon průmyslového závodu jmenované firmy místo zrušeného parního pohonu. Důsledkem toho zrušil žal. úřad tu část rozhodnutí zsp-é, pokud schvaluje výše uvedený výrok osp-é, zároveň pak zrušil žal. úřad i výrok obsažený v cit. rozhodnutí zsp-é, podle něhož k používání chladiče zřízeného ke chlazení vody, čerpané z tovární studny, není zapotřebí vodoprávního povolení. V ostatním nevyhověl žal. úřad odvolání Spolku mor. cukrovarů.
Nss uvážil o stížnosti takto: —
St-1 hájí názor, že mělo býti konáno řízení ediktální. Že řízení takové se nekonalo, jest s hlediska st-lova jednou z hlavních procesních závad. Nárok na zavedení řízení ediktálního přísluší však toliko navrhovateli, nikoliv také ostatním interesentům, kteří tím, že ediktální řízení se nekonalo, nemohou býti ve svých právech nikterak zkráceni. (Srov. ustálenou judikaturu jak býv. vid. ss, na př. Budw. A 3419, A 5120, A 8863 a j., tak i nss-u, Boh. A 2052/23). Ostatně se stěžující si spolek vodoprávního řízení zúčastnil, námitky své přednesl a ve stížnosti konkrétně vůbec neuvádí, že a v jakém směru bylo zasaženo do jeho subj. práv tím, že bylo provedeno jenom řízení zkrácené.
Zbývá ještě zabývati se námitkou, že žal. úřad, uděliv vodoprávní povolení ke změněnému používání vody potoka B., a to ke chlazení turbogenerátoru pro elektrický pohon průmyslového závodu zúčastněné strany na místo pohonu dosavadního, šel ultra petitům strany, ježto prý žádáno bylo toliko o povolení k přenosu práva podle § 25 vod. zák. Leč žal. úřad nepovolil v podstatě nic jiného, než zač stranou bylo žádáno. Rozdíl mezi žádostí a nař. rozhodnutím spočívá pouze v tom, že žal. úřad věcný obsah petitu žadatelčina právnicky pojal jinak než žadatelka sama a než nižší úřad. Žadatelka domnívala se, že změna, jejíhož povolení se domáhá, má právnicky povahu přenosu práva vodního s jedné provozovny na provozovnu jinou (§ 25 vod. zák.), kdežto žal. úřad správně rozpoznal, že jde v pravdě o změnu v používání vody (§ 16 cit. zák.). Odchylné právní posouzení obsahu petitu samo o sobě neznamená však, že úřad překročil petit, když věcně povoleno bylo totéž, zač strana žádala. To však stížnost nepopírá a ostatně neuvádí, v čem záleží zkrácení st-lových práv, jež způsobeno bylo tím, že žal. úřad místo žádaného přenesení dosavadních vodních práv zúčastněné strany na její nový podnik elektrárenský po řádně provedeném řízení vodoprávním vodoprávně schválil použití těchže práv pro elektrárnu. Pokud konečně stížnost vytýká, že nebylo současně rozhodnuto o zrušení práv, jichž se žadatelka vzdala, jest námitka tato bezdůvodná, neboť v nař. rozhodnutí je zcela jasně vysloveno, že schválením projektované elektrárenské centrály má býti opatřen pohon průmyslového závodu zúčastněné strany místo zrušeného parního pohonu, takže oprávnění použiti vody způsobem dosavadním a k účelu dosavadnímu současně zaniklo.