— Č. 8713 —
847
Č. 8713.
Školství. — Církevní věci (Slovensko): O přeměně školy církevní na školu obecní.
(Nález ze dne 28. června 1930 č. 10668.)
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o církevní, resp. obecní školu ve V.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jde o použití školní budovy ve V. a podpor, poskytovaných politickou obcí škole římsk o-k atolické, pro školu obecní, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zastupitelstvo obce V. se usneslo dne 9. května 1914 prohlásiti řím.-kat. ludovou školu ve V. za školu obecní vzhledem k § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868; toto usnesení bylo župním správním výborem dne 8. října 1914 schváleno, avšak min. vyuč. zrušeno. — Dne 6. prosince 1919 usneslo se obecní zastupitelstvo ve V. na základě svého práva daného §em 10 zák. čl. XXXVIII: 1868 zříditi ve V. školu obecní a použiti školské budovy, tvořící vlastnictví obce jakož i podpory poskytované dosud škole církevní, nadále k účelům školy obecní. Usnesení to bylo rozhodnutím adm. výboru župy bratislavské z 31. května 1920 schváleno. Odvolání arcibiskupského náměstnictví v Trnavě, proti tomu podané, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě proto, poněvadž z usnesení obecního zastupitelstva a adm. výboru župniho nade všecku pochybnost vyplývá, že se pouhým výrokem o zřízení samostatné obecní školy ludové za modalit v usneseních uvedených nezasahuje do právní existence řím.-kat. ludové školy ve V., tím méně míní školu tu pozměniti na školu obecní.
Proti tomuto rozhodnutí je podána stížnost, o níž nss takto uvážil: Usnesení obecního zastupitelstva ve V., které zavdalo podnět k přítomnému sporu, má dvojí obsah: jednak a) týká se zřízení obecní školy ve V., jednak b) jím projevila obec svoji vůli, věnovati školskou — Č. 8713 —
848
budovu i podpory poskytované dosud škole církevní pro účely této školy obecní.
Pokud jde o výrok ad a), je pravda, že obec politická je podle § 10 zák. čl. XXXVIII: 1868 oprávněna (a za podmínek § 23 a násl. téhož zák. i povinna) zřizovati na svůj náklad školy obecní; byla proto i obec V. oprávněna, usnésti se na zřízení školy obecní a nedotýká se toto zřízení samo o sobě ještě práva církve řím.-kat. na zřízení, resp. další vydržování školy církevní podle § 11 a násl. téhož zák. čl. Potud sluší tedy dáti nař. rozhodnutí za pravdu, že »pouhým výrokem o zřízení samostatné obecní školy ludové« se nezasahuje do právní existence řím.-kat. školy ludové ve V.; je tudíž stížnost po této stránce bezdůvodná.
Ad b). Jinak je tomu však, pokud se obec dále usnesla, použiti školské budovy a podpor, poskytovaných obcí dosud škole církevní, pro novou školu obecní.
Mezi stranami není sporu o tom, že ve V. trvá řím.-kat. škola ludová, jakožto škola církevní a že škola ta je dosud umístěna v budově školní, o níž politická obec V. tvrdí, že jest vlastnictvím politické obce, dále, že politická obec dosud v určitých mezích nesla náklad této školy církevní.
Nss neshledal příčinu, zabývati se otázkou, zda ona školní budova je nebo není vlastnictvím politické obce; neboť i kdyby vlastnictvím politické obce byla, je tolik jisto, že budova ta sloužila dosud nepopřené s vědomím a souhlasem obce politické účelům školy církevní, že tedy — pakliže je vlastnictvím obce politické — byla touto obcí věnována pro účely školy církevní. Poněvadž zúčastněná strana — politická obec V. — netvrdila a netvrdí, že by takovéto věnování se bylo stalo jen prekaristicky, po případě s podmínkou rozvazovací anebo s doložením termínu, nemůže politická obec toto věnování bez souhlasu druhé strany — církevní školy, resp. jejího representanta — o své újmě jednostranně a neopírajíc se ostatně také ani o ustanovení § 25 odst. 2 cit. zák. čl., odvolati, resp. uvésti ve zmar tím, že se usnese naložiti s budovou onou jinak. Totéž platí také o ostatních závazcích (podporách) obce politické vůči škole církevní.
Onou částí svého usnesení, která je uvedena shora sub b), zasáhla tedy politická obec do právní sféry školy církevní ve V., resp. jejího právního representanta, a porušil tudíž žal. úřad práva řím.-kat. školy, resp. jejího representanta, když zamítl odvolání arcibiskupského náměstnictví také pokud jde o tuto část usnesení obecního zastupitelstva, poněvadž prý ono usnesení obce nezasahuje do právní existence řím.-kat. školy.
Že by arcibiskupské náměstnictvo v Trnavě, resp. st-l nebyli oprávněni vystupovati jménem řím.-kat. školy ve V., žal. úřad netvrdí a nss neshledal.
Ale pak bylo nař. rozhodnutí, pokud se tyká použití školské budovy ve V. a podpor, poskytovaných politickou obcí V. dosud tamní škole řím.-kat., pro školu obecní tamže, zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss příčinu posuzovati daný případ s hlediska § 25 odst. II zák. čl. XXXVIII: 1868, když ani obecní zastupitelstvo usnesení svoje o tento předpis neopřelo a ani žal. úřad nař. rozhodnutí tímto předpisem neodůvodnil, sporný případ tudíž podle § 25 odst. 2 cit. zák. neposoudil.
Citace:
č. 8713. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 99-101.