— Č. 8749—
Č. 8749.
Vyvlastnění: I. Výrazem »v obci« v § 3, odst. 3 zák. o stavebním ruchu č. 44/27 rozuměti jest stavební obvod obce, nikoli celé území obce. — II. Je podstatnou vadou řízení, neoznačuje-li vyvlastňovací nález jednotlivé stavby, pro které se staveniště hromadně vyvlastňuje. — III. K pojmu »nevyhnutelné potřeby pro vlastní hospodářstvk podle § 3, odst. 5 zák. č. 44/27.
(Nález ze dne 19. září 1930 č. 14473.)
Prejudikatura: Boh. A 919/21, 1281/22, 1346/22, 2132/23.
Věc: Karel Bedřich Sch. v M. (adv. Dr. Kar. Altmann z Prahy) proti župnímu úřadu v Mukačevě o vyvlastnění pozemků k účelům stavebním. — Č. 8749—
. 973
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad vyvlastňovací nález hlavnoslužnovského úřadu v Berehově z 5. března 1928, který byl vydán podle zák. o stav. ruchu č. 44/27 a jímž byl st-1 uznán povinným postoupiti ze svého nemovitého majetku v obci N. k stavbě obytných domů plochu 556 a 278 čtv. sáhů. Vyvlastňovací náhrada stanovena dílem na 2 Kč a dílem na 1,50 Kč za čtv. sáh.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Po stránce formální stížnost vytýká, že hlavnoslužnovský úřad vyvlastnil celou velkou rozlohu stavebních míst, aniž — jak jest výslovně stanoveno v § 5 odstavci 6 zák. č. 44/27 — označil jednotlivé stavby, k jichž provedení vyvlastňovací nález byl vydán; zcela všeobecný situační plán, na který se vyvlastňovací nález odvolává, jest pro tento účel nedostatečným.
Námitku stejného obsahu, vznesenou již v odvoláni, zamítl žal. úřad s odůvodněním, že vyvlastňovací výměr uvádí, že se vyvlastnění provádí pro stavbu obytných domů a že, ježto vyvlastňovatelé jsou vesměs příslušníky drobného zemědělského lidu vesnického a stavby obytných domů na vesnicích jsou stejného rázu stavebního, při nichž přichází v úvahu nanejvýše velikost hospodářských budov, nutno předložené plány pokládati za vyhovující dle ustanovení zákona. Nss neshledal toto odůvodnění k vyvrácení vytýkané vadnosti vyvlastňovacího nálezu dostatečným.
Podle § 2 zák. č. 44/27 jest přípustno vyvlastniti pozemky dosud nezastavěné mezi jiným pro stavbu obytných domů a pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce. Dále se stanoví v § 3 odst. 4, že pro stavbu domku s jedním bytem lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 400 m2, pro stavbu domku o dvou bytech do 500 m2, a pro stavbu domku s jedním nebo dvěma byty a nutnými hospodářskými budovami pro drobného zemědělce, je-li toho nutná potřeba, i ve větší výměře, nejvýše však ve výměře do 2000 m2. V § 5 odstavci 6 konečně se nařizuje, by v nálezu byla stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, označena. O tom, jak se toto označení má státi, se v posléze zmíněném předpise sice blíže nic nepraví, z toho však, že podle uvedených předchozích ustanovení je pro přípustnost výměry vyvlastňované plochy rozhodným, vyvlastňuje-li se pro stavbu domku buď s jedním bytem neb o dvou bytech, anebo dokonce pro stavbu domku, ať s jedním nebo dvěma byty, ale zároveň s nutnými hospodářskými budovami drobného zemědělce, nutno usuzovati, že označení stavby ve vyvlastňovacím nálezu, má-li odpovídati ustanovení § 5 odst. 6 zák. č. 44/27, musí se státi tak, aby z něho bylo patrno, o jakou stavbu z uvedených tří druhů v konkrétním případě jde.
Tomuto požadavku zákona vyvlastňovací nález I. stolice, který uvádí jako účel vyvlastnění souhrnně ohledně všech 20 žadatelů toliko »stavby obytných domů«, zřejmě nevyhovuje a nedostatek ten nemůže býti také vyvážen poukazem nař. rozhodnutí k tomu, že vyvlastňovatelé jsou vesměs příslušníky drobného zemědělského lidu — Č. 8749—
vesnického a že stavby obytných domů na vesnicích jsou stejného stavebního rázu, poněvadž i na vesnicích mohou se prováděti a ve skutečnosti také provádějí nejen stavby obytných domů s budovami hospodářskými, nýbrž i bez nich a tyto samy o sobě v rozsahu různém.
Se zřetelem k tomu, že posouzení zákonitosti vyvlastňovacího výroku co do výměry vyvlastňovaných ploch jest závislé na tom, pro jaké stavby vyvlastnční se děje, jakož i neméně s ohledem na právní důsledky, které spojuje § 10 zák. č. 44/27 s neprovedením stavby, pro niž vyvlastnční se stalo, ve lhůtě vyvlastňovacím úřadem stanovené (§ 8 odst. 1), nutno nedostatek vyvlastňovacího nálezu po této stránce, který nebyl odstraněn ani nař. rozhodnutím, kvalifikovati jako vadu podstatnou, pro kterou musil nss nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 odst. 2 zák. o ss.
Jako další nezákonnost vytýká stížnost porušení předpisu § 3 odst. 3 zák. č. 44/27, dovozujíc, že v obci N. jsou k zastavění způsobilé pozemky obecní (pastvina), které měly pro zamýšlené stavby přijití v úvahu před soukromými pozemky st-lovými.
Stejně formulovaná námitka v odvolání proti vyvlastňovacímu nálezu byla nař. rozhodnutím zamítnuta z toho důvodu, že dle § 3 obecní pastvinu k uvedenému účelu nebylo možno vyvlastniti, poněvadž leží mimo obvod obce v dosti značné vzdálenosti a jsouc částečně nízko položena, jest pro stavbu nezpůsobilá. »Obvodem obce« rozumí tu žal. úřad zřejmě »stavební obvod obce«, jak plyne z odkazu jeho k odůvodnění vyvlastňovacího výměru, kterým námitce téhož obsahu, vznesené již při místním šetření, nebylo vyhověno proto, že »obecní pastvina nachází se mimo stavební obvod obce«. Podle toho zamítl žal. úřad tuto námitku ze dvou samostatných důvodů: jednak proto, že obecní pozemek leží mimo stavební obvod obce a jednak proto, že jest, jsa částečně nízko položen, pro stavbu nezpůsobilý.
Stížnost označuje především stanovisko žal. úřadu, že lze vyvlastniti pozemky soukromé, není-li ve stavebním obvodu obce jiných pozemků způsobilých k zastavění, za nesprávné, poněvadž v § 3 odst. 3 se výslovně připouští vyvlastniti soukromé pozemky jen tehdy, není-li »v obci« jiných pozemků k zastavění způsobilých. Výkladu, jaký takto dává stížnost odstavci třetímu § 3 zák. č. 44/27, nelze však přisvědčiti.
Stanoví-li totiž odstavec první toho paragrafu, že vyvlastňovati jest pozemky ve stav. obvodu obce a určují-li pak odstavec druhý a třetí pořadí, v jakém se vyvlastňování to má díti, pak nutně musí všecky v obou těchto odstavcích rozeznávané kategorie pozemků podrobených vyvlastnční, tedy i ony »jiné«, uvedené v odstavci třetím, ležeti ve stavebním obvodu obce, ježto jinak podle odstavce prvního by jejich vyvlastnční nebylo vůbec přípustno. Nelze tudíž výraz »v obci«, použitý v odstavci třetím, vykládati v ten smysl, jak činí stížnost, totiž jako »v celém území obce«, nýbrž v souvislosti s oběma předchozími odstavci, jejichž je odstavec třetí logickým pokračováním a tedy stejnoznačně s výrazem »ve stavebním obvodu obce«, jehož použito v odstavci prvém. Výklad zastávaný stížností by ostatně ve svých důsledcích vedl namnoze ke zmaření zřejmého úmyslu zákonodárcova, ježto — Č. 8749 —
975
by tak při konkurenci soukromých pozemků neparcelovaných ve stavebním obvodu obce s jinými (nesoukromými) pozemky, k zastavění sice způsobilými, avšak ležícími mimo stavební obvod obce, bylo opatření stavenišť cestou vyvlastnění znemožněno, poněvadž, jak řečeno, vyvlastňovati lze podle odstavce prvního jen pozemky ve stavebním obvodu obce.
Proti výroku žal. úřadu, že obecní pastvina leží mimo stavební obvod obce, formuluje však stížnost ještě další námitky a to: 1. že o stav. obvodu dá se mluviti pouze u městské obce, zastavěné dle plánu a nikoliv u nepatrné obce venkovské, jako jest N., kde na tom nezáleží, je-li novostavba projektována o 100 nebo 200 m blíže nebo dále od středu vesnice, a 2. že definice stav. obvodu, jak sí ji pro svoji vlastní potřebu utvořil vyvlastňovací nález a s kterou se stotožnil i žal. úřad, jest zcela nesprávná, protože stavebním obvodem obce jest ona rozloha, pro kterou jsou zřízeny regulační nebo zastavěcí plány, jichž v N. není. Ani tu nemohl nss stížnosti přisvědčiti.
Pojem »stav. obvodu obce«, o němž mluví zákon č. 44/27 v § 3 odst. 1 — stejně jako již i dřívější zák. č. 35/23, 45/22, 100/21 — jest specifickým pojmem zákonů o stav. ruchu, nebyv do nich převzat ze zákonodárství jiného, na př. zejména z řádů stavebních. Se zřetelem k účelům, jež zákony o stav. ruchu vůbec sledují, nemůže pak nss sdíleti stanovisko stížnosti, že by tu šlo o rozlohu, pro kterou jsou stanoveny regulační neb zastavovací plány. Zákon č. 44/27 sám po této stránce nerozeznává mezi jednotlivými obcemi, jež takové plány mají a mezi oněmi, které jich nemají, nýbrž předpokládá, že stav. obvod je v každé obci. Jinak by totiž nebylo namnoze možno zákon ten vůbec prováděti, a takového úmyslu zákonodárce jistě neměl, naopak úmyslem jeho bylo stav. ruch všude tam, kde toho jest potřebí, podporovati.
S tohoto hlediska nelze shledati nezákonným názor žal. úřadu, podle něhož stav. obvodem jest ona část území obce, kde již několik domů v blízkosti stojí a se stavbou dalších se zamýšlí. Vždyť zák. č. 44/27, připouštěje v § 3 odstavci 1 vyvlastňovati pozemky ve stav. obvodu obce, chtěl tím zřejmě zabrániti možnému tříštění stav. rozvoje obce, což je ostatně patrno také z toho, že zákon chrání obce i po stránce hmotné tím, že dovoluje vyvlastňovati pozemky jen při otevřených již komunikacích anebo tam, kde komunikace lze snadno zříditi bez větších nákladů.
Poněvadž pak již skutečnost, že obecní pastvina leží mimo stav. obvod obce, sama o sobě vylučuje použití předpisu § 3 odstavce 3 cit. zák. ve prospěch soukromých pozemků st-lových, odpadá pro nss potřeba obírati se také ještě námitkami stížnosti, směřujícími i proti vyslovené nezpůsobilosti obecního pozemku k zastavění.
Nezákonnost shledává stížnost také v tom, že žal. úřad nedal místa námitce, čerpané z ustanovení § 3 odst. 5 zák. č. 44/27, že totiž st-1 vyvlastňovaných pozemků potřebuje nevyhnutelně pro své hospodářství, jelikož pozemky ty jsou deputátem lesníka, na který má tento bezpodmínečný nárok a st-1 jinak nemá vůbec možnosti přiděliti poškozenému zaměstnanci jiný pozemek, který by mohl sám obdělávati a to proto, že valná část nemovitostí st-lových v obci byla převzata stpú-em.
Otázkou, jaký smysl sluší přikládati ustanovení § 3 odstavce 5 zák. o stav. ruchu č. 44/27, podle něhož nelze vyvlastniti nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro své vlastní hospodářství, zabýval se nss již opětně při výkladu stejného ustanovení dřívějších zák. o stav. ruchu č. 20/19, č. 100/21 a č. 45/22 (srovn. na př. nál. Boh. A 919/21, 1281/22, 1346/22, 2132/23) a dospěl tam k závěru, že účelem tohoto předpisu jest zabrániti, aby další vedení hospodářství nestalo se nemožným (arg. slova »nevyhnutelně potřebuje a že tedy vyvlastnění nemovitosti z tohoto důvodu je vyloučeno jedině tenkráte, jeli mezi vyvlastňovaným pozemkem a hospodářstvím vlastníka taková souvislost, že by hospodářství bez vyvlastňovaného pozemku bylo ve svém bytí ohroženo.
Že by však bez vyvlastněných pozemků další vedení hospodářství st-lova bylo nemožným a tedy ve svém bytí ohroženo, st-1 v řízení adm. netvrdil a netvrdí to ani v soudní stížnosti, neboť to, co uvádí, že totiž pozemky ty jsou deputátem lesníka, mohlo by znamenati snad určité ztížení, znesnadnění hospodaření, což však podle toho, co řečeno, jest pro otázku přípustnosti vyvlastnění podle zák. bez právního významu. Jest tedy výtka nezákonnosti nař. rozhodnutí v tomto směru bezpodstatná.