Č. 8938.

Stavební právo (Praha): I. O právní hranici mezi regulační pravomocí státní regulační komise podle zák. č. 88/20 a regulační pravomocí obce pražské. — II. Námitky proti přehlednému plánu regulačnímu a zastavovacímu, sdělanému státní regulační komisí a schválenému min. prací, lze čerpati jen ze zákona č. 88/20, nikoliv z předpisů stav. řádu. — III. Do jaké míry má min. prací, schvalujíc zmíněný plán, odůvodniti, proč nepřikládá váhy námitkám interesentů? — IV. Pro řízení o plánu přehledném není předepsáno komisionelní šetření. — V. Je nezákonné, ukládají-li se plánem přehledným interesentům omezení vlastnické disposice ve prospěch projektované komunikace z důvodu, že komunikace má míti povahu hlavní tepny dopravní, ač premisy, z nichž se na tuto povahu komunikace soudí, jsou dosud nejisté.
(Nález ze dne 10. prosince 1930 č. 18985.)
Prejudikatura: Boh. A 6563/27, 6564/27, 8507/30, 8714/30.
Věc: Dr. Otto P. a spol. v Praze (adv. Dr. Maxmilián Leiser
z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací a státní regulační komisi
pro hl. město Prahu o částečný přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Stížnost proti usnesení státní regulační komise se odmítá jako nepřípustná. Rozhodnutí min. veř. prací se zrušuje pro nezákonnost. — Č. 8938 —
1390
Důvody: Vyhláškou z 12. listopadu 1924 bylo uvedeno ve známost, že »státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím«, přihlížejíc k ustanovení § 10 zák. č. 88/20, vypracovala částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým upravuje území po obou stranách Pražské a Svatojiřské ulice od třídy Belcrediho k ulici »Na vinici« v Praze-Bubenči. Podle průvodní zprávy »účelem navržených regulačních změn jest, aby bubenečské území, které od ostatního města jest odděleno buštěhradskou drahou, bylo učiněno snáze přístupným Jediným spojením, jež by vyhovovalo zmíněnému požadavku, jest Pražská ulice v Bubenči, která jest pokračováním důležité komunikační ulice Badeniho. Pražská ulice má v budoucnosti s ulicí Svatojiřskou tvořiti vjezd k příštímu mostu přes Vltavu do Troje a zároveň má býti vstupem do severozápadní části Bubenče, jejíž dopravní tepnou bude ulice Dra Bráfa a diagonální komunikace vedoucí z náměstí před domy min. nár. obrany k Selci ke křižovatce Podbabské silnice se železniční tratí Praha-Podmokly.«
Proti vyloženému plánu a jeho součástem podali společným podáním vedle jiných interesentů včas námitky a připomínky Kamila P., Dr, Otto P., Dr. Pavel P., Bedřich P. a Hanuš P. jménem vlastním a jménem pozůstalosti po zemřelém Dru Isidoru P., jakožio majitelé pozemků č. kat. — a stavebních parcel č, kat. s budovami čp. , v nichž činili proti projektovaným disposicím regulačního plánu řadu námitek.
Státní regulační komise regulační plán v tomto stadiu ještě min. prací nepředložila, nýbrž pojednala ve schůzi dne 26. února 1925 o vznesených námitkách a provedla v plánu menší změny. Pozměněný plán uvedla ve známost vyhláškou ze 14. února 1927 s průvodní zprávou doplněnou podle provedených změn. Proti tomuto změněnému projektu podány byly připomínky jednak Bertou P., jakožto majitelkou domu čp. ... a pozemků k tomu náležejících, jednak Drem Otto P. jakožto výhradným majitelem pozemků v původních námitkách uvedených. Státní regulační komise tyto námitky zamítla ve schůzi z 11. května 1927 spolu s námitkami jiných interesentů, usnesla se opatřiti souhlas min. žel. a předložití plán ke schválení min. prací.
Nař. rozhodnutím vyslovil ministr prací, že podle § 10 zák. č. 88/20 plán s usnesenými změnami potvrzuje, že však toto potvrzení netýká se ulice Pražské v celé její délce, která se až na další z potvrzení vylučuje a o níž se bude ještě dále jednati. Úprava ulice Pražské byla z potvrzení vyloučena, jak se v důvodech praví, ježto není dosud přesně známa trasa projektovaného mostu do Troje a není dosud přesně stanoveno, jakým způsobem bude upravena křižovatka Pražské ulice s tratí býv. buštěhradské dráhy. Zároveň zamítnuty byly veškeré námitky a připomínky, pokud jim nebylo vyhověno usneseními státní regulační komise.
O stížnosti nss uvážil: Nejširší z námitek stížnosti jest ona, jíž se vytýká jako nezákonnost, že potvrzený přehledný plán zabývá se podrobnostmi a vybočuje tedy z mezí, které jsou zákonem — Č. 8938 —
1391
(§ 2 zák. č. 88/20) vytčeny tomuto plánu, čímž ovšem jest ohraničena i kompetence státní regulační komise a min. prací. Stížnost omezuje se však jen na zcela povšechnou výtku neoznačujíc blíže úprav, které podle mínění st-lů jsou do té míry detailní, že měly bytí ponechány regulační pravomoci obce, spočívající na řádu stavebním. Námitka tato není tedy ve stížnosti formulována způsobem v § 18 zák. o ss požadovaným a je tudíž nepřípustná, takže nss neměl ani podnětu, aby vyšetřoval právní hranici mezi regulační pravomocí státní regulační komise a regulační pravomocí obce pražské a aby zkoumal, zdali in concreto byly meze, plánu přehlednému v zákoně vytčené, vskutku překročeny. Jen mimochodem budiž poznamenáno, že otázka, co náleží k základním podmínkám stavebního rozvoje ve smyslu § 2 zák. č. 88/20, jest otázka odborně technická, kterou by nss mohl přezkoumávali nanejvýše jen v tom směru, zdali do plánu přehledného nebyly snad pojaty úpravy, jež podle své povahy absolutně nemohou náležeti k opatřením sloužícím docílení »jednotného rozvoje Prahy a okolí se zřetelem na potřeby hospodářské s hlediska uměleckého i zdravotního.«
V další námitce, která jest rovněž zásadního rázu, vytýká stížnost jako nezákonnost, že nebylo šetřeno ohledů, jichž má býti podle stav. řádu pražského při řízení regulačním dbáno. Po této stránce stačí uvésti, že námitky proti potvrzenému plánu přehlednému lze čerpati toliko z předpisů zák. č. 88/20. Leč i pokud je aspoň nepřímo možno dovolávati se předpisů stav. řádu, musí nss, uvažuje o takovýchto námitkách, míti na zřeteli zákonné hranice své revisní kognice. Stejně jako zákon č. 88/20 i stav. řád pražský vymezuje úkol plánu přehledného, resp. plánu polohy pouze v ten způsob, že jednak určuje jeho předmět, jímž jsou »regulace« a tedy nikoli úpravy jiné, jež pod pojem »regulace« nespadají, jednak vymezuje obsah plánu v ten způsob, že stanoví se, a to vytčením určitých veř. zájmů, směrnice, jimiž jest se při zdělávání plánu říditi. Tyto směrnice jsou arci v této generelní normě — jak to ostatně povaha věci s sebou přináší — jen zcela povšechné. Určujíce jen předmět plánu a vytýkajíce jen povšechnými způsobem směrnice pro zdělání tohoto plánu, ponechávají oba zmíněné zákony příslušným úřadům značnou volnost v posuzování požadavků veř. zájmů, jimž plán má vyhovovati, a také ve volbě prostředků, jimiž požadavkům těm má býti vyhověno. Nezákonnost obsahu plánu bylo by tedy možno s úspěchem vytýkati jen, kdyby plán zřejmě vybočoval ze zákonných mezí právě naznačených.
V řízení podle zák. č. 88/20 je ovšem účastníkům poskytnuto právo námitek. V tomto právu jest logicky nutně obsaženo i právo účastníkovo na vyřízení námitek proti plánu řádně vznesených. Námitky tyto nemusí se však omezovati pouze na výtky nezákonnosti ve smyslu svrchu vytčeném, nýbrž mohou, nejsouce zákonem co do svého obsahu omezeny, vytýkati i neúčelnost a nevhodnost navržených úprav. Náležité vyřízení námitek vyžaduje pak, aby, pokud jsou konkretisovány, byly také věcně zodpověděny. Takovéto věcné odpovědi se však dnešním st-lům na jejich konkretisované námitky nedostalo, neboť není věcnou odpovědí, omezilo-li se nař. rozhodnutí na výrok, že námitky »nebyly shledány tak podstatnými, aby bylo třeba potvrzení — Č. 8938 —
plánu odepříti« a neprohlásilo-li vůči námitkám vytýkajícím znehodnocení majetku st-lů nic více, nežli že k námitkám těm bylo přihlédnuto »jen potud, pokud tomu nevadí zájmy veřejné«. Toto nedostatečné zodpovědění námitek st-lů nutno však uznati za podstatnou vadu řízení a musilo tedy nař. rozhodnutí již pro tuto vadu býti podle § 6 zák. o ss zrušeno, a to tím spíše, ježto vada ta je ve stížnosti vytýkána.
Bezdůvodná je naproti tomu procesní výtka stížnosti, že o námitkách st-lů proti vyloženému plánu přehlednému podaných nebylo provedeno komisionelní řízení, neboť pro řízení o plánu přehledném, stejně jako pro řízení o plánu polohy podle řádu stavebního, není komisionelní šetření předepsáno. V tom právě spočívá základní rozdíl mezi řízením o plánu přehledném, resp. plánu polohy s jedné strany a ostatními druhy řízení podle stavebního řádu konanými.
Ani další námitce založené na ustanovení § 4 zák. č. 88/20 in fine, podle něhož v otázkách železničních má předcházeti dohoda s min. želez., nemohl nss přisvědčiti, neboť i kdyby st-lům příslušela legitimace k námitce tohoto obsahu, nebylo by možno v tom, že dohoda tato byla docílena teprve dodatečně, viděti podstatnou vadu řízeni správního.
Závažná je však námitka, že min. prací vyloučilo z plánové úpravy jednu její část, totiž Pražskou ulici, a že úprava, která podle průvodní zprávy státní regulační komise, tvořící podstatnou součástku regulačního operátu, má za účel učiniti přístupným z ostatního města území bubenečské a zprostředkovati přes Vltavu u Troje spojení s budoucími částmi města, byla potvrzena přes to, že podle plánu, státní regulační komisí projednaného, tím méně podle restringovaného plánu potvrzeného, nejeví se jako zamýšlená dálková komunikace, ježto jak její začátek, tak i jeji pokračování zůstávají v principu neřešeny a tedy nejisté.
Z plánu přehledného podobně jako z plánu polohy podle řádů stav. vyplývají pro majitele pozemků do plánu pojatých velmi podstatná a nezřídka velmi tíživá omezení jeho vlastnické svobody, která se podávají z pojmu regulace, jež jest vlastním obsahem plánu. Taková jest zcela nepochybně vůle zákona. Avšak zákony, a to zák. č. 88/20 podobně jako řády stavební, váží tato omezení na jisté předpoklady, dávajíce tak na jevo, že ona pronikavá omezení pozemkového vlastnictví máji nastati jen, jsou-li tyto předpoklady splněny. Je pravda, že předpoklady tyto nejsou a dle povahy věci nemohou býti stanoveny určitěji než povšechnými direktivami, v nichž vytyčují se zájmy veřejné, kterým regulace v plánu obsažené mají sloužiti. K těmto zájmům veř. náleží také potřeby veř. komunikace, a vlastník pozemků musí si dát líbit omezení své vlastnické svobody, jež jsou diktována regulací této potřebě sloužící. Míra omezení vlastníkova řídí se při tom mírou zjištěné nebo evidentní potřeby komunikační, a bude tedy bud’ větší nebo menší podle povahy a účelu komunikace v plánu projektované. Bude větší, jde-li o hlavní tepny komunikační, zejména o takové, které mají sloužiti komunikaci dálkové, bude menší, jde-li o ulice a veř. prostranství významu jen lokálního. Pro rozsah omezení pozemkového vlastnictví, vyplývající z projektované komunikace, je tedy rozhodno, o jaký druh komunikace in concreto běží. V případě dnešního sporu uvalují se na st-le omezení značné míry z toho titulu, že jde o komunikaci hlavní a dálkovou Průvodní zpráva přehledného plánu sama mluví tu o dopravní tepně a právě tímto momentem odůvodňuje šířku upravovaných ulic. Z obsahu přehledného plánu a z obsahu spisů jest však patrno, že premisy, z nichž byl by možný závěr, že jde o takovou dálkovou komunikaci, jsou dosud nejisté, a že byly nejisté již při projednávání plánu státní regulační komisí. Mimo to však min. prací, potvrzujíc přehledný plán, vyloučilo z úpravy Pražskou ulici, která jest integrující součástkou zamýšlené hlavní třídy. Osud této součástky hlavní komunikační tepny, státní regulační komisí zamýšlené, stal se tímto vyloučením nejistým, a nejistota tato má za následek, že povaha projektované komunikace jako hlavní dopravní třídy mající zprostředkoval spojení dálkové stala se i z této příčiny pochybnou. Chybí tedy dosud zákonný předpoklad, jímž je podmíněn rozsah omezení, které má postihnouti st-le, neboť rozsah tento jest vyměřen tak, jakoby šlo o komunikaci hlavní a dálkovou, aniž dosud tento charakter dotčené ulice je stanoven. K tomu přistupuje však také, že vyloučení řečené partie projektované komunikační tepny (t. j. vyloučeni Pražské ulice) z potvrzeného projektu nelze vzhledem k zamýšlené funkci její jako integrující součástky oné hlavní třídy uznati za pouhé topografické vymezeni plánu, nýbrž že sluší v něm viděti i virtuelní změnu plánu, kteráž však, jak v nál. Boh. 6563/27 a 8714/30 blíže bylo vytčeno, znamená i překročení potvrzovací pravomoci žal. úřadu.
V tom shledal nss rozpor se zákonem, resp. s jeho intencí, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti, jak svrchu uvedeno.

Citace:

č. 8938. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 641-645.