Č. 8882.

Řízení před nss-em. — Zaměstnanci veřejní: Má povahu rozhodnutí neh opatření před nss-em naříkatelného výnos min. vnitra, obvodním notářům na Slov. sdělený, toho obsahu, že není přípustno, aby obvodní notáři vybírali poplatky za inventarisování pozůstalosti?
(Nález ze dne 11. listopadu 1930 č. 17401.) Věc: Desider K. v T. proti ministerstvu vnitra o poplatky za inventarisování pozůstalosti.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. výnosem byl zemský úřad v Bratislavě upozorněn za účelem vyrozumění obecních a obvodních notářů na to, že není přípustno, aby tito notáři vybírali poplatky za inventarisování pozůstalosti, ježto patří tato práce mezi práce úřední a dřívější oprávnění notářů vybírati zvláštní poplatky za práce spojené s inventarisováním pozůstalosti zaniklo postátněním obecních a obvodních notářů. Výnos tento byl st-li intimován výnosem okr. úřadu v Trenčíně z 10. srpna 1928.
Maje rozhodovati o stížnosti musil nss v prvé řadě zkoumati otázku, zda nař. výnos jest rozhodnutím neb opatřením úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss.
Lze zajisté připustiti, že výrok v cit. výnose obsažený, že totiž není přípustno, aby obecní a obvodní notáři vybírali poplatky za inventarisování pozůstalosti, ve spojení s příkazem, aby sdělen byl těmto notářům, by mohl býti pojímán i v tom smyslu, jak to činí st-1, t. j. jako služební příkaz ve smyslu § 22 služ. pragmatiky, jímž individuelně i jemu se ukládá povinnost, aby se výnosem tím řídil. Měl-li by výnos tuto povahu, byla by ovšem i stížnost do něho k nss-u přípustná, neboť není pochyby, že úředník mající v osobních záležitostech služebních nebo služebního poměru se dotýkajících právo k stížnosti ve služební cestě (§ 27 sl. pr.), může proti zákazu vydanému ministerstvem, jímž se mu brání, aby požadoval za obstarávání určitých prací náhradu od stran ve formě poplatku, namítati, že zasahuje do subj. práv jím tvrzených, takže podmínky, stanovené §em 2 zák. o ss pro rozhodování nss-u by dány byly.
Leč žal. úřad ve svém odvodním spise uplatňuje, že výnos je všeobecným poučením«, a že se st-li proto nedostává legitimace, bráti jej v odpor. Nss neshledal, že by znění výnosu tento výklad v povaze výnosu vylučovalo. Jde-li však o pouhé všeobecné poučení, pak nemá výnos ten vůči jednotlivému notáři, jakožto subjektu práv, odvozovaných jím z ustanovení § 122 zák. čl. XVI: 1894 a nař. uh. min. vnitra č. 95465/1895 a 47300/1904, povahu závazného rozhodnutí resp. závazného služebního příkazu ve smyslu § 22 služ. pragm., kterým by bylo judikátně vysloveno, že st-1 nemá právo, vybírati poplatky za inventarisování pozůstalosti. Cit. výnosem, který jest podle úmyslu ministerstva jej vydavšího pouhým projevem jeho názoru o dotyčné otázce, neprejudikujícím ani právům st-le ani řešení otázky té cestou judikátní, nemohlo proto být zasaženo do subj. práv st-le, pročež jeho stížnost je podle § 2 zák. o ss nepřípustná.

Citace:

č. 8882. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 514-515.