Č. 8805.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em:
I. Poplatníci obce jsou legitimováni k stížnosti proti rozhodnutí zsv-u, jímž obec byla rozloučena na dvě samostatné obce (Čechy). — II. Společným jměním, statkem a společnými břemeny ve smyslu § 3 odst. 3 čes. ob. zříz. rozumí se jen jmění, statek a břemena v době rozloučení — Č. 8805 —
tu jsoucí; náklady na chudinské opatření, vznikající každé z rozloučených obcí v budoucnosti, sem nespadají.
(Nález ze dne 10. října 1930 č. 15588.)
Prejudikatura: Ad I.: Boh. A 8246/29, opačně Boh. A 3532/24 a CXCVIII/24.
Věc: Osadníci v Z. a K., Josef K., František M. a soudr. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozloučení obce Z.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K žádosti spojené obce Z. povolil zsv v Praze výnosem z 10. listopadu 1927 v souhlase se zsp-ou na základě ustanovení § 3 obec. zříz. rozluku místní obce Z. ve dvě místní obce: T. s osadami M. a Ž. a Z. s osadou K. a to v mezích dosavadních katastrů. Dále prohlásil v témže výnosu, že o majetkovém vypořádání rozhodovati netřeba, ježto není ani majetku ani dluhů společných. Ohledně domovské příslušnosti odkázáno na ustanovení § 4 domov. zák. č. 105/1863. Obci T. uložena povinnost nahraditi státní správě veškeré výlohy, které vzejdou provedením rozluky v operátech katastrálních, v knihách pozemkových a mapách, a nésti po dobu 5 let od počátku správního roku po onom roce, kdy rozluka bude provedena, 60% chudinských nákladů připadajících na členy rodiny H. ze Z. a na členy rodiny R. z K.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí směřující je podána za osady Z. a K. členy dosavadního obecního zastupitelstva z těchto osad a řadou osadníků z nich. Stížnost výslovně podotýká, že v žádné z obou osad není osadního zastupitelstva. Vystupují tedy st-lé jako poplatníci ze jmenovaných osad. Tenor stížnosti je ten, že nově zřízená obec Z. (sestávající z osad Z. a K.) pro zatížení břemeny, vznikajícími hlavně z povinnosti starati se o chudé příslušníky obce, nebude soběstačná a její poplatnictvo bude obecními přirážkami nepřiměřeně zatíženo. St-lé vznášejí tedy stížnost na ochranu svých práv jako poplatníci. Legitimace jejich jako poplatníků vystoupiti stížností na nss proti rozloučení obce spočívá pak v tom, že se mohou brániti proti tomu, aby provedení rozluky obce nemělo pro ně za následek ukládání zvýšených břemen na příspěvcích pro obec. Z téhož důvodu uznal nss již v nál. Boh. A-8246/29 legitimaci poplatníků k obraně proti povolení sloučení obce.
Ve věci vytýká stížnost, že žal. úřad tím, že obci T. uložil, aby po dobu 5 let po provedení rozluky nesla 60% chudinských nákladů připadajících na členy rodiny H. a Ř. ze Z., resp. z K., rozvrhl společná břemena ve smyslu § 3 odst. 3 obec. zříz., k čemuž nebyl ani kompetentní, poněvadž to lze stanovití jen dohodou zúčastněných stran. Než žal. úřad zároveň prohlásil, že o majetkovém vypořádání není třeba rozhodovati, poněvadž není společného majetku ani dluhů.
Nss neshledal, že by výrok, obsahující uložení povinnosti platiti po 5 let část chudinských nákladů nové obce Z., měl povahu rozhodnutí, jímž úřad chtěl na místě dohody postaviti svůj autoritativní výrok. Podle ustanovení § 3 posled. odstavce ob. zříz. jest potřebí, než se obec některá rozloučí, aby se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti — Č. 8805 —
1091
jmění a statek společný, též společná břemena a do které obce mají příslušníci obce náležeti. Mluví-li předpis tento o společných břemenech, může míti na mysli jen taková břemena, která jsou tu již v době povolení rozluky, nikoli taková, která by mohla některé z rozloučených obcí snad v budoucnu vzejiti, neboť o takových břemenech nelze tvrditi, že jsou společná. K břemenům, jež teprve po rozluce obci z její zákonné činnosti vzniknou, možno vžiti zřetel jen při zkoumání otázky, zda obce vzniklé rozlukou budou s to, aby plnily závazky, které jim vzcházejí z působnosti samostatné nebo přenesené (§ 3 odst. 1 ob. zříz.). V oboru chudinské péče by tedy pod pojem společných břemen ve smyslu § 3 posl. odst. ob. zříz., jež mají býti rozdělena, spadaly jen ty náklady chudinské, které v době rozluky obci vzcházely trvalým podporováním chudých příslušníků.
Že by obec Z. v době rozluky byla takovéto trvalé podpory udílela určitým obecním příslušníkům, zejména takovým, kteří při rozdělení stanou se příslušníky nové obce, vytvořené osadami Z. a K., nebylo ve správním řízení a není ani ve stížnosti tvrzeno, pročež nelze uznati nesprávným výrok žal. úřadu, že majetkové uspořádání odpadá, a není pak ani vadou řízení, že žal. úřad stran rozdělení břemen neuvedl důvodů.
Důvodnou však shledal nss stížnost, pokud vznáší na spor otázku, zda každá z obcí, rozlukou vzniklých, bude míti takové prostředky, aby plnila závazky, které pro ni z působnosti samostatné a přenesené vzcházejí. Stížnost tvrdí, že nově vzniklé obci Z., která nemá vůbec žádného jmění a daňový a přirážkový základ jen nepatrný, vzejdou tak značné výlohy chudinské, působené rodinami H. a R., že nebude míti dostatek finančních prostředků, aby všem povinnostem zákonem jí uloženým mohla dostáti, zejména po uplynutí 5 let, až odpadne povinnost obce T., přispívati obci Z. k těmto chudinským nákladům.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 ob. zříz. jest předpokladem povolení rozluky obce, aby každá z nově utvořených obcí měla takové prostředky, aby mohla plniti závazky, které jí v oboru působnosti samostatné a přenesené vzcházejí.
Bylo tedy povinností žal. úřadu, aby v daném případě po této stránce přípustnost rozluky posoudil a uvážil, nebude-li snad soběstačnost nově vzniklých obcí rozloučením dosavadní obce ohrožena. Žal. úřad uloživ obci T. závazek, aby po dobu 5 let nesla 60% chudinských nákladů, připadajících na členy rodiny H. a R. ze Z., resp. z K., stanovil tím zřejmě modalitu, za jejíž splnění považuje soběstačnost obou obcí rozloučením vzniklých za dosaženou. Zda stanovení této modality pro obec T., která je jí zatížena, bylo přípustné nebo ne, nelze nss-u uvažovati, protože tato obec prot. uložení řečené modality stížnosti nepodala, nýbrž ji za jednání o rozluku akceptovala, vyslovivši s ní souhlas. Ale ovšem stěžující si osadníci nepovažují novou obec Z. ani za tohoto předpokladu za soběstačnou, poukazujíce zejména na to, že po uplynutí 5 let by obec tu stihlo celé břemeno chudinské.
Nař. rozhodnutí neobsahuje však po této stránce vůbec žádného odůvodnění, takže není patrno, jak žal. úřad dospěl k úsudku, že soběstačnost nové obce Z. je zajištěna a z jakých důvodů uznal obavy osadníků ze Z. a K. bezpodstatnými. Tento nedostatek bylo uznati za vadu podstatnou, neboť st-lé nemohli z nař. rozhodnutí jasně poznati stanovisko žal. úřadu v otázce zabezpečení soběstačnosti nové obce Z., čímž jim byla ztížena obrana před nss a tomuto soudu řečený nedostatek bránil v bezpečném přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 8805. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 341-344.