Č. 8949.

Honební právo (Morava): I. Úřad může podle § 32 bodu 1 mor. hon. zák. prohlásili nájem honitky pro nezaplacení nájemného za zrušený jenom tehdy, když nájemce předem vyzval, aby nájemné do 14 dnů zaplatil, s pohrůžkou, že by se jinak na něho dokročilo podle zákona. — II. Výslovné pohrůžky, že by se naň dokročilo zrušením nájmu, třeba není. — III. Pohrozil-li však úřad nájemci výslovně tím, že nájemné bude na něm nucené vymáháno, nemůže na něho pak dokročiti zrušením nájmu. — IV. Může úřad v takovém případě uložiti nájemci, aby nájemné složil u obecního starosty nebo u osoby oprávněné zastupovati obecního starostu?
(Nález ze dne 15. prosince 1930 č. 7041.)
Prejudikatura: Ad IV.: Boh. A 2464/23.
Věc: Jan M. ve L. proti zem. správě politické v Brně o zrušení nájmu obecní honitby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Když obecní rada ve L. oznámila přípisem z 10. ledna 1928 osp-é ve Št., že stěžující si nájemce obecní honitby ve L. nezaplatil nájemné z této honitby za rok 1928, byl st-1 výměrem osp-é — Č. 8949 —
z 19. ledna 1928 vyzván, aby složil do 14 dnů toto nájemné u obecního výboru honebního, sice bude dlužná částka nucené vymáhána podle § 25 mor. zák. hon. St-1 se po té dotázal u řečeného úřadu podáním z 27. ledna 1928, do čí rukou má býti nájemné zaplaceno. Odpovídajíc na uvedený dotaz, uložila osp st-li výměrem z 8. února 1928, aby honební nájemné složil u starosty obce, protože obecní výbor honební nebyl dosud ve L. zvolen. Výměrem z 28. března 1928 vyzvala osp st-le opětně s poukazem na § 25 mor. zák. hon., aby nesložené nájemné odevzdal u starosty obce ve L. Na toto vyzvání st-1 neodpověděl.
Zvěděvši ze zprávy starosty obce ve L., že ono nájemné dosud není zapraveno, rozhodla osp výměrem ze 17. dubna 1928 takto: »Obecní rada ve L. oznámila, že Jan M. do dnešního dne nesložil honebné na rok 1928. Podle § 25 mor. zák. hon. jest každý nájemce obecní honitby povinen, 14 dní před početím každého nájemního roku složití roční nájemné u obecního výboru honebního (resp. v obcích, kde obecní výbor honební dosud nebyl zvolen, u obecního úřadu). K splnění této povinnosti byl Jan M. vyzván výnosy z 19. ledna 1928, z 8. února 1928 a z 28. března 1928, přes to však honebního nájemného dosud nezaplatil. Vzhledem k tomu prohlašuje osp nájem, přiřknutý Janu M. výměrem z 5. prosince 1925 až do dne 31. prosince 1931, dnešním dnem za zrušený. Honební kauce uložená u řečeného úřadu prohlašuje se po rozumu § 24 cit. zák. za propadlou v náhradu za nezaplacené honební nájemné.«
Z tohoto rozhodnutí vznesl st-1 odvolání. Zsp v Brně zamítla odvolání nař. výnosem.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Paragraf 32 mor. hon. zák., stanově případy, kdy okresní úřad politický může nájem honitby prohlásiti za zrušený, uvádí pod č. 1 případ, že nájemce nesloží nájemné ve lhůtě k tomu stanovené. Podle tohoto předpisu je tedy ovšem jediným předpokladem pro oprávnění úřadu, prohlásiti nájem za zrušený, skutečnost, že nájemné nebylo ve stanovené lhůtě zaplaceno. O tom, v jaké lhůtě nájemné jest zaplatiti, ustanovuje § 25 hon. zák. v odst. 1, že nájemné jest složití 14 dní před početím nájemního roku. Hned druhý odstavec tohoto paragrafu však praví, že, nesloží-li se nájemné v době ustanovené, má okr. úřad politický vyzvati nájemce, aby do 14 dní zaplatil, jinak že by se na něho podle zákona dokročilo (nuceným vymáháním nebo zrušením nájemní smlouvy). Z tohoto předpisu plyne, že zrušení nájemní smlouvy podle § 32 bodu 1 je podle úmyslu zákona pouze jednou ze sankcí, která — vedle nuceného vymáhání — postihuje prodlení v placení nájemného, a že může tedy býti uvedena ve skutek teprve, když nájemce s placením nájemného je v prodlení. Kdy nastává toto prodlení a za jakých předpokladů, to určuje však právě § 25 odst. 2. Z této souvislosti předpisů § 25 odst. 2 a § 32 bodu 1 se tedy podává, že úřad může proti nájemci zakročiti zrušením nájemní smlouvy pro neplacení nájemného podle § 32 bodu 1 hon. zák. jenom tehdy, když předem provedl řízení podle § 25 odst. 2, t. j. když nájemce vyzval, aby do 14 dnů zaplatil, s pohrůžkou, že by jinak se na něho podle zákona dokročilo. Poněvadž však zákon mluví tu jenom o všeobecné pohrůžce »dokročení — Č. 8949 —
1415
podle zákona« a toliko v závorce uvádí obě možné alternativní eventuality tohoto dokročení, t. j. nucené vymáhání nebo zrušení nájemní smlouvy, sluší souditi, že uskutečnění té či oné sankce, stanovené na nezaplacení nájemného, jest sice podmíněno tím, že ve vyzvání nájemci, aby zaplatil, byla obsažena pohrůžka zákonnými sankcemi, že však stačí pohrůžka všeobecná, a že tedy není použití té neb oné sankce podmíněno tím, že právě touto sankcí bylo nájemci pohroženo.
Namítá-li tedy stížnost, že úřad nebyl oprávněn prohlásiti nájem za zrušený, když zrušením nájmu st-li nepohrozil, není tato námitka důvodná. Naproti tomu má stížnost pravdu, vytýká-li, že ve vyzvání osp-é z 28. března 1928 nebyla vůbec obsažena pohrůžka nějakou sankcí, že všeobecný poukaz na § 25 nelze za takovou pohrůžku pokládati, ve vyzvání z 19. ledna 1928 že bylo pohroženo výslovně jen nuceným vymáháním dlužného nájemného, a dovozuje-li z toho, že úřad nebyl oprávněn zakročiti zrušením nájmu. Neboť i když úřad nemusil předem pohroziti zrušením nájmu a stačila i jen pohrůžka všeobecná, právě tím, že úřad svou pohrůžku omezil výslovně na jednu z možných sankcí, t. j. na nucené vymáhání a tím implicite druhou, zrušení nájmu, vyloučil, nevyhověl předpisu § 25 odst. 2 hon. zák. a nebyl pak oprávněn dokročiti na st-le zrušením nájmu dle § 32 bodu 1. Opačný názor žal. úřadu odporuje předpisu § 25 odst. 2 hon. zák.
Další otázkou jest, byl-li st-1 se zaplacením nájemného v prodlení. Žal. úřad odpovídá na to kladně, vycházeje z názoru, že — když nebylo v obci honebního výboru obecního — bylo nájemné složití do rukou starosty obce, jenž podle čl. III. zák. č. 4/14 z. z. mor. v takovém případě je povolán, vykonávati funkce předsedy hon. výboru, po případě do rukou toho orgánu, který po zákonu jest povolán starostu obce zastupovati. Proti tomuto stanovisku žal. úřadu vytýká stížnost právem, že se ustanovení čl. III. nelze v daném případě dovolávati. Již v nál. Boh. A 2464/23 bylo dolíčeno, že ustanovení čl. III. je povahy pouze přechodné a vztahuje se toliko na dobu od počátku účinnosti hon. zák. až do doby ustavení prvního obecního honebního výboru, nikoli však na případ, o jaký se jedná v dnešním sporu, když totiž obecní honební výbor jednou již ustaven byl, avšak zanikl a nový honební výbor nebyl ještě zvolen.
Podle tohoto skutkového a právního stavu nebyl tedy v obci L. v kritické době povolán starosta obce jako takový, aby v zastoupení neexistujícího honebního výboru přijal od st-le nájemné za honitbu. Byl-li osp-ou ve výměrech z 8. února 1928 a 28. března 1928 st-li označen jako orgán, povolaný k přijetí nájemného na místo obecního honebního výboru, mohlo toto označení míti za daného stavu de jure význam jen jako ustanovení depositáře, u něhož st-1 na místo u honebního výboru dlužné nájemné s účinkem placení může složití. Otázku, zda úřad vůbec byl oprávněn určiti st-li depositáře, u něhož nájemné má složití, a nepřichází-li tu spíše k platnosti § 1425 o. z. o., netřeba řešiti, neboť stížnost tohoto oprávnění úřadu neupírá. Přicházel-li však starosta obce v úvahu nikoli jako takový, nýbrž jen jako deposítář individuelnč určený, pak mohl st-1 s účinkem liberujícím složití nájemné pouze do jeho rukou, a nikoli — když následkem nemoci neúřadoval — do rukou orgánu povolaného po zákonu k zastupování obecního starosty, neboť toto zastupování vztahovalo se pouze na starostu obecního jako takového, nikoli však na osobu tehdejšího obecního starosty jako depositáře individuelně určeného politickým úřadem k přijetí nájemného.
Když proto st-1 ve svém odvolání namítal, že nájemné nemohl u starosty obce složití, poněvadž tento následkem své choroby neúřadoval, nemohl žal. úřad námitku tu odbýti prostým poukazem na to, že měl st-1 nájemné složití u orgánu obce, jenž dle zákonných předpisů byl tehdy povolán starostu obce zastupovati. Poněvadž žal. úřad, pokládaje důsledkem svého nesprávného právního názoru o použitelnosti ustanovení čl. III. zák. č. 4/1914 z. z. zmíněnou námitku odvolání za bezvýznamnou, jí se nezabýval a uznal, že st-1 byl s placením nájemného v prodlení již proto, že se nepokusil nájemné složití u orgánu, který po zákonu byl povolán zastupovati obecního starostu jako takového, jest nař. rozhodnutí i v tomto bodě nezákonné.

Citace:

č. 8949. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 665-668.