Č. 8839.

Stavební právo (Plzeň): Direktivy, které dává stavební řád v § 2 pro sdělávání plánů polohy, jest vztahovati na všechny regulace, ať se dějí ve formě plánů polohy nebo při parcelaci, určení stavební čáry a pod.
(Nález ze dne 22. října 1930 č. 16278.)
Věc: Místní odbor Národní jednoty pošumavské, Tělocvičná jednota Sokol a Ing. František K. v P. (adv. Dr. Alexandr Woitsch z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozšíření ulice a určení stavební čáry.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K žádosti dědiců po Emanuelu K. za sdělení stavební čáry pro stavbu třípatrového domu na rohu Jungmannovy třídy a Lucemburské ulice v P. usneslo se městské zastupitelstvo v P., aby Lucemburská ulice ve trati mezi Jagellonskou ulicí a Jungmannovou třídou byla se zřetelem na stále rostoucí frekvenci a výšku budov zde stavěných a projektovaných rozšířena z 15,20 m na 25,20 m souměrně k ose, a na základě tohoto usnesení sdělil městský úřad žadatelům stavební čáru.
K rekursu žadatelů zrušila osk v P. výměrem z 27. ledna 1928 dotčené usnesení obecního zastupitelstva v podstatě z důvodu, poněvadž obecní zastupitelstvo již při sdělávání plánu polohy uznalo, že šířka 15,20 m je pro ulici Lucemburskou dostatečná, a že nelze její rozšíření odůvodňovati zvýšenou frekvencí, když hlavní třída Jungmannova má na rohu Lucemburské ulice jen 20 m šířky, a když jiné ulice, kudy ubírá se frekvence, nejsou širší. Při tom poznamenala osk, že existující již rozšíření chodníku ulice Lucemburské před budovou finančního úřadu nestalo se ani tak z důvodů komunikačních, jako spíše se zřetelem na monumentální charakter oné budovy, a že rozšířením ulice Lucemburské povstal na dlouhou řadu let u domu čp. 689 a 685 nevzhledný kout a podotkla, že výška domu musí dle § 73 řádu říditi se dle šířky ulic a nikoliv naopak.
K odvolání městské obce P. zrušil zsv nař. výměrem rozhodnutí osk a v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že v době, kdy byl sděláván platný plán polohy a určována šířka Lucemburské ulice, nebylo ještě možno předvídati budoucí rozvoj města, který vyvinul se tak, že ulice Lucemburská je značně zatížena především chodci směrem k nádraží, Škodovým závodům, úřadům a školám, kromě toho však také dopravou vozovou, která používá této ulice, aby se vyhnula stoupání v Jungmannově třídě. Lucemburská ulice nabývá tak charakteru ulice dopravní, jejímž úkolem je také, aby ulehčila třídě Českých legionářů. — Č. 8839 —
1169

Poněvadž dosavadní šířka Lucemburské ulice je i pro druhořadou dopravní tepnu příliš malá, a nyní naskýtá se příležitost, aby byla aspoň v jedné své části rozšířena, sluší rozšíření její uznati za výhodné. Toho je zapotřebí i z toho důvodu, aby bez újmy přístupu světla a vzduchu mohlo výškově býti využito drahých stavenišť. Dočasná a podřadná závada estetická následkem vzniku koutu u dvou domů této ulice dá se dle náhledu žal. úřadu vhodným způsobem zmírniti tak, že nebude rušiti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost formuluje dvě námitky: Vytýká nejprve jako vadu řízení, že při stanovení šířky ulice nebylo dbáno předpisu § 2 stav. řádu, podle něhož má býti dokonale vyhověno určitým veř. zájmům a aby při tom bylo přihlíženo k místním poměrům. Dále vznáší výtku nezákonnosti, dovozujíc, že nař. rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 364 o. z. o., neboť zasahuje nezákonným způsobem do vlastnického práva st-lů, čemuž nelze rozuměti jinak, než že nař. rozhodnutím uvaluje se na nemovitost st-lům náležející omezení, která přesahují zákonnou míru, vytčenou v předpisech § 2 stav. řádu o regulacích, jež plánem polohy smějí býti stanoveny.
Je pravda, že stav. řád dává v § 2 pro sdělávání plánů polohy jisté direktivy, a že tyto direktivy, jež vztahovati sluší na všecky regulace, ať se dějí ve formě plánů polohy či při jiné příležitosti (jako na př. při rozdělování pozemků na místa stavební, při stanovení čar stavebních), určují i právní hranice oněch omezení vlastnictví pozemkového, jež regulace s sebou nutně přináší. Kdyby úřad o regulaci rozhodující těchto direktiv nedbal a dal se vésti ohledy jinými než oněmi, jež v cit. předpisu jsou vytčeny, mohl by to vlastník dotčeného pozemku zajisťé vytýkati jako nezákonnost, nikoli ovšem jako vadu řízení. Stejně bylo by lze vytýkati jako nezákonnost a nikoli jako vadu procesní, kdyby úřad nedbal ustanovení zákona, podle něhož regulace má vyhovovati uvedeným direktivám dokonale. Stížnost však po těchto stránkách námitek neformuluje (§ 18. zák. o ss).
Námitky ve stížnosti formulované béřou nař. rozhodnutí v odpor toliko po stránce skutkové, neboť st-lka jednak popírá věcnou správnost skutečností, na nichž žal. úřad založil svůj úsudek o tom, že regulace ulice Lucemburské, jak se na ní nyní městské zastupitelstvo usneslo, bude dokonale vyhovovati zájmům vytčeným v § 2 staveb, řádu, jednak obrací se proti posouzení a hodnocení určitých konkrétních skutečností žal. úřadem s hlediska zájmů komunikačních a estetických, zdůrazňujíc, že zájmy ty nevyžadují, aby ulice byla rozšířena.
Pokud se stížnost rozchází se žal. úřadem jen v hodnocení dotčených skutečností, nemohl nss pustiti se do přezkoumávání úsudku žal. úřadu, neboť nss není povolán, aby rozhodoval o tom, čeho zájmy veřejné, jichž při regulaci sluší dbáti, in concreto vyžadují, ani o tom, zdali regulace s hlediska těchto veřejných zájmů vyhovuje dokonale nebo méně dokonale. Naproti tomu nemohl nss uznati za bezdůvodnou stížnost, pokud brojí proti skutkovým zjištěním žal. úřadu. Stížnost v té příčině jednak popírá, že ulice Lucemburská již nyní jest zatížena větší dopravou, zejména i dopravou vozovou, a že již nyní nabývá povahy dopravní třídy, která má za účel odlehčiti jiným komunikacím, zejména třídě Jungmannově, jednak uplatňuje, že frekvence v ulici Lucemburské je nepatrná, a že povozy, zvláště povozy těžké vždy raději budou vyhledávati dlážděnou a mírně stoupající třídu Jungmannovu než ulici Lucemburskou, odkud by náhle a příkře musily stoupati po kluzkém asfaltu ulice Jagellonské. Skutečnosti, na nichž žal. úřad své rozhodnutí založil a které jsou v rozporu s tvrzeními st-lů ve stížnosti obsaženými, nebyly v řízení správním náležitým způsobem zjištěny, zvláště nebyla nikdy st-lům poskytnuta příležitost, aby proti zjištěním žal. úřadu, která zakládají se jen na zcela interní zprávě dvou zemských úředníků, již v řízení správním zaujali stanovisko a tak přiměli úřad, aby s jejich případnými námitkami proti zjištěním těm se vypořádal. V tom spočívá podstatná vada řízení.

Citace:

č. 8839. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 420-422.