Č. 8957.Učitelstvo: I. Kandidát učitelství nemá právního nároku na ustanovení ve službě školní; není proto porušením jeho práv, byl-li příslušným úřadem ustanoven výpomocným vedlejším učitelem podle § 5 zák. č. 104/26 a nikoliv výpomocným učitelem podle § 2 cit. zák. — II. Kdo je kvalifikovaným výpomocným učitelem podle § 5, odst. 2 zák. č. 104/26? (Nález ze dne 19. prosince 1930 č. 19523.)Prejudikatura: Ad II. Boh. A 8458/30.Věc: Leopold L. ve S. proti ministerstvu školství a národní osvěty o služební označení a požitky.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. 34— Č. 8957 —Důvody: Ošv pro Opavu-venkov ustanovil st-le výnosem z 25. srpna 1927 s platností od 1. září 1927 na dobu potřeby výpomocným vedlejším učitelem pro český jazyk při veř. obecných školách ve Š., T. a B.; toto opatření bylo schváleno výnosem zšr-y ze 16. září 1927. Proti ustanovovacímu dekretu z 25. srpna 1927 podal st-1 odvolání, kterým se bránil proti označení »výpomocný vedlejší učitel« a kterým žádal, aby mu byl vyhotoven nový dekret s úředním označením výpomocný učitel«. Odvolání to zamítla zšr, vyslechnuvši zsk-i pro Slezsko, výnosem ze 17. října 1927 jako neodůvodněnou s poukazem na § 5 zák. č. 104/26.Proti tomuto výnosu podal st-1 odvolání k žal. úřadu, domáhaje se toho, aby uvedené rozhodnutí zšr-y bylo zrušeno a aby bylo st-li přiznáno úřední označení »kvalifikovaný výpomocný učitek a aby mu byl přisouzen plat kvalifikovaného výpomocného učitele. Odvolání to zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím jako zákonem neodůvodněné, při čemž přihlížel k tomu, že st-1 byl povolán ošv-em na čas potřeby k vyučování českému jazyku jakožto nepovinnému předmětu a byl tudíž právem posuzován (ustanoven) jako vedlejší učitel podle § 5 zák. č. 104/26 a to jako vedlejší učitel podle odst. 2 cit. paragrafu s nárokem na odměnu ve výši 75% počátečního adjuta učitelek žen. ručních prací, ježto neměl předepsané kvalifikace k vyučování zmíněnému předmětu po rozumu čl. IV. odst. 2 výn. býv. min. vyuč. z 31. července 1886 č. 6033, třebaže jinak vykazoval kvalifikaci pro ustanovení kvalifikovaným výpomocným učitelem podle § 2 odst. 2 zák. a mohl býti v této vlastnosti školními úřady ve školní službě ustanoven, kdyby se toho byla jevila potřeba.Do tohoto rozhodnutí je podána stížnost, která v podstatě uplatňuje, že st-1 jest ve skutečnosti učitelem ve smyslu § 2 odst. 2 zák. č. 104/26; avšak i kdyby se posuzoval dle § 5 téhož zák., musil by prý býti uznán vedlejším učitelem plně kvalifikovaným, ježto má zkoušku dospělosti jako literní učitel s výbornou známkou z jazyka českého. O této stížnosti uvážil nss toto:Na ustanovení ve školní službě neposkytuje zákon — pokud výjimka není pro ten který případ stanovena — právního nároku; naopak je ustanovení takové ponecháno úvaze příslušného školního úřadu; zejména neposkytuje zák. č. 104/26 právního nároku ani na ustanovení výpomocným učitelem podle § 2 odst. 2, ani na ustanovení vedlejším učitelem podle § 5 cit. zák. Proto je pro služební postavení st-le zásadně rozhodný obsah dekretu z 25. srpna 1927, podle něhož byl však jmenován s platností od 1. září 1927 na dobu potřeby výpomocným vedlejším učitelem pro český jazyk na veř. něm. obecných školách ve S., T. a B. St-1 se stal tedy ve školní službě výpomocným vedlejším učitelem podle § 5 cit. zák. a nikoliv výpomocným učitelem ve smyslu § 2 cit. zák., a není oprávněn domáhati se takového ustanovení, ježto jmenování jest — jak bylo již uvedeno shora — ponecháno volnému uvážení úřadu, a na provedení takovéhoto jmenování zákon subj. práva nikomu nepropůjčuje. Nemohlo tudíž býti porušeno žádné subj. právo st-Iovo ve smyslu § 2 zák. o ss tím, že byl ustanoven tak, jak se stalo, a nikoliv výpomocným učitelem podle § 2 odst. 2 zák. č. 104/26. Je tedy stížnost po té stránce bezdůvodná a zbývá jen zkoumati, je-li st-1 kvalifikovaným výpomocným učitelem ve smyslu § 5 odst. 2 cit. zák., či pouze nekvalifikovaným, a zda mu tudíž náleží plná (100%ní) anebo jenom 75%ní odměna v § 5 odst. 2 stanovená. Avšak po té stránce vyslovil nss již v nál. Boh. A 8458/30 právní názor, že kvalifikovaným výpomocným učitelem ve smyslu § 5 odst. 2 zák. č. 104/26 jest jen osoba učitelská, která vykazuje způsobilost vyučovati tomu kterému nepovinnému předmětu.Leč st-1 neměl — jak stížnost sama uznává — způsobilost k vyučování češtině, jakou požaduje min. nař. z 31. července 1886 č. 6033, a není kvalifikace ta nahrazena známkou z češtiny ve vysvědčení učitelské dospělosti pro školy obecné s vyučovacím jazykem německým. Byl tedy st-1 ve svém postavení, ke kterému byl ustanoven dekretem ošv-u z 25. srpna 1927, jenom nekvalifikovaným výpomocným vedlejším učitelem a náležela mu proto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zák. č. 104/26 jenom odměna ve výši 75% adjuta na uvedeném místě stanoveného, nikoliv však odměna v plné výši podle § 5 odst. 2, tím méně pak odměna ve výši stanovené v § 3 odst. 3 zák. č. 104/26.