Č. 8901.Zaměstnanci veřejní: Podle ustanovení § 6 I odst. 7 zák. č. 394/22 přísluší drahotní přídavek ve výměře pro ovdovělé také těm ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželka byla ve službě veřejné nebo jí na roveň postavené pensionována již před 1. lednem 1923.(Nález ze dne 22. listopadu 1930 č. 17770.) — Č. 8901 —1307Věc: Alois P. v P. (adv. Dr. Ladislav Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o jednotný drahotní přídavek.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-lova manželka, učitelka, byla dnem 1. července 1922 dána na dočasný odpočinek, a pobíral pak st-1, vojenský gážista, od tohoto dne drah. přídavky jako ženatý podle II. rodinné třídy. Při úpravě jednotného drah. přídavku podle zák. č. 394/22 byl st-li při znán ve smyslu § 6 I odst. 7 cit. zák. ode dne 1. ledna 1923 drah. přídavek ve výměře pro ovdovělé zaměstnance podle I. rodinné třídy. Nař. rozhodnutím zamítlo mno st-lovu žádost o dodatečnou výplatu vyšších drah. přídavků na manželku za dobu od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1925 v částce 14157 Kč, protože k tomu není právního podkladu. Stížnost namítá, že byla-li st-lova manželka pensionována dnem 1. července 1922 a nabyl-li proto st-1 podle norem, platných před účinností zák. č. 394/22 ode dne 1. července 1922, tudíž před 1. lednem 1923, nároku na drah. přídavky jako ženatý podle II. třídy rodinné, měl nárok, aby při úpravě jednotného drah. přídavku podle zák. č. 394/22 byl mu tento drah. přídavek přiznán rovněž ve výměře pro ženaté podle II. rodinné třídy vzhledem k ustanovení § 5 cit. zák., bez ohledu na ustanovení § 6 I odst. 7 téhož zák. Ustanovení toto se může vztahovati po názoru stížnosti jen na ony zaměstnance, jejichž manželka byla pensionována teprve po 1. lednu 1923 jako dni, kdy cit. zákon č. 394/22 nabyl účinnosti a nemá proto vlivu na stanovení výše jednotného drah. přídavku st-lova. — St-li nelze dáti za pravdu.Podle norem, platných až do dne účinnosti zák. č. 394/22, t. j. do 1. ledna 1923, bylo ženaté státní zaměstnance v činné službě, jejichž manželka byla v jakékoli veřejné nebo této naroveň postavené činné službě a sama požívala drah. přídavku, klásti v otázce nároku na drah. přídavky, mimořádné ... výpomoci v zásadě na roveň zaměstnancům ovdovělým (§ 4 zák. č. 495/21), měli tedy v zásadě nárok na drah. přídavek podle I. rodinné třídy. Poněvadž toto omezení stihalo jen ony zaměstnance, jejichž manželka byla v činné službě, nabýval ženatý státní zaměstnanec v činné službě nároku na drah. přídavky pro ženaté, t. j. podle II. rodinné třídy tenkráte, jestliže jeho manželka činnou službu opustila, byvši na př. pensionována. Tak také st-1, jehož manželka byla dnem 1. července 1922 v učitelské službě dána na dočasný odpočinek, nabyl od tohoto dne nároku na drah. přídavky ve výměře pro ženaté podle II. třídy rodinné.Zákonem č. 394/22, nabyvším účinnosti dnem 1. ledna 1923, provedena byla úprava služ. požitků státních zaměstnanců zvýšením služného o 75%. V § 5 ustanoveno, že drah. přídavky, stanovené dosavadními normami, zůstávají v platnosti, slučují se však v jednotný drah. přídavek, jenž se zmenšuje o obnos, o nějž se služné dle tohoto zákona zvyšuje atd. V § 6 bodu I odst. 1 určuje se dále, že při zkoumání nároku na drah. přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží podle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích, pokud atd., načež stanoví odst. 7, že ženatým státním... zaměstnancům v činné službě..., jejichž manželka sama požívá drah. přídavku a případné výpomoci z důvodu, že jest v jakékoli veřejné neb této na roven postavené činné službě nebo byla v takové službě a má výslužné, bude drah. přídavek vyplácen ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance.Předpisuje v § 5, že drah. přídavky stanovené dosavadními normami, zůstávají v platnosti, mohl zákonodárce, když v následujícím § 6 určil, jak jest postupovati při zkoumání nároku na drah. přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, vysloviti jen tolik, že in abstracto zůstává pro výpočet jednotného drah. přídavku výše jednotlivých odstupňovaných přídavků nezměněna. Tím ovšem nebylo ještě řečeno, že v novém jednotném drah. přídavku zůstávají zachovány drah. přídavky, na něž byl před 1. lednem 1923 získán nárok za podmínek, určených normami do té doby platnými. Otázku tu řeší právě v § 6, v jehož úvodních slovech »při zkoumání nároku na drah. přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetek jest obsažena zásada, vztahující se nejen k 1. odst. bodu I., nýbrž ke všem jeho odstavcům a vyjadřující, že jednotný drah. přídavek, vypočtený podle § 5 podle dosavadních norem, přísluší státnímu zaměstnanci jen za podmínek a v rozsahu, jak jsou právě určeny předpisy I. bodu § 6.Za tohoto vzájemného poměru obou uvedených §§ 5 a 6 zák. č. 394/22, jest zcela nerozhodno, že před 1. lednem 1923 vzešel st-li — pensionováním manželky — podle dosavadních norem nárok na drah. přídavky jako ženatému podle II. rodinné třídy. Slušíť podle toho, co právě uvedeno, zkoumati nárok st-lův na drah. přídavek od 1. ledna 1923 podle toho, co normuje § 6 I zák. č. 394/22, jenž samostatně a na dosavadním právním řádu nezávisle upravuje od I. ledna 1923 nároky na drah. přídavky a v odst. 7 obsahuje ustanovení, podle něhož výslužné manželky státního zaměstnance, pobírané z důvodu konání veř. služby, jest skutečností, jež pro nárok na jednotný drah. přídavek odnímá státnímu zaměstnanci muži kvalifikaci zaměstnance ženatého. Ustanovení toto vztahuje se nejen na zaměstnance, jejichž manželka byla pensionována po 1. lednu 1923, nýbrž i na ony, jejichž manželka byla pensionována před tímto dnem. Hájí-li stížnost ve věci opačný názor, činí tak neprávem.