Č. 8892.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Církevní věci: I. Z pouhého fakta vykonávání prací nebo služeb nelze ještě usuzovati na existenci pracovního poměru podle § 2/1 zák. č. 221/24 mezi osobami jsoucími v blízkém pokrevním příbuzenství (sourozenci). — II. Podléhá povinnému pojištění sestra katolického faráře, která bratrovi vede domácnost a je pojištěna u kněžské nemocenské pojišťovny v Přerově?
(Nález ze dne 15. listopadu 1930 č. 31202/28.) — Č. 8892 —
1286
Věc: Vilém K. v J. proti zemské správě politické v Praze o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-li — Vilému K., faráři v J. — byly plat. výměrem okr. nemoc, pojišťovny ve F. ze 7. listopadu 1927 jakožto zaměstnavateli předepsány pojistné příspěvky za Giselu K. od 1. srpna 1924 do 24. září 1927 částkou 733 Kč 34 h; odvolání st-le nevyhověla osp ve F. výměrem z 30. listopadu 1927 s tímto odůvodněním: »Podle vlastních údajů vede Vám jmenovaná Vaši domácnost, vykonává tudíž práce a služby jako své hlavní a stálé zaměstnání a byl byste tudíž nucen přijati k těmto pracovním výkonům cizí osobu, kdyby jmenovaná, která je Vaší sestrou, potřebné práce nevykonávala. Zákon nečiní rozdílu, zdali takto zaměstnaná osoba jest se zaměstnavatelem příbuzná čili nic. Pro posouzení pojistné povinnosti není též směrodatnou okolnost, že zaměstnanec nedostává mzdy. Supletorní příslušnost jmenované ku kněžské nemocenské pokladně v Přerově nemůže nahraditi povinné pojištění u příslušné okr. nemoc, pojišťovny.«
Dalšímu odvolání st-lovu z tohoto výměru nevyhověla zsp v Praze nař. rozhodnutím a potvrdila napadený výměr úřadu I. stolice z důvodů v něm uvedených, upravivši jedině dobu, po kterou pojistné se požaduje, na dobu od 13. srpna 1924 do 24. září 1927 a důsledkem toho i obnos pojistného na 729 Kč 06 h.
Stížnost, kterou na toto rozhodnutí podal Vilém K., domáhá se jeho zrušení pro nezákonnost a vady řízení. O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zdali byl v kritické době mezi st-lem a jeho sestrou Giselou K. poměr služební (pracovní), zakládající nemocenskou pojistnou povinnost, pokud se týče povinnost k pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tuto otázku zodpověděl žal. úřad kladně. Nař. rozhodnutí převzalo odůvodnění rozhodnutí úřadu I. stolice, které však neuvádí zákonného předpisu, dle něhož sporný případ posoudilo.
Přichází tu v úvahu § 1 zák. č. 268/19, pokud jde o období do 30. června 1926, pro období pak od 1. července 1926 počínaje § 2 zák. č. 221/24. Podle obou těchto norem jest předpokladem pojistné povinnosti, aby osoba, o niž jde, konala práce nebo služby na základě (smluveného) poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nekonala jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z těchto předpisů plyne, že vznik pojištění nepojí se k pouhému faktu vykonávání prací nebo služeb, nýbrž že k tomuto faktu musí ještě přistoupiti právní titul (smluvený) poměr pracovní, služební nebo učňovský (srov. Boh. A 6480/27). Jen tenkráte, jsou-li v konkrétním případě splněny oba tyto předpoklady, jest dána pojistná povinnost podle cit. norem.
Jest mimo spor, že první předpoklad, vykonávání prací neb služeb, jest v daném případě splněn, sporným jest — jak již řečeno — zdali mezi st-lem a jeho sestrou byl v kritické době poměr pracovní (služební) podle cit. norem.
Poměr pracovní (služební) tu jest, byla-li mezi stranami uzavřena smlouva služební podle § 1151 o. z. o. Tato vzniká, zaváže-li se někdo — Č. 8892 —
1287
na nějaký čas konati jinému služby. Podstatným znakem smlouvy služební, tedy i služebního poměru, jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srov. Boh. A 4330/25).
Stížnost předem vytýká, že žal. úřad si nesprávně vykládal zákon v tom smyslu, že k založení pojistné povinnosti dle cit. norem stačí, že Gisela K. st-li, byť i bezplatně, vedla domácnost a že nezáleží na tom, byl-li tu poměr pracovní (služební). Takto pojímati nař. rozhodnutí nelze. Žal. úřad, jak také v odv. spise blíže rozvádí, spatřoval v nesporné okolnosti, že Gisela K. konala st-li práce a služby, průkaz o splnění obou shora uvedených předpokladů pojistné povinnosti, tedy jak fakta vykonávání prací neb služeb, tak i existence smlouvy služební, čemuž dal výraz, cituje obsah odůvodnění prvé stolice, slovy: »že K. vykonávala u st-le v uvedené době práce a služby pojistně povinné«, t. j. práce a služby na základě (smluveného) poměru pracovního (služebního). Tomuto odůvodnění nelze rozuměti jinak, nežli že žal. úřad — ve shodě s judikaturou shora cit. — zkoumal také, zdali mezi st-lem a jeho sestrou došlo k uzavření smlouvy služební a dospěl na podkladě nesporných skutečností, že vykonávala pro st-le, byť i bez úplaty, práce a služby, k závěru, že ke smlouvě služební došlo.
St-1 tvrdil během řízení správního a tvrdí i ve stížnosti, že takového poměru služebního (služební smlouvy) mezi ním a jeho sestrou nebylo, ježto mu tato dobrovolně a bez úplaty jako sestra bratru vede domácnost a st-1 na tyto práce nemá nijakého nároku. Žal. úřad, jak již řečeno, založil své zjištění, že tu byl služ. poměr dle cit. norem, jedině na nesporné okolnosti, že Gisela K. vykonávala st-li práce a služby byť i bez úplaty. Okolnosti tyto stačily by snad v případě, když jde o poměr mezi osobami sobě cizími, k tomu, aby úřad v konání prací a služeb spatřoval nejen splnění prvé podmínky pojistného poměru (vykonávání prací nebo služeb), nýbrž i splnění podmínky druhé (uzavření smlouvy služební činy konkludentními). Okolnosti ty však nelze uznati za postačující indicie pro zjištění existence smlouvy služební v případě, jako je tento. Neboť uvedené okolnosti nevylučují, ježto jde o blízké pokrevní příbuzenství mezi st-lem a Giselou K., jeho vlastní sestrou, že st-1, jak tvrdí, přijímá její služby jen na základě tohoto rodinného vztahu, který ovšem k založení pojistného poměru ve smyslu cit. norem nestačí. tJřad však nevvšetřil a nezjistil, že by st-1 nebo jeho sestra byli slovem nebo skutkem vzájemnému poměru byli vtiskli ráz poměru služebního. Proto nemohl nss uznati, že napadený výrok má dostatečné opory ve spisech a musil nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Námitka stížnosti, že žal. úřad se nevypořádal s tvrzením st-lovým, že jeho sestra je dle stanov kněžské nemocenské pokladny v Přerově účastna rodinného pojištění u této pokladny, jest bezdůvodná.
Žal. úřad, recipovav odůvodnění výroku I. stolice, vyvrátil námitku tu úvahou, že supletorní příslušnost jmenované ku kněžské nemocenské pokladně v Přerově nemůže nahraditi povinné pojištění u příslušné okr. nemoc, pojišťovny. Názor stěžující si strany, uplatňovaný ve stížnosti, že toto rodinné pojištění nahražuje vzhledem k předpisu § 29 zák. č. 221/24 pojištění u příslušné okr. nemoc, pojišťovny, jest mylný, jak úřad právem vyslovil. Neboť kněžská nemocenská pokladna v Přerově, jakožto nositelka povinného nemocenského pojištění katolických duchovních (§ 3 vl. nař. č. 144/26); převzala v § 8 svých stanov i závazek rodinného pojištění podle §§ 6 a 7 zák. č. 221/25, jehož předpokladem jest mimo jiné, aby příslušníci rodiny neměli nároků na pojistné dávky z vlastního veřejnoprávního pojištění. To znamená tolik, že pojištěnec (duchovní) má nárok na nemocenské ošetření příslušníků své rodiny jen tehdy, nepodléhají-li tito sami obligatornímu nemocenskému pojištění, že tedy rodinné pojištění nastupuje jen tam, kde není nemocenského pojištění příslušníka rodiny v důsledku vlastního zaměstnání povinně pojištěného.
Úřad vyšetřil, že jde u Gisely K. o takovéto rodinné pojištění, a důsledkem toho tedy mohl právem vysloviti, že toto rodinné pojištění nemůže nahraditi povinné pojištění u příslušné okr. nemoc, pojišťovny.

Citace:

č. 8892. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 537-540.