Č. 8859.

Zdravotnictví: Podléhá zřízení poradny pro matky a kojence, vydržované okresní péčí pro mládež, schválení státní správy zdravotní?
(Nález ze dne 27. října 1930 č. 17527/29.)
Věc: Německá okresní péče o mládež v T. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o povolení ke zřízení lékařské poradny pro matky a kojence.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Min. zdrav. vydalo dne 3. srpna 1923 pod č. 24507/V oběžník, v němž poukázalo k tomu, že následkem neobyčejného vzmachu dobrovolné sociálně-zdravotní péče v době poválečné vzniklo množství léčebných, zdravotních a humanitních institucí, za které třeba je považovati dispensáře pro tuberkulosní, poradny pro mladé lidi, poradny pro matky a děti atd.; mnohé z těchto ústavů byly zřízeny a v činnost uvedeny, aniž bylo provedeno řízení podle platných zákonných ustanovení. Jest proto nutno, aby instituce, které dosud zákonným ustanovením nevyhověly, byly vyzvány, aby zažádaly za dodatečné schválení svého zřízení a provozu.
Odvolávajíc se na tento výnos žádala německá okresní péče o mládež v T. ve smyslu § 2 b) zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z., aby zřízení poradny pro matky a kojence v P. bylo vzato na vědomí. Rozhodnutím z 24. listopadu 1924 nevzala zsp v Praze zřízení této poradny na vědomí v podstatě z důvodu, že umístnění poradny v ordinačních místnostech MUDra Pf. v P. nelze považovati za vhodné a nezávadné.
V odvolání vytýkala st-lka, že poradna, o kterou jde, vůbec nepodléhá schválení dle zák. č. 68/1870 ř. z. a že žádost podala pouze proto, že k tomu byla vyzvána. Na dotaz, zdali se odvolání nestalo bezpředmětným tím, že poradna již není v ordinační místnosti jmenovaného lékaře, sdělila st-lka, že na vyřízení svého odvolání trvá, poněvadž má býti v prvé řadě rozhodnuta zásadní otázka, zda zřízení takové poradny vůbec podléhá úřednímu povolení.
Na to vydal žal. úřad nař. rozhodnutí tohoto znění: »Vzhledem k žádosti Německé okresní péče o mládež v T., aby zásadně bylo rozhodnuto o jejím původním odvolání proti výnosu zsp-é v Praze z 24. — Č. 8859 —
listopadu 1924, v němž Německá okresní péče o mládež v T. jako hlavní důvod uváděla nepříslušnost zsp-é pro povolování instituce rázu lékařské poradny pro matky a kojence, rozhodlo min. zdrav, zamítavě o tomto odvolání, a to z těchto důvodů: Něm. okr. péče o mládež v T. dovolává se toho, že podle § 2 b) zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z. přísluší státní správě vrchní dozor k ústavům, v nichž opatrováni jsou nemocní, šestinedělky, nalezenci, lidé chorobní atd., tedy k ústavům, jež musí míti pro tento účel zvláštní budovu nebo místnosti spolu s nutným příslušenstvím. Lékařská poradna prý není takovým ústavem, poněvadž má za úkol pouze na určitém místě shromážditi matky a děti a jim na základě lékařského vyšetření uděliti potřebné hygienické a dietické pokyny. Nejsou-li lékařské poradny výslovně uvedeny mezi ústavy vyjmenovanými v § 2 b) taxativně, je to pochopitelno, poněvadž v době vzniku zákona instituce tyto vůbec neexistovaly, avšak podle jejich povahy nutno je dozajista subsumovati pod označení »Jiné ústavy toho druhu«, poněvadž lékařské poradny pro matky a kojence jsou jen další vývojovou etapou zdravotnického hnutí, které mělo svého času pro své účely k disposici jenom nalezince a porodnice a ústavy převážně léčebného rázu. Stanovisko toto podepřeno jest i zákonem č. 332/20 o převzetí výkonů zdravotně-policejních státem, kde v § 4 odst. 9 mezi ústavy, jež uvádí § 2 b) zák. z r. 1870, jsou výslovně jmenovány též poradny a jiná sociálně-lékařská zařízení. Ostatně není pochyby, že lékařská poradna pro matky a kojence jest věc zdravotního rázu, při níž již podle § 1 cit. zák. přísluší vrchní dozor a vrchní vedení státní správě, na které také jest, aby stanovila podmínky i způsob tohoto dozoru a vedení. Nelze tudíž vyhověti odvolání Něm. okr. péče o mládež v T., v němž tato se dovolává, že ke zřízení a provozu poradny pro matky a kojence není potřebí úředního schválení.«
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu jest jediná otázka, zda totiž zřízení poradny pro matky a kojence podléhá schválení státní správy dle § 2 b) zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z. a zda bez takového předběžného schválení může býti uvedena v život. Rozhodným pro zodpovědění sporné otázky jest ustanovení § 2 bodu b) cit. zák., jež zní: »Státní správě přísluší vrchní dozor nad všemi nemocnicemi, ústavy choromyslných, porodnicemi, nalezinci, domy kojných, nad ústavy očkovacími, chorobinci a jinými podobnými ústavy, pak nad léčivými lázněmi a dobrými vodami, a dále povolení ke zřizování takových ústavů soukromých.«
Zákon nejmenuje mezi institucemi, jichž zřízení vyžaduje schválení státní správy, poradny pro matky a kojence, a jde tudíž o to, zdali je lze subsumovati pod jiné podobné ústavy, u nichž taktéž zákon předpisuje úřední schválení. Tím, že zákon výslovně mluví o jiných podobných ústavech, dává zřejmě na jevo, že povolení ke zřízení vyžaduje pouze u ústavů, které svojí povahou odpovídají ústavům a institucím demonstrativně vypočteným, a jest tudíž zjistiti základní rys těchto ústavů.
Zákon jmenuje v § 2 bodu b) léčebné ústavy, t. j. ústavy, kde osoby více méně choré mají nalézti lékařskou pomoc a ošetřování, dále ústavy, kde osobám k výdělku nezpůsobilým, nalezencům a kojným se dostane zaopatření a lékařského ošetření, a konečně očkovací ústavy, kde se provádí očkování. Společným znakem všech těchto institucí kromě očkovacích ústavů jest, že osoby tyto instituce vyhledávající se v ústavech těch kratší neb delší dobu zdržují, jsou v nich lékařsky ošetřovány a zaopatřovány, v ústavech očkovacích provádí pak lékař profylaktické opatření k zamezení infekčních nemocí.
Dle tvrzení st-lčina, žal. úřadem nepopřeného, jest účelem poradny pro matky a kojence v P., aby matkám po lékařské prohlídce dítěte byly udíleny pokyny stran péče o tělesný vývoj a výživu dítěte, aniž by však v poradně samé se konalo nějaké lékařské ošetřování; naopak, když dítě jest shledáno nemocným, poradí se matce, aby vyhledala lékařskou pomoc; konečně bylo uvedeno, že tyto porady se konají jednou nebo dvakráte měsíčně. Je-li tomu tak — a opak žal. úřad netvrdí — nevykazuje činnost poradny pro matky a děti v P., jak shora jest vylíčena, žádný ze znaků, které byly shora označeny jako pojmové kriterium ústavů vyžadujících povolení státní správy dle cit. § 2 bodu b), neb v poradně této děti se ani neošetřují ani po nějakou dobu neopatrují. Shledal-li přes to žal. úřad, že tato poradna jest ústavem, vyžadujícím povolení, jest jeho výrok v rozporu se zákonem.
Dovolává-li se žal. úřad pro svůj názor ustanovení § 4 odst. 9 zák. č. 332/20, činí tak neprávem, neb z předpisu toho plyne jedině, že státu přísluší právo dozoru nad poradnami, nelze však z něho nijak vyčisti, že by jím byl doplněn resp. změněn § 2 bod b) zák. č. 68/1870 ř. z. Že státní správa má právo dozoru nad takovými poradnami, stížnost nepopírá, naopak sama uznává, avšak právo dozoru jest něco podstatně jiného než právo zřízení takových poraden povolovati.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8859. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 463-465.