Č. 8967.

Pojištění nemocenské: Zvýšení nemocenských příspěvků, povolené ministerstvem sociální péče podle § 25 odst. 5 nem. zák. z r. 1888 před 1. červencem 1926 pro pojištěnce, uvedené v § 1 zák. č. 117/26, — Č. 8967 —
nebylo zbaveno platnosti předpisem § 282/1 zák. č. 221/24.
(Nález ze dne 30. prosince 1930 č. 32464/28.)
Věc: Dr. Felix St. v T. proti zemské správě politické v Praze o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v T. výměrem z 24. března 1928 nevyhověla stížnosti Dra Felixe St., advokáta v T., na platební výměr okr. nemoc, pojišťovny v T. č. kat. 2/89, jímž pojišťovna předepsala jmenovanému za advokátního koncipienta Dra Ericha O. nemocenské pojistné za dobu od 26. června do 30. července 1927 100 Kč 80 h a dále za dobu od 1. července 1926 lo 25. června 1927 doplatek nemocenského pojistného 375 Kč 48 h. V důvodech se především zjišťuje, že jmenovaný zaměstnanec byl správně zařazen do XIII. třídy stanovené zákonem č. 689/20 a že pojistné vypočteno správně vzhledem k výnosu min. soc. péče z 19. prosince 1922, jímž bylo dle § 25 odst. 5 nemoc. zák. povoleno pokladně vybírati příspěvky zvýšené na 7.1% průměrného denního výdělku mzdové třídy; dále podotknuto, že vzhledem k tomu, že zákonem č. 117/26 bylo pro jisté kategorie zaměstnanců ustanovení § 25 nemoc. zák. dále ponecháno v platnosti, nelze míti za to, že výnosy min. soc. péče, jimiž byla povolena zvýšení pojistných příspěvků, pozbyly platnosti dnem účinnosti zák. č. 221/24.
Odvolání, jež z tohoto výměru podal Dr. Felix St., nevyhověla zsp v Praze nař. rozhodnutím a potvrdila výměr v odpor vzatý z jeho shora cit. důvodů, poznamenavši k vývodům odvolání, že okr. nemoc, pojišťovna v T. je na základě výn. min. soc. péče z 19. prosince 1922 dosud oprávněna vybírati nemocenské pojistné příspěvky ve výši 7,1% průměrné denní mzdy mzdové třídy za pojištěnce, na které se vztahuje § 1 zák. č. 117/26, poněvadž § 25 nemoc, zákona ve znění novely č. 689/20 byl uvedeným zákonem ponechán v platnosti.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podal Dr. Felix St., uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že jde o pojištěnce, na kterého se vztahuje zákon z 1. července 1926 č. 117 Sb. Sporná jest otázka, zdali výnos min. soc. péče z 19. prosince 1922, jímž okr. nemoc, pokladně v T. podle § 25 odst. 5 nemoc. zák. č. 689/20 bylo povoleno vybírati zvýšené nemocenské příspěvky, pozbyl platnosti ustanovením § 282 odst. 1 zák. č. 221/24, či zda byl zachován v platnosti § 1 zák. č. 117/26.
Citovaný § 282 odst. 1 ustanovuje, že zákon z 30. března 1888 č. 33 ř. z. o pojištění dělníků pro případ nemoci, jakož i zákony jej pozměňující a doplňující, předpisy právní podle nich vydané a zák. čl. XIX: 1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro připad nemoci a úrazu, jakož i právní předpisy jej pozměňující nebo doplňující, pokud upravují nemocenské pojištění, pozbývají platnosti dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona. Zák. č. 117/26 pak v § 1 stanoví, že pro zaměstnance tam uvedené zůstávají v platnosti ustanovení §§ 1—10, 13, 19—38 a 41, 1. odstavec zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., jakož i obdobná ustanovení zák. článku XIX:1907 — Č. 8967 —
1455
a zákonů je pozměňujících a doplňujících i přes 30. červen 1926. Obě tyto normy nabyly účinnosti současně dnem 1. července 1926 (§ 148 zák. č. 148/25 a § 3 zák. č. 117/26). Toto současné uvedení v účinnost má zajisté — jak žal. úřad správně usoudil — za následek, že nenastala žádná časová mezera mezi působností zmíněných ustanovení nemocenského zákona pro určité kategorie pojištěnců, tedy že byla zachována právní kontinuita norem v § 1 zák. č. 117/26 citovaných ohledně pojištěnců tam uvedených.
Z toho se pro konkrétní případ podává, že i § 25 odst. 5 nemoc, zák. pro zmíněný okruh pojištěnců zůstal v platnosti, tedy že min. soc. péče může i nadále pro zmíněné pojištěnce povoliti zvýšení nemocenských příspěvků za předpokladů tam uvedených. Že tomu tak jest, stížnost připouští.
Srovnají-li se obě shora citované normy, padá ovšem do očí, že v nich nejsou shodně uvedeny co do druhu normy, zde zrušované a tamo zachované dále v platnosti. Kdežto § 282/1 zák. č. 221/24 zbavuje platnosti zák. č. 33/1888, jakož i zákony jej pozměňující a doplňující a právní předpisy podle nich vydané, zachovává v platnosti citovaný § 1 zák. č. 117/26 ustanovení určitých §§ zák. č. 33/1888 a zákonů jej pozměňujících a doplňujících O »právních předpisech podle nich vydaných« se již nezmiňuje. Z této různosti dikce dovozuje st-1, stejně jako namítal během řízení správního, že zákonem č. 117/26 byl sice pro kandidáty advokacie zachován i po 30. červnu 1926 v platnosti § 25 nemoc, zák., ale nikoli právní předpisy podle něho vydané, k nimž třeba čítati zmíněný výnos min. soc. péče z 19. prosince 1922.
Takovému výkladu § 1 zák. č. 117/26 svědčila by sice různost textace cit. norem. Avšak nelze přezírati, že při výkladu, který hájí stížnost, došlo by se k absurdnostem, jež zákon zajisté nezamýšlel. Zákonem č. 117/26 byla zachována v platnosti i »obdobná ustanovení zák. článku XIX: 1907 a zákonů jej pozměňujících a doplňujících«, kdežto zákon č. 221/24 ruší v § 282 odst. 1 cit. zákonný článek a právní předpisy jej pozměňující nebo doplňující. Nutnou konsekvencí stanoviska stížnosti byl by pak ovšem i tu výklad, že zákon č. 117/26 v platnosti zachoval jen zákon č. XIX: 1907 a zákony jej doplňující nebo pozměňující, nikoli však jiné právní předpisy, jako jsou min. nař. č. 4790/1917, vl. nař. č. 516/19, 26/21, 20/22, 199/22 a j., kterými zmíněný zák. článek byl ve své podstatě změněn a dostal obsah, který měl v den 30. června 1926. Ježto zákon č. 117/26, zachovázaje v platnosti i přes 30. červen 1926 normy tam uvedené, může se týkati jen norem v ten den ještě platných, scházela by, kdyby názor stížnosti byl správný, v zachované normě všecka ji pozměňující a doplňující ustanovení, uvedená v platnost pouhými nařízeními, scházela by tak na příklad ustanovení o předpokladech pojistné povinnosti, o mzdových třídách, o výši příspěvků pojistných, o předmětu pojištění atd., tedy nejdůležitější ustanovení obdobná zachovaným předpisům nemoc, zákona č. 33/1888 ř. z. Tím byl by ovšem, pokud jde o Slov. a Podk. Rus, zmařen účinek zákonem č. 117/26 sledovaný.
Je proto na snadě výklad, že zákon č. 117/26 v mezích tam uvedených zachoval zplna právní stav dosavadní, tedy zachoval v platnosti ustanovení v § 1 citované se všemi adnexy normativní povahy. Výklad ten podepírá úvaha, že § 282 odst. 1 zák. č. 221/24, zrušuje-li výslovně i předpisy podle zákona vydané, nebo jej doplňující a pozměňující, činí tak nadbytečně, ježto tyto normy jakožto adnexy zákona samého jeho zrušením ztrácejí podklad a tím automaticky svou právní existenci, a nad to i nadpis zák. č. 117/26, »jímž se zachovávají pro pensijní pojištěnce v platnosti některá ustanovení právních předpisů o nemocenském pojištění.«
Došel-li tudíž žal. úřad k názoru, že výnos min. soc. péče z 19. prosince 1922, vydaný podle § 25 odst. 5 nemoc, zák., zůstal pro pojištěnce uvedené v § 1 zák. č. 117/26 v platnosti i po 30. červnu 1926, nemohl nss shledati, že by se byl octl v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 705-708.