Č. 8915.

Zaměstnanci veřejní: Jak jest postupovali při pensionování státního zaměstnance z moci úřední z důvodů zdravotních, popírá-li zaměstnanec — dovolávaje se posudku soukromého poradce lékařského — správnost nálezu úředního lékaře?
(Nález ze dne 29. listopadu 1930 č. 18489.)
Prejudikatura: Boh. A 503/20, 2446/23, 4513/25, 4589/25, 5346/26.
Věc: Dr. Antonín Z. v P. (adv. Dr. Frt. Kysela z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. komisař Dr. Jan Pech) o přeložení na trvalý odpočinek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem žal. úřadu z 11. května 1928 bylo st-li sděleno, že žal. úřad jej hodlá dáti podle § 80 odst. 2 bodu 1 služ. pragmatiky na trvalý odpočinek, poněvadž jest dle posudku úředních lékařů z 10. května 1928, jehož opis byl připojen, trvale neschopen své služební místo řádně zastávati. Ve svých námitkách proti výnosu tomuto uváděl st-1, že posudek o jeho trvalé neschopnosti ke službě odporuje faktickému stavu, ježto tělesné závady u něho zjištěné jsou tak nepatrné důležitosti, že mu nijak nezabraňují vykonávati zaměstnání a nesnižují nikterak jeho způsobilost k řádnému zastávání služebního místa, což st-1 dokazoval posudkem soukromého lékařského znalce (univ. prof. Dra W.). Dále namítal st-1, že není uvedeno, jak akutní jsou choroby znalci uváděné, jakož i že dosud službu řádně zastává a necítí se ke službě nezpůsobilým. Z toho dovozoval, že posudek úředních lékařů o jeho trvalé neschopnosti ke službě odporuje faktickému stavu. Konečně uváděl st-1, že příčinou jeho pensionování jest ta okolnost, že bylo zrušeno oddělení, které st-1 spravoval, a že tedy ve zdrav, momentech nelze hledati příčiny úmyslu poštovní správy, dáti st-le na trvalý odpočinek. — Č. 8915 —
Žal. úřad dal vyšetřiti zdravotní stav st-lův ještě jednou a to svými zdrav, znalci, a když posudek jejich (z 1. června 1928) vyzněl v ten rozum, že st-1 jest trvale neschopen své služební místo řádně zastávati, přeložil st-le nař. rozhodnutím podle § 80 odst. 2 bodu 1 služ. pragmatiky do trvalé výslužby. Námitku st-lovu, že jest další služby schopen, neuznal žal. úřad důvodnou, poněvadž st-1 byl i při druhé lékařské prohlídce dne 31. května 1928 uznán trvale nezpůsobilým své služ. místo řádně zastávati (opis lékařského posudku byl připojen).
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 80 odst. 2 věty 1 služ. pragm. může býti úředník z moci úřední přeložen na trvalý odpočinek, když jest trvale neschopným svoje služební místo řádně zastávati. Trvalá neschopnost k řádnému zastávání služ. místa může zajisté býti způsobena i nepříznivým zdrav, stavem úředníkovým. Otázka, jaký je zdrav, stav úředníkův, resp. jakými tělesnými (duševními) poruchami a vadami úředník trpí, není ovšem otázkou právní, kterou by nss mohl přezkoumávati v meritu, nýbrž jest otázkou znaleckou a tvoří tedy součást skutkové podstaty. Může tedy nss otázku tuto přezkoumávati toliko s hledisek formální správností, vytčených v § 6 zák. o ss, t. j. jenom po té stránce, zda úsudek žal. úřadu má dostatečný podklad ve spisech správních, zda skutková podstata nebyla proti spisům přijata za pravou, a konečně zda nebyly porušeny podstatné formy řízení. Ježto otázka, zda st-1 je trvale neschopným služební místo řádně zastávati, jest, jak řečeno, otázkou znaleckého důkazu, nutno daný případ posouditi s oněch hledisek, která ovládají řízení správní ve příčině provádění znaleckých důkazů. Znalcem jest osoba, která na vyzvání úřadu má podati vysvětlení na určité otázky, o nichž má úřad rozhodnouti, jejichž zodpovědění vyžaduje však odborných znalostí.
Ježto má rozhodnouti úřad, jest na něm, t. j. na úřadě, aby si získal podklad pro zodpovědění odborných otázek a jest proto na úřadě, aby volil znalce. Jest tedy znalcem ve smyslu zásad, řízení správní ovládajících, jen osoba, která úřadem byla přibrána k podání znaleckého posudku, nikoli však odborník, kterého si přibrala strana jako odborného poradce sama. Maje podávati odpověď na otázky odborné a maje skýtati úřadu správnímu podklad pro přesvědčivé zodpovědění jich, musí znalecký posudek o zdrav, stavu jednak obsahovati znalecký nález, t. j. zjištění objektivních skutečností co do tělesného (event. i duševního) stavu vyšetřené osoby, dále pak znalecký posudek, jejž znalec podává na základě svého nálezu o zdrav, stavu. Toto dobrozdání musí býti odůvodněno do té míry, aby znalecký posudek resultoval ze znal. nálezu jako přesvědčivý, podle poznatků lékařské vědy dovožený důsledek shledaného zdrav, stavu. Z toho plyne však i tolik, že subj. cítění úředníka o zdrav, stavu jest zcela irelevantní a není tedy ani vadou řízení, když k subj. cítění st-le přihlíženo nebylo.
V konkrétním případě konstatovali úřední znalci v nálezu z 10. května 1928, že st-1 jest dosti dobře živen, že má zkornatění tepen se zbytněním srdce (přesahuje čáru bradavkovou) a zvýšeným tlakem krevním (180—100 mm Hg) a slabým zákalem bílkoviny v moči. Dále zjistili zhuštění levého hrotu plicního a ztluštění pohrudnice v levo, — Č. 8915 —
1337
dále příznaky slabosti nervové (exogenního původu), katar hltanu a hrtanu, překrvení spojivek očních a třes. Posudek znalců pak vyzněl v ten rozum, že st-1 jest trvale nezpůsobilý službu řádně a plně zastávati.
Tento znalecký nález není však úplný, ježto neobsahuje objektivní nález změn, ze kterých znalci učinili závěr na zkornatění tepen a na příznak slabosti nervové, neobsahuje dále objektivní nález co do stupně jednotlivých shledaných změn, znalecký posudek pak postrádá náležitého odůvodnění v tom směru, zda jednotlivé změny samy o sobě, a které, či snad ve spojení s ostatními činí st-le trvale nezpůsobilým služ. místo řádně zastávati a proč.
Podle obsahu správních spisů připustil st-1 v námitkách, opíraje se o posudek svého odborného poradce, kornatění tepen se zvýšeným tlakem krevním, avšak pouze středního stupně, namítal, že roentgenováním bylo zjištěno pouze nepatrné rozšíření srdce, popřel však existenci jiných význačnějších závad a poruch tělesných i duševních a jevů, které by měly vliv na jeho pracovní schopnost. Zejména popřel existenci zákalu v moči, zhuštění levého hrotu plicního a ztluštění pohrudnice v levo (resp. nepatrné změny prohlásil za zhojené), popřel existenci příznaků nervové slabosti, namítal, že katar hrtanu a hltanu je zcela přechodného rázu, třes pak, který úředními lékaři byl zjištěn, prohlásil za následek rozrušení nad postupem, který proti němu byl předsevzat.
Třebaže ve správním řízení za znalce možno pokládati toliko odborníky úřadem přibrané, nikoli však pouhého odborného poradce, kterého se st-1 dovolal, přece jen nemůže úřad námitky strany proti správnosti znaleckého dobrozdání uplatňované a podepřené vyjádřením odborného poradce beze všeho přejiti, tím méně, když předpis § 82 věty 2 služ. pragm. ukládá úřadu, aby o námitkách proti zamýšlenému pensionování podaných konal potřebná šetření. Žal. úřad vyžádal si sice nové lékařské dobrozdání úředních lékařů, tito konstatovali dne 31. května 1928 částečně změny zcela jiné, než v dobrozdání prvém byly uvedeny (úplnou defektnost chrupu a zánětlivé změny v okolí zanedbaných kořenů, hyperreflexii šlachovou, oslabení zraku, urobilinagen v moči), dále konstatovali zhuštění tkáně levého hrotu plicního jako následek t. č. úplně zhojeného a upraveného kataru plicního; v moči chorobných součástek nedokázali; shledali však vleklý katar spojivek, vleklý katar sliznice hltanové a hrtanové, rozšíření a zbytnění svalu srdečního, známky pokračujícího kornatění tepen, příznaky trvale zvýšeného tlaku krevního, známky oslabenosti soustavy čivové s příznaky prudké vzrušenosti.
Toto lékařské dobrozdání nezaujalo však kritického stanoviska k vyjádření odborného poradce st-lova, nevyvrátilo námitky st-lovy o jeho zdrav, stavu a neuvedlo, které ze shledaných poruch a změn zdrav, stavu st-lova samy o sobě či ve spojení s ostatními činí jej trvale nezpůsobilým svoje služ. místo řádně zastávati. Neposkytovalo tedy ani znal. dobrozdání úředních lékařů z 31. května (resp. 1. června) 1928 žal. úřadu procesně bezvadný dostatečný skutkový podklad pro vyvrácení námitek st-lových, a nemohl tedy žal. úřad jen s odvoláním na znal. dobrozdání to, když je nedal předem v uvedeném směru doplniti, námitky st-lovy zamítnouti a přikročiti k nucenému pensionování.

Citace:

č. 8915. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 587-590.