Č. 8914.Řízení před nss-em: I. Námitka, že nař. rozhodnutí vadí dřívější rozhodnutí správního úřadu vešlé v moc práva, je nepřípustná, nebyla-li vznesena již v písemné stížnosti.Technikové civilní: II. K průkazu praktického zaměstnání ve veřejné nebo soukromé službě nebo závodu ve smyslu § 11 min. nař. č. 77/13 ř. z. — Č. 8914 —1333o civilních technicích se nevyžaduje, aby zaměstnání to bylo konáno za vedení a dozoru kvalifikovaného odborníka téže kategorie inženýrů.(Nález ze dne 28. listopadu 1930 č. 18418.)Prejudikatura: Boh. A 7402/28, 7608/28, 7229/28.Věc: Ing. Karel M. v K. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o oprávnění civilního inženýra pro kulturní techniku.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podáním z 30. prosince 1925 žádal st-1, aby mu bylo propůjčeno oprávnění civilního inženýra pro kulturní techniku. K žádosti připojil na doklad průkazu své způsobilosti, aby dosáhl tohoto oprávnění, vysvědčení něm. školy technické v Brně o tom, že vykonal s úspěchem druhou státní zkoušku z oboru kulturní techniky a vysvědčení, vydané zkušební komisí u zsp-é v Brně, o úspěšně vykonané zkoušce k dosažení oprávnění civilního inženýra pro kulturní techniku, dále pak potvrzení městské rady v K. z 1. srpna 1924 a 30. prosince 1925 o tom, že od 15. června 1919 do 30. prosince 1925 byl zaměstnán u tamního měst. stav. úřadu jako inženýr a smluvní úředník a že vykonával hlavně všechny práce kanalisační, vodovodní, odvodňovací a regulační.Zsp v Brně žádosti st-lově nevyhověla v podstatě z toho důvodu, že st-1 prokázal sice pětiletou činnost v oboru kulturně-inženýrském, neprokázal však, že pracoval pod vedením zkušeného civ. inženýra pro kulturní techniku, kterýmžto způsobem si mohl jediné osvojiti žádoucí znalosti.Odvolání st-lovu nevyhovělo min. prací nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Podle § 11 odst. 2 nař. min. prací ze 7. května 1913 č. 77 ř. z. musí býti vykonána praktická činnost uchazeče o autorisaci civ. technika ve veř. nebo soukr. službě nebo závodu, který jest způsobilý zprostředkovati praktické vědomosti, jichž jest potřeba pro příslušný odbor. Z ustanovení toho jest patrno, že praxe, předepsaná pro dosažení autorisace civ. technika, musí býti vykonána pod vedením a dozorem odborně kvalifikované osoby samostatné nebo ve veř. službě činné, nikoli však samostatně, ježto samostatné provádění prací, spadajících do oprávnění civ. techniků, předpokládá již nabyté oprávnění k takovým samostatným práčem technickým z oboru působnosti civ. technika, a nemůže býti považováno za výcvik v dotčeném oboru technickém. Z předložených potvrzení měst. rady v K. o praktickém zaměstnání žadatelově není patrno, že by byl pracoval pod vedením a dozorem kvalifikovaného úředníka nebo civ. inženýra pro kulturní techniku. Proto jeho praktické zaměstnání v oboru kulturně-technických prací u řečeného města nebylo prokázáno podle ustanovení § 11 odst. 2 cit. min. nař.Při veř. ústním líčení namítl právní zástupce st-lův především, že praktické zaměstnání st-lovo bylo uznáno již výnosem zsp-é v Brně z 29. ledna 1924, kterým byl st-1 připuštěn k autorisační zkoušce civ. — Č. 8914 —inženýrů pro kulturní techniku podle § 12 min. nař. č. 77/1913, jako vyhovující požadavkům tohoto nařízení, že proto jest tu již res judicata, a že mimo to zsp nebyla kompetentní, aby ve věci započtení praktického zaměstnání st-lova rozhodla. Tuto nekompetenci odvozoval pak zástupce stížnosti z toho, že právě o této otázce bylo již rozhodnuto (§ 7 vyhlášky min. prací z 5. června 1914 č. 127 ř. z.), že tedy není přípustné opětovné zjišťování, zda dotčená praxe může býti uznána za vyhovující § 11 cit. min. nař. úřadem, který měl rozhodovati o autorisaci. Namítaná nekompetence jeví se podle toho jen jako důsledek tvrzené právní moci, ze které jediné jest odvozována. Bylo proto uvažovati o námitce věci rozsouzené.Leč chtěl-li se st-1 opírati o právní moc výnosu zsp-é v Brně z 29. ledna 1924, byl by musil tak učiniti již dříve, než teprve při veř. ústním líčení před nss. To se však nestalo, neboť st-1 řečené námitky věci rozsouzené nevznesl ani ve správním řízení instančním a nedal tak žal. min. podnětu, aby k námitce této zaujalo stanovisko, ani jí neuplatnil v písemné stížnosti, podané k nss. Z tohoto důvodu jest námitka ta podle § 5 zák. o ss nepřípustná. Tím padá také námitka nekompetence, která jest odvozována toliko z námitky věci rozsouzené a svou podstatou bez této souvislosti žádnou samostatnou námitkou není. Ostatně uvedený výnos z 29. ledna 1924 vztahuje se jen na praktické zaměstnání st-lovo v době od 1. ledna 1921, kdežto nař. rozhodnutí týká se jeho praktického zaměstnání ve službách obce K. v době od 15. června 1919 do 30. prosince 1925.Ve věci samé je nař. rozhodnutí založeno na právním názoru, že průkaz způsobilosti, jehož jest třeba, aby bylo dosaženo oprávnění civ. inženýra pro kulturní techniku podle § 1 odst. 1 min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z. a který mimo jiné doklady musí býti podán podle §§ 9 lit. b) a 11 tohoto nař. také uspokojivými a hodnověrnými vysvědčeními o pěti resp. čtyřletém praktickém zaměstnání uchazečově,, lze pokládati za podaný jen tehdy, když praktická činnost žadatelova byla vykonána za vedení a za dozoru kvalifikovaného úředníka nebo civ. inženýra pro kulturní techniku. Vycházeje z tohoto právního názoru, neuznal pak žal. úřad praktické zaměstnání st-lovo v oboru kulturně technických prací u města K. za prokázáno podle § 4 odst. 2 cit. min. nař., ježto práce ty nebyly konány pod vedením a dozorem odborně kvalifikované osoby samostatné nebo ve veř. službě činné.Právnímu názoru, z něhož žal. úřad v nař. rozhodnutí vycházel, vytýká stižnost nezákonnost a dovozuje, že § 4 min. nař. č. 77/13 takového požadavku, jakého pro praktické zaměstnání vyžaduje žal. úřad, ani podle svého doslovu ani podle svého smyslu neklade. Nss musil dáti stížnosti za pravdu.Podle § 11 odst. 1 cit. min. nař., jednajícího o praktickém zaměstnání jako předpokladu pro průkaz způsobilosti civ. technika, potřebný pro jeho autorisaci, vyžaduje se toliko, aby vykázána byla odborná praxe po ukončení předepsaných studií, nabytá po dobu stanovenou a potvrzená uspokojivými, hodnověrnými vysvědčeními. Podle 2. odstavce téhož § musí býti praktická činnost vykonána ve veř. nebo soukr. službě nebo závodu, který jest způsobilý zprostředkovati praktické vědomosti, kterých jest třeba pro příslušný odbor.Z ustanovení těch plyne, že praktickým zaměstnáním ve smyslu § 11 cit. min. nař. dlužno rozuměti každou odbornou činnost v takových závodech a podnicích tam označených, které podle své povahy poskytují osobě v nich zaměstnané příležitost, aby empirickou cestou nabyla vědomostí, které spadají do oboru příslušné kategorie civilních inženýrů, nebo aby je prohloubila. Pro praktické zaměstnání vyžaduje se tedy toliko přiměřený způsob zaměstnání samého. K průkazu praktického zaměstnání ve veř. nebo soukromé službě nebo závodu podle § 11 uvedeného min. nař. se však nevyžaduje, aby zaměstnání to bylo konáno za vedení a dozoru kvalifikovaného odborníka téže kategorie civ. inženýrů (sr. také Boh. A 7402/28, 7229/28).Opačný právní názor žal. úřadu nelze uznati za shodný se zákonem.