Č. 8890.

Pojištění nemocenské. — Zemědělství. — Živnostenské právo: Kdy jest zahradnictví podnikem zemědělským a nikoliv živnostenským s tím důsledkem, že zaměstnanci jeho podléhají pojištění u nemocenské pokladny zemědělské?
(Nález ze dne 15. listopadu 1930 č. 22592/28.)
Prejudikatura: Boh. A 2225/23, 2747/23, 3212/24, 3226/24, 7391/28.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Chrudimi proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v Chrudimi z 24. června 1924 bylo vysloveno, že Oldřich P., zahradnický učeň u Aloisie D., majitelky zahradnictví v Ch., přísluší pojištěním k okr. nemoc, pokladně v Chrudimi, poněvadž Aloisie D. provozuje obchodní zahradnictví po živnostensku. Odvolání zemědělské okr. nemocenské pokladny v Chrudimi — Č. 8890 —
1282
z tohoto výměru vyhověla zsp v Praze rozhodnutím z 12. října 1924 a zrušivši výměr ten rozhodla, že Oldřich P. přísluší’ k zeměd. okr. nemoc. pokladně v Chrudimi a nikoli k okr. nemoc, pokladně, poněvadž dle vyšetření vykonává P. veškeré zahradnické práce, vztahující se na vzdělávání půdy (rytí, hnojení, sázení a přesazování) a při obchodě není vůbec zaměstnán. Min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání okr. nemoc, pokladny v Chrudimi a potvrdilo rozhodnutí zsp-é z důvodů v něm uvedených, dodavši, že i podle výsledku doplněného šetření jest prokázáno, že Oldřich P. vykonával jako učeň zahradnický práce vztahující se pouze ke vzdělávání půdy a v podniku zemědělském.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podala okr. nemoc, pojišťovna v Chrudimi jakožto právní nástupkyně okr. nemoc, pokladny tamtéž, nss uvážil:
Zákonným podkladem pro řešení sporné otázky, zda Oldřich P. přísluší nemoc, pojištěním k zeměd. okr. nemoc, pojišťovně v Chrudimi, jest předpis § 12 odst. 2 zák. č. 268/19, pokud se týče č. 689/20, jenž pouze stanoví, že za určitých předpokladů pro pojištěnce zemědělské a lesní musí býti zřízena samostatná pokladna nemocenská.
Významem tohoto ustanovení zabýval se nss již opětovně, tak zejména v nál. Boh. A 2225/23, kde vymezil pojem zemědělského pojištěnce v ten rozum, že jím jest rozuměti pojištěnce dle § 1 odst. 1 nem. zák. konajícího práce v podniku zemědělském, t. j. takovém, jehož předmětem jest zužitkovati resp. vzdělávati vlastní nebo najatou půdu podnikatelovu na jeho účet k docílení plodin (rostlinných surovin). (Srov. také Boh. A 2747/23, 3212/24, 3226/24 a j.)
Zahradnictví, omezující se na výrobní činnost, jak byla právě definována, jež využívá přirozených vlastností půdy a vlivů přírodních pro vzrůst bylin a čelí k tomu, aby dobyla plodů i pro lidstvo potřebných a zužitkovatelných, musí býti čítáno k zemědělské výrobě. I způsob provozu, pokud je v podstatě podřízen a upraven podle daných klimatických poměrů, nemění nic na tomto charakteru výroby. Takové zahradnictví může samo o sobě, již svým obsahem, býti samostatným podnikem zemědělským a není třeba, aby bylo součástí jednotného, celkového podniku zemědělského, provozovaného zemědělcem. Jen zahradnictví, které se dovede emancipovati od vlivů přírodních tak, že nezávisle na podnebí a ročním počasí může pomocí umělých prostředků (topených skleníků a pod.) docíliti vypěstění rostlin a plodin, jichž vývoj za přirozených poměrů těch kterých krajů je v nich nemožný, přestává býti výrobou zemědělskou. Stejně, neomezuje-li se zahradnictví na prodej vlastních výrobků a je-li předmětem jeho podnikání i prodej rostlinstva jinde vypěstěného, ať ve formě nezměněné nebo třeba jím zušlechtěné, nebo jeho výdělečné používání jiným způsobem (propůjčování k dekorativním účelům a obstarávání prací k tomu cílí směřujících), pak činnost jeho takovýmto komerciálním způsobem provozu se podstatně různí od činnosti zemědělce a zapadá do sféry podnikání živnostenského (srov. Boh. A 7391/28).
Námitky stěžující si strany nesly se během řízení tím směrem, že zahradnictví Aloisie D. má povahu podniku živnostenského. Žal. úřad došel sice v nař. rozhodnutí k závěru, že Oldřich P. konal jako zahradnický učeň práce v podniku zemědělském, svůj závěr o této povaze zahradnictví Aloisie D. neodůvodňuje však konkrétními poměry podniku samého, zejména neuvádí, proč má za to, že jde o provoz zemědělský a nikoli živnostenský. Omezuje se na zjištění, jež převzal z odůvodnění úřadu II. stolice a jež sám opakuje, že Oldřich P. vykonává veškeré práce zahradnické vztahující se na vzdělávání půdy (rytí, hnojení, sázení a přesazování) a při obchodě není vůbec zaměstnán. Z hořeních úvah však následuje, že kriteriem pro zodpovědění otázky, zda ten který pojištěnec je zaměstnán v podniku zemědělském či živnostenském, nenáleží hledati v obsahu práce jím konané (a ovšem ani ne ve formelní okolnosti, že zaměstnavatel ohlásil podnik jako podnik živnostenský a že zaměstnance má přihlášeného u společenstva), nýbrž jedině v tom, zdali pojištěnec koná práce v podniku zeměděl ském, jak shora byl blíže definován. Zjištěni v tom směru bylo nezbytné již proto, poněvadž stěžující si strana během řízení trvala na námitce, že zahradnictví Aloisie D. bylo podnikem živnostenským.
Opomenutí tohoto zjištění lze vykládati jen tak, jak si je i stížnost vykládá, že žal. úřad pokládal své zjištění, že Aloisie D. zaměstnávala svého zaměstnance pracemi zemědělskými, za postačující pro vyřešení sporné otázky, zda zahradnictví její bylo zemědělské nebo živnostenské. Tím, že žal. úřad přiznal rozhodující význam okolnostem, jež dle hořejších úvah samy o sobě pro vyřešení sporné otázky nejsou rozhodné, porušil zákon.

Citace:

č. 8890. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 533-535.