Č. 8932.

Zdravotnictví: Léčebným ústavem ve smyslu § 2 lit. b) zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z. jest zařízení, mající za účel, poskytovati lékařské ošetření v případech, kde povaha nemoci, osobní poměry nemocného nebo lékařský zákrok, který má býti proveden, vyžaduje, aby nemocný byl po delší dobu ošetřován pod přímým dozorem lékařovým.
(Nález ze dne 6. prosince 1930 č. 18788.)
Věc: Dr. Rudolf G. v J. proti zemské správě politické v Brně o přestupek zdravotního zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem městské rady v Jihlavě ze 16. prosince 1927 byl st-l uznán vinným přestupkem § 2 lit. b) zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z. a výnosu min. vnitra z 2. března 1890 č. 14498/1891, jehož se dopustil tím, že bez povolení příslušného úřadu — bez úřední koncese — zřídil a v roce 1925 až do srpna 1927 v činnosti vedl ve svém domě v Jihlavě soukromý ústav léčebný, a byl odsouzen k pokutě 200 Kč.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání proti uvedenému trestnímu nálezu, vysloviv, že konaným šetřením a vlastním doznáním st-le jest prokázáno, že st-1 ve svém bytě vedle ordinace zařídil zvláštní pokoj, rozdělený přepážkou na dvě části s dvěma lůžky, v němž zůstávali dále v jeho ošetřování ležeti pacienti jím operovaní nebo léčení po dobu tří i více dnů, za což bral zvláštní honorář. Dále uvedl žal. úřad, že přípisem z 9. února 1927 nabídl st-1 také nemocenské pokladně soukr. úředníků a zřízenců v J. klinické ošetřování a pobyt pacientů ve svém bytě za 25 Kč denně. Žal. úřad vzal z toho za prokázáno, že tu jde o zařízení, které má ráz soukromého léčebného ústavu, k jehož zřízení jest zapotřebí zvláštního povolení podle § 2 lit. b) cit. zák. č. 68/1870 ř. z. Poněvadž se st-li takového povolení nedostalo, dospěl žal. úřad k závěru, že skutková podstata přestupku jemu za vinu kladeného jest dána.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, musil si nss nejprve zodpověděti otázku, co jest rozuměti »léčebným ústavem« ve smyslu § 2 lit. b) zdrav. zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z. Ježto zákon nepodává definice pojmu »léčebný ústav«, sluší vyložiti pojem ten tak, jak se mu obecně a obyčejně rozumí. Podle toho jest označiti jako léčebný — Č. 8932 —
1378
ústav zařízení, mající za účel poskytnouti lékařské ošetřování v případech, kde povaha nemoci, osobní poměry nemocného nebo lékařský zákrok, který má býti proveden, vyžaduje, aby nemocný neb osoba, která se má podrobiti lékařskému zákroku, byla ošetřována po delší dobu pod přímým dozorem lékařským.
V konkrétním případě zjistil žal. úřad, že st-1, který jest odborným lékařem pro nemoci ušní, nosní a krční a vady řeči, má ve svém bytě vedle ordinace zařízený zvláštní pokoj, oddělený přepážkou na dvě části se dvěma lůžky, v němž zůstávali dále v jeho ošetřování ležeti pacienti jím operovaní nebo léčení po dobu 3 i více dnů, a že st-1 nabídl nemoc, pokladně soukr. úředníků a zřízenců v J. klinické ošetřování a pobyt pacientů ve svém bytě za 25 Kč denně. Jestliže úřad na základě tohoto zjištěřtí dospěl k závěru, že st-1 má ve svém bytě zařízený »léčebný ústav«, pokládal zřejmě za »léčebný ústav« takové zařízení, jehož účelem jest, aby nemocný byl po delší dobu ošetřován pod přímým dozorem lékařským. Se zřetelem na to, co bylo uvedeno shora, jest tento názor žal. úřadu v úplné shodě se zákonem.
Stížnost arci namítá, že zmíněné zjištění žal. úřadu jest neúplné a nesprávné, tvrdíc, že pokoj, o který jde, slouží jako integrující součást st-lových místností ordinačních k účelům ordinačním, t. j. k ozařování pacientů, ke zkoumání sluchu a k přípravě pacientů před operací, k odpočinku po operaci, po narkose atd. a jest ho používáno zcela výjimečně k ošetřování pacientů, kteří nutně potřebují stálého dozoru. Z toho jest podle názoru stížnosti zřejmo, že nejde o zařízení pevné a zvláštní, takže by se mohlo mluviti o nějakém »ústavu«, nýbrž že běží o nouzové přechodné umístění pacientů po operaci, nikoliv o trvalé lékařské ošetřování v léčebném ústavě.
Jak bylo uvedeno, zjistil žal. úřad, že st-1 má ve svém bytě zařízenou místnost se dvěma lůžky, kde zůstávají pacienti ležeti v jeho lékařském ošetřování po dobu 3 i více dnů. Správnost tohoto skutkového zjištění st-1 nepopírá. Potom však nelze důvodně tvrditi, že nejde o zařízení pevné a zvláštní, sloužící k léčení nemocných, tedy o léčebný ústav ve smyslu shora uvedeném. Při tom jest pro spornou otázku zcela nerozhodno, používá-li se onoho zařízení výhradně k pobytu a ošetřování nemocných, kteří nutně potřebují stálého dozoru, nebo slouží-li zmíněná místnost vedle toho ještě k účelům jiným, na př. ordinačním, neboť na povaze léčebného ústavu se nic nezmění tím, že se používá jeho místností ještě k účelům jiným, než k ošetřování nemocných pacientů, ani tím, že není obsazen trvale. Nelze proto shora uvedené námitky stížnosti uznati důvodnými.
Na námitku stížnosti, že nemocní ošetřovaní st-lem platí jen za operaci a lékařské ošetření a dohled podle toho, jak se jim st-1 musil věnovati, a že jeho podnik nelze pokládati za »ziskový podnik rázu soukromého léčebného ústavu«, sluší odpověděti, že pro posouzení otázky, jde-li v konkrétním případě o léčebný ústav čili nic, jsou otázky finanční zcela bez významu, neboť — jak správně se uvádí v odv. spise žal. úřadu — také ke zřízení soukr. nemocnic, které nejsou povahy ziskové, na př. nemocnice Milosrdných Bratří, jest třeba předepsaného povolení, poněvadž zákon nečiní rozdílu mezi léčebnými ústavy jako podniky výdělečnými a nevýdělečnými.
Konečně se ve stížnosti namítá, že st-1 nemůže při své praxi postupovati jinak, neboť při operacích jím provedených může nastati krvácení neb jiné komplikace. Ani tato námitka nemůže otřásti zákonitostí nař. rozhodnutí, neboť lékař musí zaříditi svojí praxi tak, aby odpovídala předpisům zákonným, tedy i předpisu § 2 lit. b) cit. zák. zdravotního, podle něhož ke zřízení léčebného ústavu jest třeba zvláštního povolení úředního.

Citace:

č. 8932. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 629-631.