Č. 8865.


Stavební právo. — Řízení správní (Podk. Rus): Podle dosud platného stavebního statutu města Berehova č. 39 — 5224/1894, schváleného výnosem uher. ministra vnitra z 30. listopadu 1894 č. 100229, nemá nájemník v budově, ohledně níž byl vůči vlastníku vydán stavebně-policejní příkaz demoliční, v příslušném řízení postavení procesní strany.
(Nález ze dne 30. října 1930 č. 16692.)
Věc: Heřman K. a vdova po Samuelu Sch. v Berehově proti zemskému úřadu v Užhorodě o zbourání domu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 8. června 1928 uložil hlavnoslužnovský úřad v Berehově na základě § 46 stavebního statutu města Berehova Desideru W., aby zboural své stavení ve dvoře, poněvadž podle posudku znalců je na spadnutí a ohrožuje bezpečnost osob v něm bydlících. Odvolání st-lů z tohoto výměru zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím zamítl jako nepřípustná, ježto podle stav. statutu města Berehova z demoličního příkazu, daného majiteli budovy, nejsou nájemníci legitimováni se odvolávati.
Stížnost na toto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.
St-lé uplatňují tyto námitky: 1. Neprávem použily úřady na daný případ a tudíž k posouzení rekursní legitimace st-lů ustanovení stav. statutu města Berehova, ježto toto podle vl. nař. ze 7. srpna 1923 č. 171 Sb. přestalo býti »městem« a platí pro ně proto nadále statuty župm. — Č. 8865 —
1223
2. Ani podle stav. statutu města Berehova nelze upírati st-lům rekursní legitimaci, jak svědčí § 9 tohoto statutu, který mluví o »interesentech«, jimiž dlužno nepochybně rozuměti i nájemníky. 3. Také vzhledem k § 42 vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. není možno vylučovati st-le z účasti na řízení o zbourání domu, v němž bydlí jako nájemníci, neboť podle předpisu toho má ve správním řízení poskytnuta býti stranám příležitost, aby uplatnily svá práva a své zájmy. A že st-lé na dalším trvání budovy mají zájem, o tom nemůže býti sporu.
ad 1. Je pravda, že podle § 25 vl. nař. č. 171/23 město Berehovo přestalo býti městem s regulovaným magistrátem ve smyslu zák. čl. XXII/1886 a že prohlášeno za velkou obec ve smyslu téhož zák. článku a přiděleno ke služnovskému úřadu v Beréhově, na který přešla veškerá agenda, patřící do kompetence adrn. a adm.-policejních úřadů první stolice. Leč z toho nijak ještě neplyne, že by statuty města Berehova, — které podle § 31 cit. vl. nař. má právo označovati se i nadále »městem« — pokud nejsou touto organisační změnou dotčeny a není-li výslovně stanoven opak, byly pozbyly platnosti. Ve smyslu §§ 26 a 27 vl. nař. č. 171/23 koná se ve velkých a malých obcích — a tedy i v Berehově — volba obecního zastupitelstva, starosty, náměstků a obecní rady jakož i komisí podle zák. č. 75/19 a zákonů jej doplňujících a obstarávání úkolů státní správy přináleží v těchto obcích notářovi, jinak však v tomto vl. nař. a také nikde jinde se nestanoví, že by prohlášením Berehova za velkou obec byly zanikly buď všechny zvláštní předpisy, pro toto město do té doby platné aneb alespoň stavební statut, podle kterého sporný demoliční příkaz v daném případě byl vydán. Opačné tvrzení stížnosti je proto nesprávné.
ad 2. Mylný jest také názor, hájený stížností, že k »interesentům«, o nichž se činí zmínka v kapitole stav. statutu města Berehova, jednající o postupu při udělování stav. povolení (§ 9), dlužno počítati i nájemníky, neboť — nehledě ani k tomu, že ve sporném případě nejde o řízení povolovací (konsensní) — je z jiných předpisů tohoto statutu (arg. zejména §§ 5 a 7) zřejmo, že stranami, s nimiž úřad ve věcech stavebních vůbec a tedy i ohledně stavebně-policejního příkazu demoličního, má jednati, jsou toliko stavebník či vlastník dotčené budovy a sousedé. Že by osobu, jež užívá místností v budově, jež se má zbourati, toliko mocí poměru nájemního, bylo pokládati za souseda, ze stav. statutu města Berehova nevysvítá a není to dáno ani povahou věci samé. Je sice pravda, že demoliční rozkaz, daný stav. úřadem majiteli domu, může vrhati reflex i na práva nájemníků s hlediska jejich nájemního poměru, ježto tito jistě mají zájem na tom, aby najatých místností mohli užívati. Avšak tím není ještě založena jejich legitimace, aby mohli proti takovému úřednímu opatření, směřujícímu k ochraně zájmů veřejných, brojiti, neboť, jak uvedeno, není positivního předpisu, jenž by jim takové právo přiznával.
ad 3. Pokud posléze stížnost vyvozuje aktivní procesní legitimaci st-lů z ustanovení § 42 vl. nař. č. 8/28, sluší k tomu poznamenati: Vl. nař. č. 8/28 nedefinuje v § 42 pojem »strany« v řízení správním, nýbrž stanoví pouze, že při zjišťování skutkového podkladu pro rozhodnuti první stolice má býti dána stranám příležitost, aby uplatnily svá práva a své právní zájmy. Z toho jest patrno, že cit. předpis předpokládá, že otázku, koho sluší pokládati za stranu v určitém řízení správním, dlužno posuzovati podle oněch právních norem, jež upravují tu kterou materii. Poněvadž pak, jak bylo shora ad 2. dovoděno, stav. statut města Berehova nájemníkům posici procesní strany v řízení stavebním nepřiznává, nemohou st-lé ani z § 42 vl. nař. č. 8/28 pro svoje stanovisko nic vytěžili.
Nemají-li st-lé podle toho, co řečeno, v řízení o zbourání domu, v němž bydlí jako pouzí nájemníci, vůbec postavení procesní strany, nejsou ovšem ani legitimováni brojiti proti nařízení, jež vydal správní úřad v mezích své policejní kompetence proti vlastníku budovy za účelem jejího zbourání z důvodů bezpečnostních.
Citace:
č. 8865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 474-476.