Č. 8951.


Policejní právo trestní: Je skutková podstata přestupku § 11, 1. věty cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. dána tím, že někdo křičí, hlučí a laje v soukromé místnosti, ležící vedle úřadovny poštovního úřadu tak, že hluk proniká do úřadovny a působí tam pohoršení?
(Nález ze dne 16. prosince 1930 č. 18829.) — Č. 8951 —
1419
Věc: Emma P. v Ž. proti ministerstvu vnitra o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é v M. z 28. května 1926 byla st-lka uznána vinnou přestupkem § 11 cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustila tím, že přes četná napomenutí měst. úřadu v Ž. v úředních hodinách poštovního úřadu tropila v přilehlé místnosti hlomoz, takže úřadování na poštovním úřadě činila nemožným a vzbudila pohoršeni, a byla odsouzena k pokutě 100 Kč, pro případ nedobytnosti k 7dennímu vězení. Zsp v Praze rozhodnutím z 1. června 1927 nevyhověla odvolání podanému st-lkou proti uvedenému trestnímu nálezu, vyslovivši, že dne 29. března 1926 křikem, hlukem a láním ve svém bytě, odděleném pouze prkennou stěnou od úřadovny veřejně přístupné, porušovala slušnost, a vzhledem k tomu, že toto její neslušné chování do prostoru veřejné místnosti zasahovalo a budilo tam pohoršení, dopustila se přestupku 1. věty § 11 patentu z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému st-lkou proti rozhodnutí zsp-é z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti nss uvážil:
Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že skutková podstata přestupku kladeného st-lce za vinu není splněna ani po stránce objektivní, ani po stránce subjektivní. Po objektivní stránce vytýká stížnost, že § 11 cis. nař. č. 96/1854 ř. z. výslovně mluví o policejně závadném chování na veřejných shromážděních, drogerii st-lčina syna, odkud hluk vycházel, nelze však pokládati za takové veřejné shromaždiště a za takové chování nelze pak pokládati působení hluku v soukromé místnosti, i když tento hluk proniká do místnosti veřejné.
Potvrzuje rozhodnutí II. stolice z jeho důvodů, shledal žal. úřad skutkovou podstatu přestupku kladeného st-lce za vinu v tom, že její neslušné chování v místnosti oddělené pouze prkennou stěnou od úřadovny veřejně přístupné zasahovalo do této veřejné místnosti a budilo tam veřejné pohoršení. Mýlí se tedy stížnost, má-li snad za to, že úřad pokládá za místo činu, přičítaného st-lce, drogerii jejího syna, neboť úřad jasně označuje za místo to úřadovnu oddělenou od drogerie st-lčina syna prkennou stěnou.
Stížnost arci namítá, že působení hluku v soukromé místnosti, i když tento hluk proniká do místnosti veřejné, netvoří skutkovou podstatu přestupku § 11 cis. nař. č. 96/1854 ř. z., soudíc, že st-lka by mohla býti činěna zodpovědnou jen, kdyby hluk působila přímo v úřední místnosti. Tento názor stížnosti není správný.
St-lka nepopírá správnost skutkového zjištění žal. úřadu, že dne 29. března 1926 křičela, hlučela a lála v místnosti oddělené pouze prkennou stěnou od úřadovny veřejně přístupné a že tento hluk pronikal do této veřejné úřadovny a působil tam pohoršení. Potom však byl křik, hluk a láni, jež bylo slyšeti v oné úřadovně, sousedící s místností, kde st-lka křičela a hlučela, projevem st-lčiným, působícím veřejné pohoršení na místě veřejném a nelze uznati, že skutková podstata přestupku kladeného st-lce za vinu není splněna po stránce objektivní.
Po subjektivní stránce namítá stížnost, že st-lka není zodpovědná za hluk v obchodě jejího syna, který souvisí s poštovním úřadem, a tvrdí, že zodpovědnost by stihla jen jejího syna jako majitele živnosti. Vznášejíc tuto námitku přehlíží stížnost, že st-lka nebyla trestána jako osoba mající zodpovědnost za místnost sousedící s poštovním úřadem v Ž., nýbrž za vlastní neslušné chování, jež vzbudilo veřejné pohoršení. Je tedy pro konkrétní spor zcela bez právního významu, kdo byl majitelem místnosti, resp. obchodu sousedícího se zmíněnou úřadovnou, neboť za svoje chování je zodpovědná jen st-lka sama.
Citace:
č. 8951. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 670-672.