—Č. 8779 —
Č. 8779.
Obecní volby: Lhůta jednoho měsíce, stanovená v § 53 vol. řádu v obcích, jest lhůtou preklusivní.
(Nález ze dne 29. září 1930 č. 4332.) —Č. 8779 —
Prejudikatura: Boh. A 4894/25.
Věc: Alois M. ve V. proti okresní správě politické v Prachaticích o volitelnost do obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při volbě obecního zastupitelstva ve V., konané dne 16. října 1927, byl na kand. listinu č. 4 Slovenské Jednoty sdružené občansko-dělnické zvolen Alois M., hostinský ve V. Městský úřad ve V. předložil protokol o provedené volbě osp-é v Prachaticích a dodatečně podáním z 20. října 1927 oznámil, že bylo zjištěno, že Alois M. nezaplatil na upomínku z 12. května 1927, která mu byla doručena dne 14. května 1927, ve lhůtě 8 dnů předepsanou jemu obecní dávku z kořalky za I. pololetí 1926 v částce 100 Kč, déle než rok splatnou.
Po konaném šetření vydala osp výnos z 8. prosince 1927, jímž prohlásila podle § 53 vol. ř. do obcí volbu Aloise M. za člena obecního zastupitelstva ve V. za neplatnou a označila místo něho Antonína C. ve V. za zvoleného.
Jednaje o stížnosti podané na toto rozhodnutí Aloisem M., zabýval se nss na prvém místě námitkou stížnosti, že osp rozhodla proti předpisu § 53 vol. ř. do obcí teprve po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy protokol o volbě jí došel. Námitku tu uznal nss důvodnou, neshledav správným stanovisko žal. úřadu, projevené v odv. spise, že předpis o jednoměsíční lhůtě v § 53 vol. řádu je dán pouze pro urychlení řízení a že se jím neodnímá úřadu možnost vydati rozhodnutí podle § 53 vol. řádu i po uplynutí oné lhůty.
V § 53 voleb. řádu do obcí č. 75/19, nadepsaném »Oprava výsledku volby, byla-li zvolena osoba nevolitelnácc, se stanoví, že dohlédací úřad přezkoumá, zdali nebyly zvoleny osoby nevolitelné. Stalo-li se tak, prohlásí do měsíce ode dne, kdy protokol o volbě ho došel, s konečnou platností volbu osoby nevolitelné za neplatnou a rozhodne, kdo místo ní je zvolen.
Praví-li se v cit. předpisu, že dohlédací úřad prohlásí do měsíce od termínu tam určeného volbu osoby nevolitelné za neplatnou, plyne z toho, že pro prohlášení neplatnosti volby podle § 53 vol. řádu je v zákoně stanoven termín, takže později státi se již nemůže. Výklad zmíněného předpisu, čerpaný z jeho slovného znění, vede tudíž k závěru, že lhůta předepsaná v § 53 vol. řádu je lhůtou preklusivní v tom smyslu, že právo dohlédacího úřadu k prohlášení volby osoby nevolitelné za neplatnou podle cit. předpisu pomíjí uplynutím zmíněné lhůty.
Ke stejnému resultátu se však dospěje i systematickým výkladem onoho zákonného ustanovení se vztahem k dalším předpisům zákona.
Vol. řád do obcí přenechává zásadně vlivu voličů samých, aby námitkami proti volbě podanými působili k tomu, aby volby, při nichž se vyskytly nesprávnosti působící na výsledek volby, byly korigovány; výjimečně činí v § 53 zásah do výsledku volby také úřední povinností dohlédacího úřadu, ale jen v tom případě, byla-li zvolena osoba nevolitelná. Tímto výjimečným ustanovením chce zákon zajistiti, aby osoba nevolitelná byla co nejrychleji ze zvolených členů obecního zastupitelstva vyloučena, bez ohledu na to, zda proti zvolení takové osoby budou podány námitky nebo ne.
Je-li předpis § 53 ustanovením výjimečným, pak je na místě použití interpretační zásady, že výjimky nesluší vykládati extensivně a jest tudíž dáti tu přednost výkladu, jenž omezuje oprávnění dohlédacího úřadu, prohlásiti volbu osoby nevolitelné za neplatnou jen přesně na lhůtu v § 53 stanovenou.
Tomuto výkladu nelze ani vytknouti, že by vedl k důsledkům, jež by nebylo lze srovnati s ostatními předpisy vol. řádu, a jež by byly v rozporu s intencemi zákona. Vol. řád klade v § 73 požadavek, aby veškeré věci volební byly vyřizovány všemi orgány s největším urychlením. Srovnává se tedy s tímto postulátem, přeje-li si zákon, aby oprava výsledku volby anulováním volby osob nevolitelných byla provedena nejpozději do jednoho měsíce. Na druhé straně však zákon nezbavuje úřad možnosti, aby z úřední moci zakročil proti volbě osob nevolitelných i později (t. j. po uplynutí jednoměsíční lhůty, po případě po složení slibu podle § 59 vol. ř.), ovšem nikoli již na základě § 53 vol. ř., nýbrž podle předpisu § 10 vol. ř. ve znění novely č. 253/22 v těch případech, kde dohlédací úřad nebyl s to zjistiti včas nevolitelnost osoby zvolené, neboť tu lze mluviti o tom, že okolnosti odůvodňující nevolitelnost vyšly na jevo teprve dodatečně, a je pak zbavení mandátu odůvodněno ustanovením § 10 odst. 5 č. 2 vol. ř.
Pro stanovisko žal. úřadu mluví ovšem zpráva úst. výboru k § 53 vol. ř., v níž se praví, že lhůta stanovená v § 53 má za účel jen urychlení volebního řízení, ale tu sluší uvážiti, že k obsahu materialií nelze hleděti, vede-li výklad zákonné normy samé k výsledku jinému a je-li tak na jisto postaveno, že stanovisko zastávané v materiáliích nedošlo v zákoně samém výrazu.
Vol. řád do obcí ukládá sice úřadům lhůty k rozhodnutí také v § 10 (ve znění novely) a v § 56, avšak tyto lhůty je nutno pokládati za lhůty pořádkové a nikoli preklusivní proto, poněvadž v obou těchto případech jde o rozhodování o sporu stran, na úřady vzneseném, který musí býti vyřízen výrokem úřadu. Tohoto důvodu však v případě lhůty stanovené v § 53 není.
Posoudiv nař. rozhodnutí s hlediska takto vyloženého předpisu § 53 vol. ř., uznal je nss nezákonným. Z obsahu spisů správních není sice patrno přesné datum, kdy protokol o volbě obecního zastupitelstva ve V. došel žal. úřadu, avšak ze spisů jde aspoň tolik na jevo, že se tak stalo přede dnem 20. října 1927, neboť tohoto dne učinil městský úřad ve V. dodatečné podání k předloženým již volebním spisům. Ode dne 20. října 1927, který možno vžiti za nejpozdější den, kdy předložení vol. protokolu se stalo, do dne nař. rozhodnutí uplynula doba delší jednoho měsíce, pročež žal. úřad nebyl v den vydání nař. rozhodnutí již oprávněn prohlásiti volbu st-le za neplatnou. Příčí se tudíž nař. rozhodnutí předpisu § 53 vol. řádu do obcí.
Citace:
č. 8779. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 282-284.