Č. 8931.

Policejní právo trestní. — školství: I. Je politický úřad podle předpisů řádu školního a vyučovacího z r. 1905 oprávněn, zakázati účast dětí školních na průvodech, slavnostech a pod. rázu politického nebo demonstrativního? — II. O pojmových znacích »průvodu«.
(Nález ze dne 6. prosince 1930 č. 18787.)
Věc: Václav Š., Václav V. a Marie Z. v H. (adv. Dr. Ivan Sekanina z Prahy) proti ministerstvu vnitra o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem politické expositury v B. ze 13. června 1927 byli Václav V. a Marie Z. v H. uznáni vinnými přestupkem vyhlášky jmenované expositury ze 6. května 1927, jehož se dopustili tím, že dne 29. května 1927 vedli školní mládež v počtu asi 50 dětí v průvodu z H. na slavnost do D., při čemž mládež zpívala písně politického a demonstrativního rázu; každý z obou byl odsouzen k pokutě 200 Kč, pro případ nedobytnosti k 20dennímu vězení. Nálezem z téhož dne byl Václav Š. v H. odsouzen pro týž přestupek k témuž trestu jako V. a Z., jehož se dopustil tím, že dne 29. května 1927 jako předseda jednoty proletářské tělovýchovy dovolil vésti školní mládež v počtu asi 50 dětí v průvodu z H. do D., při čemž mládež ta zpívala písně rázu politického a demonstrativního.
Zsp v Praze rozhodnutím z 25. září 1927 nevyhověla odvolání podanému st-li proti uvedeným trestním nálezům shledavši, že skutková podstata přestupku kladeného jim za vinu jest prokázána seznáním stráže a jejich částečným doznáním. Námitku Václava V., že vedl školní mládež do D. jako cvičitel dorostu »J. P. T.«, a ne jako její náčelník, shledala zsp bezpodstatnou, ježto nezáleží na charakteru, v jakém školní mládež vedl, nýbrž podstatnou jest okolnost, že byl vedoucím průvodu školní mládeže, který tím, že mládež zpívala písně výslovně demonstrativní a politické, vzal na sebe ráz průvodu demonstrativního a politického. Že šlo o průvod, vyplývá podle rozhodnutí zsp-é také z odvolání Václava V., v němž uvádí, že vedl seřadčný hlouček dětí v trojstupech, tedy průvod. K námitce Marie Z., že závadné písně neslyšela, ježto šla vzadu, podotkla zsp, že ji tato okolnost neomlouvá, ježto bylo její povinností dávati na děti pozor. Námitku Václava Š., že nebyl průvodu přítomen, neshledala zsp za důvod omluvný, vyslovivši, že jako předseda spolku, který průvod pořádal, musil o průvodu věděti a byl povinen postarati se o to, aby při průvodu nebyly zpívány závadné písně. Š. však neprokázal, že by tak byl učinil. Jeho námitku, —Č. 8931 —
1375
že písním rázu politického a demonstrativního se v J. P. T. neučí, shledala zsp v daném případě bezpodstatnou, ježto okolnost tato — totiž učení písním toho druhu — netvoří skutkovou podstatu přestupku kladeného mu za vinu. Rovněž jsou podle rozhodnutí zsp-é pro posouzení trestního činu bezvýznamné okolnosti, kdo školní mládež do D. povolal a jsou-li stanovy jednoty schváleny čili nic. Výrok o trestu pozměnila zsp ve všech 3 případech, ustanovivši náhradní trest vězení na 14 dní.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání podané st-li proti uvedenému rozhodnutí zsp-é z důvodů v něm uvedeným a nevyhověl současně podané žádosti st-lů za snížení uložené jim pokuty cestou milosti pro nedostatek okolností zvláštního zřetele hodných. K vývodům odvolání podotkl žal. úřad, že politická expositura v B. byla vzhledem k ustanovení §§ 77 a 78 řádu školního a vyučovacího, jakož i §§ 22 a 35 min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. a § 7 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. zcela nepochybně příslušná k vydání zákazu účasti školních dětí na shromážděních, průvodech, schůzích a pod. rázu politického nebo demonstrativního, neboť jí přísluší péče o zachování veřejného klidu a pořádku a dodržení zákonných předpisů v té příčině platných, jest tedy vyhláška politické expositury v B. ze 6. května 1927 vydána na základě § 7 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. nepochybně zákonnou. Tvrzení, že se v daném případě nejednalo vůbec o shromáždění ani o průvod, neshoduje se se skutečností, neboť seznáním četnické stráže jest dostatečně prokázáno, že děti šly v průvodu seřazeném na náměstí v H. Václavem V. a Marií Z. Seznáním četnictva jest také prokázáno, že tyto děti na cestě z D. do H. a sice na cestě přes H., když ještě táhly v průvodu, zpívaly komunistické revoluční písně, čímž tento průvod nabyl rázu průvodu demonstrativního a politického. Konečné uvedl žalovaný úřad, že jest také dostatečně prokázáno, že st-lé V. a Z.-ová průvod ten na náměstí v H. seřadili a — jak také doznali vůči četnické stráži — tento průvod na pokyn předsedy komunistické strany do D. vedli a že jsou tedy bezpochyby osobami, jimž děti tyto byly svěřeny, a že st-1 Š. jako předseda Jednoty proletářské tělovýchovy v H., která zmíněný průvod pořádala, dovolil vésti školní mládež v tomto průvodě z H. do D.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí zabýval se nss nejprve námitkou, že vyhláška politické expositury v B. ze 6. května 1927, pro jejíž přestoupení byli st-lé potrestáni, jest nezákonná, ježto předpisy škol. a vyuč. řádu, tedy i ustanovení §§ 77 a 78 spadají do oboru působnosti školních úřadů a překročila tedy politická expositura v B. svoji kompetenci, když zmíněný zákaz vydala na základě § 7 cís. nař. č. 96/1854 ř. z.
Nss neuznal za nutné, aby zkoumal, je-li uvedený názor stížnosti správný, neboť nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že politická expositura v B. byla k vydání zákazu účasti školních dětí na shromážděních, průvodech, schůzích a pod. rázu politického nebo demonstrativního příslušná nejen podle §§ 77 a 78 řádu škol. a vyuč., nýbrž i podle §§ 22 a 35 min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. a § 7 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., ježto jí přísluší péče o zachování veřejného klidu a pořádku a dodržení zákonných předpisů v té příčině platných. Poněvadž stížnost netvrdí, že by citovaná ustanovení min. nař. č. 10/1853 ř. z. ve spojení s §em 7 nař. z r. 1854 neposkytovala základ pro zmíněný zákaz, není třeba zkoumati, zdali úřad měl pro vydání tohoto zákazu zákonnou oporu také v §§ 77 a 78 řádu školního a vyučovacího. I kdyby tomu tak nebylo, zůstává nepopřen důvod nař. rozhodnutí opírající oprávněnost zmíněného zákazu o ustanovení §§ 22 a 35 nař. č. 10/1853 ř. z.
Další námitkou brojí stížnost proti výroku žal. úřadu, že pochod školní mládeže z H. do D. sluší pokládati za průvod spadající pod vyhlášku z 6. května 1927, tvrdíc, že za průvod možno považovati jen vědomě a předběžně připravené seřadění lidí k účelu vykonávání určitého pochodu určitým místem za předem vědomě připraveným a stanoveným účelem, že však netze mluviti o průvodu, jestliže několik lidí jde prostě ve společnosti normální cestou z jedné obce do druhé za tím účelem, aby se ve druhé obci účastnili slavnosti.
Nss neshledal ani tuto námitku odůvodněnou.
I když se pokládá za správnou definice průvodu, jak jest obsažena ve stížnosti, nelze shledati, že žal. úřad pokládal zmíněný pochod školní mládeže z H. do D. za průvod nesprávně, neboť stížnost nepopírá správnost zjištění žal. úřadu, že děti byly seřazeny do průvodu na náměstí v H. a v tomto průvodu vedeny do D., a to — jak se ve stížnosti uvádí — za tím účelem, aby se zúčastnily slavnosti. Měl tedy tento pochod všechny známky průvodu, jak je stížnost sama uvádí.
Stížnost popírá dále správnost skutkového zjištění žal. úřadu, že mládež na cestě z H. do D. zpívala písně rázu politického a demonstrativního. Touto námitkou popírají st-lé, že šlo o průvod rázu politického nebo demonstrativního, který by spadal pod vyhlášku politické expositury v B. z 6. května 1927. Nss o ní uvážil toto:
Všechny 3 stolice správní shledaly souhlasně skutkovou podstatu přestupku kladeného st-lům za vinu v tom, že vedli, resp. st-1 Š. dovolil vésti dne 29. května 1927 školní mládež v průvodu z H. do D., při čemž mládež zpívala písně politického a demonstrativního rázu. Jen pochod mládeže z H. do D. pokládají úřady za průvod odporující citované vyhlášce, jak jest zřejmo nejen z výroku všech stolic správních, ale i z odůvodnění nař. rozhodnutí, ve kterém se reaguje na rekursní námitku st-lů popírající, že pochod z H. do D. byl průvodem tím, že děti šly v průvodu seřazeném na náměstí v H. Václavem V. a Marií Z., kteří průvod ten na náměstí v H. seřadili a do D. vedli, a že Václav Š. dovolil vésti školní mládež v průvodu z H. do D. Avšak pro zjištění, že na cestě z H. do D. skutečně byly zpívány písně rázu politického a demonstrativního, není v jednacích spisech naprosto opory. V relacích četnické stanice v H. z 1. června a 16. července 1927 se uvádí, že průvod mládeže, o který jde, zpíval komunistické revoluční písně, když se ubíral obcí H. na cestě z D. po skončení komunistických her a cvičení. O tom, že by zmíněné písně byly zpívány v průvodu ubírajícím se do D., který jedině úřady pokládají za průvod spadající pod vyhlášku z 6. května 1927, není ve zmíněných četnických relacích vůbec žádné zmínky. Ani žal. úřad, odpovídaje na rekursní námitku, ve které st-lé popřeli, že v průvodu byly zpívány písně rázu politického a demonstrativního, neuvedl, z čeho čerpá zjištění, že tvrzení st-lů jest nesprávné, nýbrž podotkl jen, že seznáním četnictva jest prokázáno, že děti na cestě z D. do H. a sice na cestě přes H. zpívaly komunistické revoluční písně. Při tom však úřad přehlédl, že události na zpáteční cestě z D. do H. nebyly položeny za základ odsouzení st-lů. Podle toho nemá výrok žal. úřadu, že v průvodu z H. do D. byly zpívány revoluční písně, opory ve spisech a sluší proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8931. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 626-629.