Č. 8871.

Nadace. — Řízení správní: I. Úřady správní — nikoliv řádné soudy — rozhodují jak o přijatelnosti nadace, tak o tom, zda vůbec jde o nadaci. — II. K pojmovým znakům nadace náleží mimo jiné, aby šlo jednak »o určení důchodů z jistiny...«, jednak, aby se určení takové stalo »na všechny budoucí časy«.
(Nález ze dne 6. listopadu 1930 č. 16828.)
Prejudikatura: Boh. A 3530/24 a 6613/27.
Věc: Správa podpůrného fondu firmy S. T. »Silvet« ve S. (adv. Dr. Adolf Schwelb z Prahy) proti ministerstvu vnitra o nadaci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Brně rozhodnutím z 21. července 1927 jako nadační úřad nevyhověla žádosti z 20. dubna 1927 o schválení nadačního listu ohledně nadace založené zakládací listinou S. T. z 5. ledna 1918, — Č. 8871 —
poněvadž podle listiny té nemá věnování to charakteru nadace, nýbrž jen pouhého fondu a bylo také v podané zprávě označeno jako »Dělnický podpůrný fond«. Ohledně tohoto věnování tedy nemá býti zřízen nadační list, nýbrž jen stanovy, které možno předložití zsp k schválení.
Proti tomuto rozhodnutí podala správa podpůrného fondu firma S. T. »Silvet« ve S. odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »Podle ustanovení § 646 o. z. o. sluší rozuměti nadací věnování výtěžků z kapitálů, pozemků neb práv pro všechen budoucí čas ve prospěch účelů resp. ústavů všeužitečných, nebo k podpoře určitých osob. Jako podstatné pojmové znaky nadace vytčeny jsou tudíž tímto zákonným ustanovením všeužitečnost účelu, časová neobmezenost věnování, jakož i zásada, že pro účely nadační lze použiti pouze výtěžků věnovaného majetku. Předložená osnova statutu věnování dle právní povahy věnovacího aktu neměla a nemohla míti vzhledem k prve řečenému na mysli zřízení nadace, jak vyplývá také z projevu vůle věnovatele v příčině event. rozdělení jím věnovaného jmění, který nesrovnává se s povahou nadace jako instituce trvalé, nehledíc ani k té okolnosti, že neodpovídá vlastní povaze nadace, aby si opatřovala příjmy úkony, které by ležely mimo rámec hospodaření s nadačním jměním.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
1. Stížnost především vytýká, že jak zsp, tak min. mělo rozhodovati jen o otázce přijatelnosti nadace, kdežto k rozhodnutí o právní povaze nadace nebylo příslušno. Otázka ta patří prý na pořad řádných soudů. Nss neshledal námitku tuto důvodnou:
Podle dekretu dvorské kanceláře z 21. května 1841 (sb. zák. Ferdinanda I. sv. 69 č. 60 str. 137), kterým upravena byla kompetence politických úřadů a soudů ve věcech nadačních, »přísluší politickým úřadům rozhodovati o tom, zda nadace, která má býti zřízena, může býti přijata, dále rozhodovati o změně nebo zrušení nadace, o uložení a správě nadačního fondu, dále péče o to, aby bylo dosaženo splnění povinností politických úřadů a poživatelů nadace; naproti tomu má podle cit. předpisu zakročiti soudce civilní, jestliže osoba, která jako zakladatel nadace nebo na jeho místě je povinna uhraditi nadaci nebo vydati renty nadační, tento závazek neplní anebo výslovně plniti odepře a k tomu má býti donucena «. Je-li tedy politický úřad povolán, rozhodnouti o přijatelnosti nadace — což ostatně i stížnost připouští — pak musí podle povahy věci býti příslušným také k rozhodování o tom, zda vůbec jde o nadaci, poněvadž bez rozhodnutí této otázky — zda jde vůbec o nadaci — nelze rozhodovati o přijatelnosti nadace (srov. Boh. A 3530/24 a 6613/27).
2. Ve věci samé zaujal žal. úřad stanovisko, že v daném případě o nadaci nejde, a to z důvodů již shora uvedených. Pojem nadace vykládá § 646 o. z. o., jenž praví, že »od substitucí a fideikomisů se různí nadace, kterými důchody, z kapitálů, pozemků nebo práv se určí na všechny budoucí časy pro obecně prospěšné ústavy «. K pojmovým znakům nadace patří tedy mimo jiné, aby šlo jednak o »určení důchodů z kapitálů . . .«, jednak, aby se tak stalo »na všechny budoucí časy« a nejde o nadaci tam, kde tyto znaky nejsou dány.
Žal. úřad postrádá v daném případě splnění obou právě uvedených náležitostí, a to proto, poněvadž jednak a) »zatímní ustanovenk věnovatele z 5. ledna 1918 obsahuje předpisy v příčině eventuelního rozdělení věnované jistiny, jednak b) pamatuje na opatřování důchodů jinou cestou. V tom spatřuje nař. rozhodnutí jednak ad a), že určení »není učiněno na všechny budoucí časy«, jednak ad b) že »nejde jenom o určení důchodů z (věnovaného) kapitálu«.
Stížnost popírá jenom nazírání úřadu uvedené ad a), uvádějíc, že v oněch »ustanoveních« není obsaženo žádné časové omezení a že časovým omezením není, pamatuje-li se tam na případ, že by dosažení účelů nadace již nebylo možné anebo na jiný případ, o němž je však časově zcela nejisto, zda nastane.
Stížnosti nelze však dáti za pravdu, neboť stanoví-li se v uvedených »ustanoveních«, že až nastanou normální poměry, převede se fond tento do vlastnictví spolku, který bude založen od dělnictva továrny, dále že »kdyby ke zřízení spolku nedošlo, zůstane věnovaná jistina beze změny zachována pro původní účel do té doby, dokud továrna jest v držení S. T. nebo jeho právních nástupců« a konečně, že »kdyby tomu jednou tak již nebylo, rozhodne správa spolku, nebo kdyby spolku nebylo, dělnictvo továrny prostou většinou o tom, jakým způsobem ještě existujícího fondu má býti použito, nebo má-li býti rozdělen«, je zřejmo, že věnovatel neměl na mysli určení důchodu z věnovaného kapitálu ke stanovenému účelu »na všechny budoucí časy«.
Proti stanovisku žal. úřadu uvedenému shora ad b) stížnost písemná vůbec námitek neuvádí a jde naopak ze znění zmíněných ustanovení, že se počítá i s jinými důchody, než s důchody z věnované jistiny, totiž jednak s dalšími příspěvky věnovatele, jednak s příspěvky dělnictva. Usoudil-li žal. úřad za tohoto stavu, že v daném případě nejde o »nadaci«, nelze v tom tudíž shledati nezákonnost, ani vadnost řízení.

Citace:

č. 8871. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 487-489.