Č. 8950.

Honební právo (Morava): Za předpokladů § 7 odst. 2 mor. hon. zák. neruší ani náves honebně-právní souvislosti pozemků.
(Nález ze dne 15. prosince 1930 č. 12013.)
Prejudikatura: Boh. A 32/19.
Věc: Obecní honební výbor v Š. proti zemské správě politické v Brně o úpravu honebních poměrů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě situačního nákresu i parcelačního seznamu, předložených majiteli dědičného statku č. p.... v Š., podle výsledku místního šetření vytčeného v § 4 odst. 6 mor. zák. hon. z r. 1914 v záležitosti zjištění nároku na vlastní honitbu, uplatňovaného majiteli uvedeného statku, a jednání, konaného dne 20. září 1927 na místě samém v Š., rozhodla osp v M. výnosem ze 17. ledna 1928 ve smyslu předpisů cit. zákona honebního v záležitosti stanovení honebních obvodů v katastrální obci Š. pro honební období do dne 31. prosince 1928 (zbývající část běžného období honebního) takto: I. Majitelům dědičného statku v Š. č... ., a to Maxu a Hedvice G., Jindřichu a Růženě D. i Markétě St. přináleží oprávnění k vlastní honitbě na souvislých pozemcích katastrálního obvodu Š., patřících k tomuto dědičnému statku Nárok na vlastní honitbu přiznává se svrchu uvedeným majitelům dědičného statku, poněvadž plocha pozemků souvislých (z nichž se skládá vlastní honitba) překročuje výměru 115 ha, stanovenou v § 4 cit. zák., a poněvadž tyto pozemky jsou úplně zaokrouhlené, takže majitel vlastní honitby se může dostati od části dědičného statku, která leží jižně od místní nivy, přes parcely č. kat. . . ., náležející k dědičnému statku, jakož i přes místní plochu pare. č. kat. 2268/1, kteráž běží majetkem napříč, k obytnému domu dědičného statku (jenž však nerozděluje obvodu vlastní honitby), a odtud k severně ležící části — Č. 8950 —
1417
dědičného statku, aniž překročí cizí pozemky (vyjímajíc parcelu č. kat. 2268/1). Tato parcela č. kat. 2268/1 jest místní plochou a leží napříč, takže nerozděluje majetek dědičného statku jako souvisící obvod honební.
Do tohoto rozhodnutí vznesl rekurs obecní výbor honební v Š. Zsp v Brně nař. výnosem rekurs zamítla z těchto důvodů: »Výměr osp-é, stanovící honební obvody, jest do té míry brán v odpor, pokud jest rekurenty tvrzeno, že jest přerušena souvislost honebního obvodu návsí č. pare. 2268/1, o jejíž povaze, výměře a užívatelnosti nebylo konáno šetření. Podle § 7 odst. 1 cit. zák. jest ve smyslu § 4 tehdy pokládati pozemnost za souvislou, jsou-li jednotlivé pozemky tak spojeny, že jest možno dostati se s jednoho dílu na druhý bez překročení pozemku cizího, a této souvislosti neruší podle 2. odst. tohoto § cesty, jež pozemky tyto protínají, ať jsou veřejnými či soukromými. Tato základní věta platí též pro obecní plochy. Při šetření konaném dne 23. září 1927 bylo zjištěno a obecním honebním výborem nebylo popřeno, že lze přejíti s pozemků, náležejících Maxu G. i soudr. a položených jižně od obce, přes jejich parcely č. kat. . . . překročením návsi č. kat. 2268/1 na držebnost svrchu jmenovaných severně obce, aniž se vkročí na cizí držebnost. Náves, jež protíná honební obvod, neruší souvisnosti, jelikož jest položena tak, že pozemnosti Maxe G. i spol. leží navzájem proti sobě, takže bez návsi by tvořily souvislý celek. Okolnost, že parcela č. kat. 2268/1, která jest na náčrtku označena jakožto náves, nemá výslovné vlastnosti veřejné cesty, neodnímá jí povahu komunikačního prostředku, jenž neruší souvislosti pozemnosti, ležících navzájem proti sobě.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Na sporu jest jedině otázka, zda pozemek č. kat. 2268/1 v Š. sluší kvalifikovati jako plochu, která po rozumu § 7 mor. hon. zák. neruší souvislosti pozemkových komplexů zúčastněné strany, jež by se, nebýti onoho pozemku, stýkaly.
Podle § 7 odst. 2 mor. hon. zák. cesty, silnice, železnice, které pozemky protínají, ať jsou tyto komunikace veřejnými nebo soukromými, neruší souvislosti pozemků. Mluví-li tu zákon o »cestách, silnicích«, »komunikacích«, a — na rozdíl od právního stavu platného v Čechách — výslovně prohlašuje, že je lhostejno, jsou-li veřejnými či soukromými, je patrno, že uznává za důvod, proč neruší souvislosti pozemků, jedině fakt, že slouží komunikaci. Z toho plyne však, že »cestou« ve smyslu § 7 odst. 2 hon. zák., která neruší souvislosti pozemků ve smyslu honebně-právním, sluší rozuměti všelikou plochu, sloužící komunikaci, i když nemá technicky povahu vymezené cesty nebo silnice (srovn. Budw. A 405/1901). Námitka stížnosti, omezující ustanovení § 7/2 hon. zák. na cesty a silnice stricto sensu, nemá tedy v zákoně opory.
Pozemek č. kat. 2268/1 v Š. byl označen při jednání dne 20. září 1927 jako »Ortsraum« »místní plocha«, čili, jak praví žal. úřad »náves«. Zástupce hon. výboru při tomto jednání nenamítal nic ani proti této kvalifikaci uvedeného pozemku, ani proti konstatování znalce, že uvedený pozemek honebně-právní souvislosti majetkových komplexů zúčastněné strany nepřerušuje, a také ani v rekursu ani ve stížnosti povaha sporného pozemku jako »návsi« popírána není. »Návsí« (»Ortsraum«) rozumí se však obecně volný prostor ve vsi, který slouží jako komunikační prostředek pro adjacenty a eventuelně pro místní komunikaci obecnou. Byl-li tedy pozemek č. kat. 2268/1 v řízení kvalifikován jako náves, a tato povaha jeho nebyla popírána, mohl žal. úřad právem již z toho dovozovati, že se jedná o plochu sloužící účelům komunikačním, a tedy o plochu, spadající pod ustanovení § 7 odst. 2 hon. zák. o cestách (srovn. Budw. 4389/88, 10603/97 a A 405/01, Boh. A 32/19). Je-li uvedený pozemek veřejným statkem čili nic, nebylo sice zjišťováno, ale nepadá na váhu, kdyžtě § 7 mor. hon. zák. mezi komunikacemi veřejnými a soukromými nerozlišuje.
Vycházejíc ze svého shora naznačeného právního stanoviska namítá stížnost — stejně jako činilo již odvolání —, že za cestu určen jest pouze střední pruh oné návsi, nikoli také oba pruhy okrajové, které prý mají podle usnesení obecního zastupitelstva — blíže neoznačeného — býti od onoho středního pruhu odloučeny a osazeny. Než námitka tato není závažna. Především ani rekurs neuvedl ani neuvádí stížnost žádného určitého aktu úředního, kterým by jen určitá část návsi byla bývala určena komunikaci, kdežto okrajové pruhy by byly pravoplatně z užívání k účelům komunikačním vyňaty. Nebylo tedy důvodu, aby žal. úřad nemohl celou náves pokládati za komunikaci (cestu) ve smyslu § 7 hon. zák., jež souvislosti přilehlých pozemků neruší. Okolnost pak, že obecní zastupitelstvo zamýšlí okrajové pruhy odňati účelům komunikačním a je osázeti — nehledíc ani k otázce, může-li obec jednostranně o své újmě takto část návsi jako takovou zrušíti — je rovněž irelevantní, neboť podle § 7 odst. 2 hon. zák. je směrodatný pouze stav přítomný a nelze proto hleděti k úpravám, které jsou pouze zamýšleny, nebyly však dosud provedeny.
Není-li však okolnost tato relevantní, nelze shledávati ani vady řízení v tom, že žal. úřad nebral zřetele na námitku rekursní, že je tu již usnesení obecního zastupitelstva — ostatně blíže neoznačené — na vyměření pozemku č. kat. 2268/1 za účelem jeho rozdělení a částečného osázení. Shledává-li pak stížnost vadu řízení v tom, že žal. úřad nesdělil stěžující si straně předem důvody, proč takové usneseni nepokládá za relevantní, stačí k tomu odpověděti, že hodnocení právního významu takového usnesení nespadá do zjišťování skutkové podstaty, nýbrž tvoří součást kogniční činnosti úřadu, tato činnost vymyká se pak součinnosti stran.

Citace:

č. 8950. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 668-670.