Č. 8889.Obecní volby: I. Právo uplatňovati nárok na úřad druhého náměstka podle § 62, odst. 2 ob. vol. ř. přísluší jen skupině, čítající — Č. 8889 —1279aspoň čtvrtinu, avšak méně než polovinu všech členů obecního zastupitelstva. — II. Nárok na úřad prvního náměstka obecního starosty ve smyslu § 62, odst. 3 ob. vol. řádu je oprávněna činiti i skupina mající právě polovinu všech členů obecního zastupitelstva. — III. Nárok na úřad druhého náměstka ve smyslu § 62, odst. 2 téhož zák. je oprávněna činiti jen menšina všech členů zastupitelstva; neuplatňuje-li tento nárok žádná skupina, čítající aspoň čtvrtinu, ale méně než třetinu všech členů zastupitelstva, má i skupina, čítající třetinu nebo více, avšak méně než polovinu všech členů zastupitelstva, právo uplatňovati nárok na místo druhého náměstka.(Nález ze dne 14. listopadu 1930 č. 17376.)Prejudikatura: Boh. A 8266/29, 8671/30.Věc: Ladislav P. v D. proti zemské správě politické v Praze o volbě náměstka starosty.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad k podaným námitkám volbu st-le za druhého náměstka starosty v D., provedenou dne 30. března 1928 podle § 62 odst. 2 vol. ř. skupinou sdružených stran občanských, poněvadž této skupině, čítající 15 členů z 30členného obecního zastupitelstva, nárok na úřad druhého náměstka podle cit. zák. ustanovení neměl býti přiznán, ježto nebyla menšinou.Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchtoúvah:Žal. úřad zrušil volbu st-lovu výhradně proto, že skupina sdružených stran, která přihlásila podle § 62 odst. 2 vol. ř. nárok na úřad druhého náměstka a volbu tu také provedla, čítala 15 členů z 30členného zastupitelstva, tvořila tedy plnou jeho polovici a nebyla menšinou. Neupřel tedy této skupině nárok na úřad druhého náměstka proto, že v daném případě vznesla týž nárok také skupina stran socialistických, čítající 9 členů, a že proto v konkrétním případě nebylo místa pro uplatnění nároku se strany oné početnější skupiny. Proto nemohl ani nss přihlížeti k tomu, že takovýto konkurenční nárok byl vznesen, a musil se omeziti na řešení otázky, zda důvod žal. úřadem uvedený je ve shodě se zákonem.Názor žal. úřadu, že nárok na úřad druhého náměstka může býti podle § 62 odst. 2 zák. č. 75/19 přiznán toliko skupině, jež jest menšinou všech členů obecního zastupitelstva, pokládá stížnost za nesprávný z těchto důvodů: Nárok na místo prvního náměstka přiznává zákon v odst. 3 cit. § 62 skupině, jejíž počenost, tvořící předpoklad pro uplatnění tohoto nároku, stanoví toliko vymezením minimálního počtu jejích členů v poměru k celkovému počtu členů obecního zastupitelstva (nejméně třetina), neobmezuje při tom nikterak početnost skupiny té směrem nahoru. Poněvadž pak § 62 na jiných místech (odst. 4 a 5), mluvě o nárocích uvedených v odst. 2 a 3, používá pro označení subjektů podle těchto ustanovení oprávněných, společného pojmenování »skupina«, je patrno, že výraz »menšina« v odst. 2 pojímá v témž smyslu, jako výraz »skupina« v odst. 3, t. j. jako zlomek všech členů — Č. 8889 —obecního zastupitelstva, vykazující určitý minimální počet jejich, co do maxima však neomezený. — Tomuto názoru stížnosti nemohl nss přisvědčiti.Stížnost má zajisté pravdu, poukazuje-li na to, že výrazem »skupina« v odst. 4 a 5 § 62 označeny jsou jak »menšina, mající aspoň čtvrtinu všech členů obecního zastupitelstva« (odst. 2), tak »skupina, mající nejméně třetinu všech členů zastupitelstva« (odst. 3). Z toho však pro rozhodnutí sporné otázky nic neplyne, neboť skupinami jsou soubory členů, vykazující kvalifikaci jak podle odst. 2, tak podle odst. 3. Z toho, že v odst. 3 není limitována horní hranice počtu členů pro skupinu, mající nárok na úřad prvního náměstka, chce ovšem stížnost dovoditi, že totéž musí platiti i pro skupinu, oprávněnou k nároku na úřad druhého náměstka. Tento názor tříští se již o znění odst. 2, který přiznává onen nárok výslovně jen menšině podle jeho ustanovení kvalifikované a tím skupinu, která menšinou není, z nároku na úřad druhého náměstka vylučuje.Stížnost však je na omylu i v tom, domnívá-li se, že nárok skupiny, označené v odst. 3, může býti uplatněn bez ohledu na to, jaký počet členů obecního zastupitelstva je ve skupině zahrnut. Rozumí se, že nejmenší počet (třetina) je tu podmínkou. S druhé strany vyslovil však nss již v nál. Boh. A 8671/30, že volební skupina, která představuje většinu obecního zastupitelstva, není oprávněna činiti podle § 62 vol. řádu nárok na úřad náměstků obecního starosty. Z názoru toho se podává, že i skupina, které jest přiznáno právo k nároku podle § 62 odst. 3, může je uplatňovati jen, nepřesahuje-li počet její členů v poměru k celkovému počtu všech členů zastupitelstva určitou výši. Na názoru tom trvá nss z těchto důvodů:Je jisté, že § 62 v odst. 2 a 3 garantuje nároky na úřad druhého resp. prvního náměstka skupinám, jakmile svou početností dosahují — byť i jen právě — výše čtvrtiny resp. třetiny všech členů zastupitelstva, tedy skutečným menšinám, takto kvalifikovaným. Úmysl zákonodárcův je, aby skupinám takovým s ohledem na to, že representují značný zlomek veškerého členstva zastupitelstva, byla dána možnost, aby si samy samostatně a nezávisle na vůli ostatních členů zastupitelstva obsadily úřad náměstků. Tendence zákona směřuje k tomu, aby poskytnuta byla možnost účasti na úřadech předsednických skupinám, které samy nejsou početně tak silné, aby mohly svou vůli přehlasováním vnutiti ostatním členům zastupitelského sboru. Je tedy podstatou ustanovení § 62 odst. 2 a 3 ochrana skupin, kvalifikovaných způsobem tu stanoveným. Takovéto ochrany by ovšem nepotřebovala skupina, tvořící většinu v obecním zastupitelstvu, neboť ona by mohla váhou počtu svých hlasů rozhodovati sama bez ohledu na vůli ostatních členů zastupitelského sboru. Za to však nelze z ochrany, poskytnuté již třetině, vyloučiti skupinu, která tvoří právě polovici všech členů zastupitelstva; neboť ona, byť i nemohla býti majorisována, přece naopak sama není s to, aby svou vůli s úspěchem uplatnila proti všem ostatním členům sboru. Že by mohla rozhodovati náhoda (losování), je při úmyslu zákona vyloučeno. Z toho plyne, že skupina, tvořící polovici všech členů obecního zastupitelstva, ale jen právě ještě ona, je účastna práva, vyznačeného v § 62 odst. 3. Limitování směrem nahoru tedy tu je. Proto se mýlí stížnost, míní-li, že skupina, tvořící více než třetinu, by mohla nároky podle § 62 odst. 3 uplatňovat bez ohledu na počet svých členů, a chce-li z toho něco dovozovati i pro nárok, který lze činiti podle § 62 odst. 2.Pokud jde o konkurenci jednotlivých skupin ve smyslu odst. 4 cit. §u, na niž stížnost poukazuje, vyslovil nss v nál. Boh. A 8266/29, že skupina, čítající nejméně třetinu členů zastupitelstva, nemůže uplatniti nárok na místo druhého náměstka na úkor skupiny, čítající čtvrtinu, ale méně než třetinu. Skupina tvořící třetinu může podle toho, co shora bylo dovoženo, konkurovati o úřad prvního náměstka s jinou třetinovou skupinou, i když počet jejích členů činí právě polovici všech členů obecního zastupitelstva, o úřad druhého náměstka mohla by se však ucházeti jen, je-li menšinou, t. j. má-li aspoň o jednoho člena méně než jest polovice všech členů zastupitelstva, a neuplatňuje-li nárok na místo to žádná skupina, která podle své početnosti může činiti jen tento nárok a nikoli nárok na úřad náměstka prvního. Privilegium silnějších skupin podle § 62 odst. 4 platí jen v mezích zákona.Ze všeho, co bylo řečeno, jde na jevo, že zákon, který musil pamatovati i na to, že se vyskytne v obecním zastupitelstvu seskupení, o jaké v daném případě jde, že totiž právě polovina jeho členů se bude domáhati úřadu v předsednictví, nemohl v § 62 odst. 3, kam skupinu takovou odkázal, mluviti o »menšině«, kdežto v odst. 2 výrazu toho vzhledem na svou disposici právem mohl použiti.Ježto st-1 byl zvolen za druhého náměstka skupinou, representující právě polovinu členů obecního zastupitelstva, vyslovil žal. úřad právem, že byla volba ta vykonána v odporu s ustanovením § 62 odst. 2 ob. vol. řádu.