Č. 8835.Živnostenské právo: O průkazu způsobilosti při živnosti dlaždičské.(Nález ze dne 21. října 1930 č. 16180.)Věc: Josef W. v Ú. proti ministerstvu obchodu o anulování živnostenského listu.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo min. obch. v pořadu instančním výměr osp-é v Ú. z 27. prosince 1926, kterým byl na základě § 57 živn. řádu odňat živn. list býv. okr. hejtmanství v Ú. z 26. dubna 1907, vydaný st-li k provozování živnosti dlaždičské se stanovištěm v O.St-1 tvrdí ve své stížnosti, že tento živn. list mu byl neprávem odňat, poněvadž právo k provádění dlaždičských prací měl již na základě živn. listu vydaného býv. okr. hejtmanstvím v Ú. z 20. prosince 1898 a znějícího na provádění pozemních prací a staveb silnic, neboť v tom bylo obsaženo i oprávnění k dláždění veř. silnic přírodním kamenem. Na tomto jeho oprávnění nic nezměnilo min. nař. z 24. září 1905 č. 152 ř. z., poněvadž jím nemohla býti odňata práva již nabytá, a dlaždiči, kteří již živn. list měli, nepotřebovali podávati průkazu způsobilosti. Vadou je dle stížnosti, že nebylo vyšetřeno, na jakém podkladě byl st-li vydán v roce 1907 živn. list. O této stížnosti uvažoval nss takto:Podle 1. odst. § 57 živn. ř. může úřad, který je příslušný přijmouti opověď živnosti, další provozování živnosti zapověděti a živn. list odejmouti takovému živnostníku, o němž vyjde dodatečně na jevo, že již od počátku neměl a dosud nemá některou zákonnou náležitost pro samostatné provozování živnosti. Stížnost nevytýká, že úřad neměl podle tohoto zákonného ustanovení zakročiti, ježto tu nebyl zákonný předpoklad pro toto zakročení, totiž že nevyšlo teprve dodatečně na jevo, že st-1 nemá předepsaného průkazu způsobilosti. Za tohoto stavu věci nemůže nss zkoumati, není-li rozhodnutí nezákonné pro eventuelní nedostatek této zákonné náležitosti.Pokud st-1 tvrdí, že má již na základě živn. listu z 20. prosince 1898 oprávnění prováděti dláždění veř. silnic přírodním kamenem, a že toto živn. oprávnění nebylo dotčeno ani min. nař. č. 152/1905, nedotýká se podstaty věci, neboť otázka, je-li tomu tak, nebyla předmětem nař. rozhodnutí a není jím prejudikováno eventuálnímu rozhodnutí o rozsahu jeho živn. oprávnění z r. 1898, ani rozhodnutí o další otázce, není-li snad k této živn. činnosti oprávněn na základě opovědí živnosti dlaždičské u býv. okr. hejtmanství v Ú. podáním de pres. 19. května 1900, kterážto opověď byla výměrem z 19. června 1900 vzata na vědomí. Jiná je otázka, mohl-li úřad za platnosti min. nař. č. 152/1905 resp. § 1 odst. 3 bodu 51 živn. novely z 5. února 1907 č. 26 ř. z. bez podání průkazu způsobilosti vydati živn. list na provozování živnosti dlaždičské, pokud provozování její se vztahuje k dláždění veř. silnic přírodním kamenem. Otázku tuto dlužno odpověděti záporně, ježto cit. předpisy byla tato živnost prohlášena za řemeslnou, tedy za živnost, pro niž byl v § 14 novely k živn. ř. z 15. března 1883 č. 39 ř. z. předepsán průkaz způsobilosti. Že by ten, kdo měl již dříve oprávnění k živn. činnosti, tvořící obsah živnosti prohlášené za řemeslnou, byl osvobozen od toho průkazu, když tuto živnost opoví za platnosti předpisu zařaďujícího ji mezi živnosti řemeslné, zákon nikde nestanoví.Když pak st-1 vůbec netvrdil, že průkaz způsobilosti pro řemeslnou živnost dlaždičskou někdy podal, neměly úřady příčiny, aby konaly šetření o tom, na základě kterých předpokladů byl st-li v roce 1907 vydán živn. list, a nelze v tom, že se tak nestalo, spatřovati vadu řízení.