— Č. 8682—
779
Č. 8682.
Živnostenské právo: Okolnost, že o udělení koncese na živnost hostinskou a výčepnickou bylo žádáno před účinností zák. č. 112/27, neosvobozuje žadatele od povinnosti podati průkaz způsobilosti tímto zákonem požadovaný.
(Nález ze dne 14. června 1930 č. 6762.) — Č. 8682—
Věc: Artur D. v M., jako poručník nezletilého Kurta G. v T. (adv. Dr. Ervín Rindler z Prahy) proti ministerstvu obchodu o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 4. června 1927, došlým na osp-ou v Teplicích-Šanově dne 17. června 1927, žádal Artur D. jako poručník nezl. Kurta G., na jehož účet se vede dle § 56 odst. 4 živn. řádu živnost hostinská v domě čp. . . . v T. až do jeho plnoletosti pachtýřem Jindřichem S., aby Kurtu G. byla udělena koncese hostinská a výčepnická definitivně od doby dosažení svéprávnosti. — Rozhodnutím z 12. října 1927 zamítla osp v Teplicích-Šanově tuto žádost, poněvadž G. nepředložil průkaz způsobilosti ve smyslu § 1 bodu 1 zák. č. 112/27.
Odvolání, popírající, že by cit. zákon se na předmětnou žádost vztahoval, ježto byla podána před jeho účinností, bylo rozhodnutím zsp-é v Praze z 9. března 1928 zamítnuto, poněvadž podle ustanovení § 8 zák. č. 112/27, jímž zaveden byl průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepnickou, nabyl tento účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dne 28. července 1927 a proto jest veškeré žádosti, které byly podány buď po dni, jímž cit. zákon nabyl účinnosti, aneb jež sice podány byly před tímto dnem, avšak dosud nebyly projednány, posuzovati dle nového zákona.«
Min. obch. nevyhovělo nař. rozhodnutím dalšímu odvolání z důvodů rozhodnutí II. stolice a dále v té úvaze, že Kurt G. ze samostatného provozu živností jest vyloučen, nesplniv předpoklad § 2 živn. řádu o svéprávnosti. Jmenovaný, rozený 11. května 1909, není dosud plnoletým.
Dle zák. č. 447/19 nastává zletilost dokončením 21. roku stáří.
O stížnosti nss uvážil:
Zákonem z 15. července 1927 č. 112 Sb., který nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dnem 28. července 1927, zaveden byl průkaz způsobilosti pro nastoupení živnosti hostinské a výčepnické a sice, kromě jiných případů, které tu nemají významu, v obcích čítajících podle posledního sčítání lidu 4000 i více obyvatelstva (§ 1 bod 1).
Stížnost hájí stanovisko, že žádost bylo nutno posuzovati dle dřívějších předpisů, které pro provozování živnosti hostinské a výčepnické průkazu způsobilosti nepožadovaly, poněvadž zák. č. 112/27 neobsahuje přechodného ustanovení tohoto smyslu, nepůsobí zpět a nemůže se proto dotýkati práv dříve nabytých. Názor tento nemohl nss uznati důvodným.
Živnost hostinská a výčepnická byla již před vydáním zák. č. 112/27 živností koncesovanou. Podáním žádosti o udělení této koncese nenabývá ještě žadatel oprávnění k jejímu výkonu, nýbrž oprávnění to zakládá se teprve výrokem příslušného úřadu, který již dle své povahy jest rázu konstitutivního, a nikoliv aktem deklarativním, který by prostě konstatoval, že určitý práv stav již nastal; výrok ten zakládá tepre právo žadatelovo. Podáním žádosti nenabýval žadatel nějakého práva, neb nabytými právy lze rozuměti jen konkrétní subj. práva určité osoby již existentní, nikoli však dle dřívějších předpisů poskytnuté možnosti k nabytí takových práv, a také jednání, jež se sběhla dříve, jsou ve smyslu § 5 o. z. o. jen taková jednání, jež před vydáním nové normy se stala perfektivními a založila právní posici stran. O to však zde nejde, neb žádost za udělení živnosti hostinské a výčepnické jest jen zákrokem strany o vyvolání rozhodnutí úřadu, jímž teprve nějaké právo se zakládá, a řízení se skončuje. Je-li však jen rozhodnutí úřadu oním aktem, jímž se dotyčné právo zakládá, plyne z toho důsledně, že úřad se může říditi jen předpisy, platnými v době jeho rozhodování a že právní stav v době podání žádosti, která sama o sobě ještě pro žadatele žádné právní posice nezaložila, jest zcela irelevantní.
Není proto nař. rozhodnutí, vycházející ze stejného právního názoru, v odporu se zákonem, a ježto již tento důvod, že totiž Artur G. nepředložil průkazu způsobilosti, dostačuje k zamítnutí žádosti o udělení koncese hostinské a výčepnické, bylo stížnost zamítnouti, aniž se nss musel zabývati otázkou, zda i druhý důvod, o který se žal. úřad opírá, je ve shodě se zákonem.