Č. 8907.

Matriky (Slovensko): Podle ustanovení 2. odst. § 140 matriční úpravy (nař. uh. min. vnitra č. 80000 z r. 1906) jest zápis uzákonění dítěte dodatečným manželstvím jeho rodičů vyloučen i tenkráte, když některý z rodičů nevěděl, že druhý z rodičů byl v čas splození dítěte v manželském svazku s třetí osobou.
(Nález ze dne 25. listopadu 1930 č. 17771.)
Věc: Vincenc K. v B. proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o zápis do matriky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. — Č. 8907 —
1319
Důvody: Rozsudkem sedrie v Trenčíně ze 6. října 1924, nabyvším pravomoci dne 27. července 1925, bylo st-lovo manželství s Pavlínou roz. M., uzavřené dne 25. ledna 1909, prohlášeno za rozloučené. Dne 28. září 1926 uzavřel st-1 manželský sňatek s Veronikou P. Podáním de praes. 6. prosince 1926 obrátil se st-1 na okr. úřad v Žilině uváděje, že se svou nynější manželkou má dvě nemanželské děti, a to Justina P., narozeného 22. září 1921, a Albínu P., narozenou dne 15. prosince 1923, a že matrikář v L. odepřel vyhověti jeho žádosti, aby v matrice bylo poznamenáno, že st-1 uznává tyto děti za svoje, a aby při zápise o narození uvedených dětí byla vyznačena okolnost, že st-1 — jako nemanželský otec dětí — a jejich matka uzavřeli manželství, že tedy nastalo uzákonění nemanželských dětí st-lových dodatečným uzavřením manželství. St-1 vznesl žádost, aby zápisy ty do matriky byly nařízeny.
Rozhodnutím ze 3. března 1928 nevyhověl župní úřad v Turč. Sv. Martinu st-lově žádosti, aby v matrice bylo vyznačeno potomním sňatkem nastalé uzákonění Albíny a Justina P. z těchto důvodů: Uzákonění nemohlo býti adm. cestou nařízeno, poněvadž st-1 jako přirozený otec dětí v době jejich početí, t. j. od 22. září 1921 do 22. listopadu 1920, resp. od 12. prosince 1923 do 15. února 1923 byl v manželském svazku s třetí osobou, t. j. s Pavlínou M., a toto manželství bylo rozsudkem sedrie v Trenčíně teprve dne 3. srpna 1925 rozloučeno, z kterého důvodu a s poukazem na 4. bod § 144 matriční úpravy bylo žádost zamítnouti.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání jako bezdůvodné zamítnuto a rozhodnutí župního úřadu v Turč. Sv. Martinu z jeho důvodů potvrzeno s dodatkem, že neobstojí námitka, že uzákonění nenastane jen tehdy, byli-li si oba rodiče vědomi, že páchají cizoložství, poněvadž platné matriční předpisy k této okolnosti nepřihlížejí, nýbrž jen k faktu, zda některý z rodičů byl v době zplození nemanželských dětí v platném manželském svazku s třetí osobou či nikoli (odst. 2 § 140 matriční úpravy a § 81 manželské úpravy).
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss bezdůvodnou, vycházeje z těchto úvah:
V § 81 manželské úpravy (nař. uher. min. sprav. č. 20000 z r. 1906) jsou obsaženy předpisy o postupu při uzákonění nemanželských dětí dodatečným uzavřením sňatku rodičů a jest stanoveno v posledním odstavci, že byl-li některý z rodičů v manželském svazku s jinou osobou v době 7—10 měsíců před narozením dítěte, má státní matrikář, případně duchovní upozorniti rodiče, že zápis uzákonění do matriky adm. cestou nemůže býti nařízen. Dále je stanoveno v § 140 matriční úpravy (nař. uher. min. vnitra č. 80000 z r. 1906), že uzavře-li otec a matka dítěte, zapsaného za nezákonné, dodatečně manželství, může kdokoli interesovaný žádati, aby uzákonění dítěte, nastalé dodatečným manželstvím, bylo zapsáno do rodné matriky uzákoněné osoby, jestliže atd. V odst. 2 pak se praví, že zápis nelze naříditi, jestliže některý z rodičů v čase zplození dítěte byl v manželském svazku s třetí osobou. Konečně určuje § 144 matriční úpravy, že k nařízení matričního uzákonění dodatečným manželstvím je žadatel povinen dosvědčiti, že 4. ani jeden z rodičů nebyl v manželském svazku s, třetí osobou v čase 7—10 měsíců před narozením dítěte.
Ze všech těchto předpisů jest patrno, že zápis uzákonění dítěte, nastalého dodatečným manželstvím rodičů jest vyloučen, jestliže některý z rodičů v době zplození dítěte (7—10 měsíců před jeho narozením) byl v manželském svazku s třetí osobou. Záleží tu tedy jedině na faktu, že jeden z rodičů byl v uvedené době v manželském svazku s třetí osobou, kdežto skutečnosti, zda druhý z rodičů o tomto faktu věděl či nikoliv, uvedené předpisy žádného významu nepřiznávají. Jest proto skutečnost ta pro posouzení nároku na zápis ten zcela nerozhodna.
Proti tomuto stavu, plynoucímu ze znění uvedených norem, nelze se právem dovolávati toho, že právnická literatura vykládá normy ty ve smyslu st-li příznivém, neboť výkladem tím na skutečném obsahu norem těch nic změněno nebylo a změněno ani býti nemohlo.

Citace:

č. 8907. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 570-572.