\466LXL Domnělý záporný kompetenční konflikt, jenž vzešel prý tím, že nejvyšší soud v Brně odmítl žalobu do rozhodnutí rozhodčí komise v c. stran propuštění dělníka Jana K. pro nepřípustnost pořadu práva, a tím, že nss stížnost do rozhodnutí uvedené rozhodčí komise odmítl jako nepřípustnou.(Usnesení ze dne 11. prosince 1930 č. 597/29.)Výrok: Návrh se zamítá jako nepřípustný.Důvody: K stížnosti závodního výboru firmy Union, akc. strojírny a slévárny v Č., rozhodla rozhodčí komise závodních výborů v Č. nálezem z 5. května 1926, že firma tím, že dělníka Jana K. propustila z práce, aniž to oznámila záv. výboru (§ 3 lit. g) zák. o záv. výborech) a aniž dříve, ač propuštěný byl členem výboru, vyžádala si souhlasu rozhodčí komise (§ 22 odst. 2 tohoto zák.), porušila zákon a že ono propuštění jest bezúčinné. Navrhovatelka domáhala se nápravy především pořadem práva á sice zápornou určovací žalobou podle § 105 úst. list. a § 1 zák. z 15. října 1925 č. 217 Sb. Žaloba byla rozhodnutím nejvyššího soudu v Brně z 19. října 1926 odmítnuta pro nepřípustnost právního pořadu a to, jak patrno z odůvodnění tohoto rozhodnutí, z důvodu, že rozhodčí komise nebyla příslušná v daném případě rozhodovati o věci, jelikož propuštění se stalo z důvodu § 82 živn. řádu, vylučujícího její příslušnost jak podle § 3 písm. g), tak podle § 22 odst. 2 zák. o záv. výb., a že proto nejde o případ, kde úřad správní (rozhodčí komise) rozhodl o nárocích soukromoprávních »podlě zákonů o tom vydaných« ve smyslu § 105 úst. listiny.V důsledku toho podala navrhovatelka podle ustanovení § 2 (3) zák. č. 217/25 stížnost na nss, jenž však nálezem Boh. A 7093/28 stížnost odmítl jako nepřípustnou. Podle důvodů tohoto nálezu odmítl nss stížnost: a) v oné její části, jež směřuje proti výroku rozhodčí komise, že navrhovatelka propustivši z práce dělníka Jana K., aniž to oznámila záv. výboru, porušila jeho právo plynoucí z § 3 lit. g) zák. o záv. výb., a dále proti výroku rozh. komise, že propuštění zmíněného dělníka je bezúčinné, pokud tento výrok tvoří součást rozhodování komise o nároku podle § 3 lit. g) cit. zák., — jako nepřípustnou podle § 105 úst. listiny a § 3 lit. a) zák. o ss, ježto tyto výroky jsou rozhodnutími adm. úřadu o nárocích soukromoprávních, ležícími v mezích kompetence adm. úřadu, a b) v oné její části, jež směřuje proti výroku rozh. komise, že bylo porušeno právo jmenovaného dělníka plynoucí z § 22 odst. 2 zák. o záv. výb., ježto jej navrhovatelka, ačkoliv je zároveň členem záv. výboru, propustila bez souhlasu rozh. komise, a dále proti výroku, že propuštění zmíněného dělníka je bezúčinné, pokud stalo se z důvodu, že k propuštění nebyl dán souhlas rozh. komise, — jako nepřípustnou podle § 14 zák. o ss, ježto byla podána opožděně.Navrhovatelka tvrdí, že tudíž odmítl rozhodovati o věci jak nejvyšší soud, tak nss z důvodu své nepříslušnosti a že proto jest tu dán záporný kompetenční konflikt po rozumu § 3 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. a navrhla, aby konfliktní senát rozsudkem rozhodl, který z obou soudů jest k meritornímu rozhodnutí věci příslušným.O tomto návrhu uvážil konfliktní senát:Navrhovatelka přehlíží zřejmě obsah svrchu zmíněného nálezu nss-u a právní význam tohoto nálezu pro otázku, zda jest tu vskutku dán takový záporný kompetenční konflikt mezi nejvyšším soudem a nss, který by konfliktní senát mohl řešiti.I. Pokud nss odmítl stížnost navrhovatelčinu do rozhodnutí rozh. komise podle zák. o záv. výb. z důvodu, že jde tu o věc patřící podle § 105 úst. listiny do příslušnosti řádných soudů (vide svrchu sub a), jest tento výrok nss-u podle § 4 zák. č. 217/25 (vydaného k provedení § 105 úst. listiny) pro řádné soudy závazným a to i tehdy, když tyto soudy přípustnost pořadu práva v předepsaném postupu stolic popřely.Právě tím, že takovéto výroky nss-u byly ustanovením § 4 cit. zák. prohlášeny za závazné pro soudy, byla — za účinnosti tohoto zák. — odstraněna možnost záporných kompetenčních konfliktů mezi nss-em a řádnými soudy, pokud jde o otázku příslušnosti k přezkoumávání rozhodnutí úřadů správních o soukromoprávních nárocích ve smyslu § 105 úst. listiny, a odpadlo tím tedy také dovolání se konfliktního senátu v těchto případech. Správnost tohoto názoru plyne zcela nepochybně i z materialií k cit. zák., v nichž se opětovně prohlašuje, že ustanovením § 4 cit. zák. mění se, pokud jde o případy spadající pod § 105 úst. listiny, předpisy § 3 zák. č. 3/18, že podle § 4 zák. č. 217/25 nemůže spor o příslušnost mezi řádnými soudy a nss již povstati a že se strana v těchto případech nemůže dovolávati zakročení konfliktního senátu (vide: zprávu ústavně-právního výboru poslan. sněmovny Nár. shrom. 1924 1. volební období 10. zasedání tisk 4974 str. 2 a 4, a zprávu ústavně-právního výboru senátu Nár. shrom. 1925 1. volební období 11. zasedání tisk 2167 str. 2 a 3).I když tedy v daném případě nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost pořadu práva žalobu navrhovatelčinu na bezúčinnost rozhodnutí rozh. komise z důvodu, že prý tu nejde o věc patřící podle § 105 úst. listiny do kompetence řádných soudů, a když pak nss odmítl — ve směrech uvedených svrchu sub a) — navrhovatelčinu stížnost do rozhodnutí rozh. komise z důvodu, že jde tu o takovou věc, nemůže navrhovatelka vzhledem k ustanovení § 4 zák. č. 217/25 důvodně tvrditi, že vznikl tu mezi nejvyšším soudem a nss záporný kompetenční konflikt, jehož řešení by náleželo do kompetence konfliktního senátu.II. Pokud pak nss odmítl stížnost navrhovatelčinu do rozhodnutí rozh. komise z důvodu, že stížnost je opožděná (vide svrchu sub b), není tu na straně nss-u dán předpoklad stanovený v § 4 zák. č. 3/18 pro vznik záporného konfliktu kompetenčního mezi nejvyšším soudem a nss, totiž výrok nss-u, kterým tento tribunál popřel svoji příslušnost k rozhodování o věci naň vznesené, kdyžtě nss odmítl v tomto směru jen proto jednati věcně o stížnosti k němu vznesené, že stížnost nebyla podána v zákonné lhůtě. Nejde tudíž ani v tomto směru o záporný kompetenční konflikt, jaký mají na mysli ustanovení §§ 3 a 4 zák. č. 3/18.Z těchto úvah plyne tedy, že navrhovatelka dovolala se neprávem konfliktního senátu a bylo proto její návrh zamítnouti jako nepřípustný.