— Č. 8776 —
1024
Č. 8776.
Vojenské věci: Důstojník, vyšlý z řad bývalých poddůstojníků z povolání, který jako vojenský pomocník u bosensko-hercegovských administrativních úřadů konal šestiletou služební praksi předepsanou pro evidenční úředníky, před vydáním výnosu ze 7. dubna 1916 č. 11211, a který před vydáním tohoto předpisu se stal vojenským evidenčním asistentem, nemá právního nároku na to, aby při zápočtu této služby pro postup v hodnostních třídách dle § 30, odst. 1 posl. věty vl. nař. č. 10/24 mu byla plně započítána část, přesahující tři roky.
(Nález ze dne 29. září 1930 č. 3420/29.)
Prejudikatura: Boh. A 7306/28, 6058/26.
Věc: František K. v Č. proti ministerstvu národní obrany o započtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 7306/28 povolil žal. úřad nař. rozhodnutím, aby byla st-li podle § 30 vl. nař. č. 10/24 při postupu do — Č. 8776 —
1025
vyšších požitků plně do let důstojnických hodnocena doba vojenské služby od ukončení šestileté služební praxe vojenského pomocníka u administrativních úřadů v Bosně-Hercegovině, tedy od 8. října 1909 do dne jmenování do důstojnické hodnosti (31. října 1912) a to s účinností ke dni 1. ledna 1921. Žádosti st-lově, aby mu byla tato výhoda poskytnuta již po ukončení tříleté služ. praxe od 8. října 1906, nebylo vyhověno, protože šestiletá služební praxe byla zkrácena na tříletou teprve v roce 1916, kdežto v době, kdy st-1 tuto službu konal, byla předepsána doba nejméně šestiletá.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-1 namítá, že mu měla býti plně započtena doba od 8. října 1906 do 8. října 1909, poněvadž cirkulárním nařízením ze 7. dubna 1916 byla předepsaná zkušební doba 6 let snížena na tři roky a za předepsanou praxi považovati jest u všech onu praxi, která byla předepsána v době vydání zákona (recte vl. nař. č. 10/24), tedy praxi tříletou. To dovozuje st-1 jednak ze slova: »předepsané«, jednak z poukazu odst. I § 30 vl. nař. č. 10/24 na § 5 zák. č. 195/20, pak z odst. I. lit. a) § 30 vl. nař. č. 10/24, dále z té okolnosti, že podle služ. knihy A-63 nestal se voj. pomocník po uspokojivé šestileté službě úřednickým čekatelem a nebylo vůbec pro nabytí nároku na zápočet čekatelské doby předpokladem, aby poměr čekatelský byl formelně určen. Konečně dovolává se st-1 nál. Boh. A 7306/29, podle něhož prý jest rozhodným předepsané minimum praxe a toto minimum činí pro tento případ 3 roky a nikoli 6 let.
Nss nemohl dáti st-li za pravdu:
Předpis § 30 vl. nař. č. 10/24 jest dán k provedení čl. XI a XII zák. č. 152/23; podle znění cit. článků byla vláda zmocněna, aby provedla propočítání služební doby vojenským gážistům podle zásad stanovených pro státní zaměstnance zákonem č. 222/20 a prov. nařízeními k němu vydanými, tedy zejména i vl. nař. 666/20, a aby podle zásad obsažených v těchto předpisech započítala voj. gážistům čsl. vojska, vyžaduje-li toho služ. zájem a mají-li potřebnou kvalifikaci, do postupu do vyšších požitků ony doby nebo jejich části, které dle dosavadních předpisů nebyly do tohoto postupu započítatelny. Nutno tedy ustanovení § 30 vl. nař. č. 10/24 vykládati pod zorným úhlem čl. XI a XII zák. č. 152/23 a tedy i pod zorným úhlem zásad zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20.
Předpis § 30 cit. vl. nař. stanoví v odstavci 1, že důstojníkům, kteří vyšli z řad býv. gážistů mimo hodnostní třídy nebo poddůstojníků z povolání, započítá se pro postup do vyšších požitků v hodn. třídách vojenská služba až do dne vykonání ustanovené odborné zkoušky neb úspěšného ukončení předepsané služ. praxe a to tím způsobem, že po odečtení dvou let se počítá za každý rok takto započítatelné služby 5 měsíců, kdežto doba činné vojenské služby ode dne vykonání odborné zkoušky, resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služební praxe počítá se celá pro poměr důstojnický. Podle 2. odstavce § 30 pak doba takto započtená (resp. další doba započtená nebo započítatelná v poměru důstojnickém) se propočítá podle lhůt časového postupu, stanovených v § 5 zák. č. 195/20. — Č. 8776 —
Pokud jde o odstavec 1 cit. předpisu, jest vykonání ustanovené odborné zkoušky nebo úspěšné ukončení předepsané služební praxe rozhraním pro zápočet voj. služby jednak v poměru 5:12, jednak pro zápočet v plném rozsahu. Nějaké jiné antithese mezi oběma cit. předpisy není a nelze tedy z té okolnosti, že i doba činné služby vojenské do ukončení předepsané praxe jest aspoň částečně započítatelná, nic dovozovati pro úsudek, od které doby jest ji započítávati plně.
Stanovené rozhraní rozsahu započítatelnosti není pak určeno vymezením nějaké všeobecné doby bez ohledu na to, kdy předepsaná služ. praxe byla konána, nýbrž cit. předpis dopouští zápočet voj. služby do resp. od určitého dne (arg. »do dne ... resp.« ode dne vykonání ustanovené odborné zkoušky resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služební praxe«), a klade důraz na to, aby praxe tato ukončena byla úspěšně, čímž dává na jevo, že v konkrétním případě dlužno přihlížeti k tomu, ve které době a do kterého dne dotyčný gážista mimo hodn. tř. resp. poddůstojník z povolání služební praxi konal a jak ji konal. Nutno tedy hodnotiti výkon předepsané služební praxe tak, jak ji dotyčná osoba svého času skutečně konala, a nemůže proto býti ve všech případech rozhodna jen ona praxe, která byla předepsána v době vydání vl. nař. č. 10/24.
Názoru tomuto svědčí — byť jen nepřímo — i zásada chronologického zápočtu a hodnocení služ. dob, vyjádřená jak v § 20 vl. nař. č. 666/20, tak i v § 42 vl. nař. č. 10/24.
Z té okolnosti, že § 30 vl. nař. č. 10/24 v odst. 2 poukazuje na § 5 zák. č. 195/20, nelze ve prospěch st-lův — jak to činí stížnost — nic dovozovati, ježto se dotyčným předpisem stanoví jen tolik, jakého měřítka jest použiti na dobu »podle ustanovení předchozího odstavce započtenou« pro zařazení do nových platů, nestanoví se jím však, jak dobu služební dlužno dle předchozího odstavce započítávati.
Nálezu Boh. A 7306/29 dovolává se st-1 neprávem; i když totiž nss vycházel v něm z názoru, že praxe předepsaná ve služ. předpisu A-63 jest jen určitým minimem a dovršením tohoto mimima jest předepsaná služ. praxe ukončena, neřešil nálezem tím otázku, podle kterého předpisu jest toto minimum posuzovati.
Pokud konečně st-1 poukazuje na nál. Boh. A 6058/26, nemůže z té okolnosti, že podle služební knihy A-63 se vojenský gážista po 6leté praxi nestal úřednickým čekatelem, resp. že nebylo vůbec zapotřebí, aby čekatelský poměr byl založen, nic dovozovati, ježto pro výklad § 30 vl. nař. č. 10/24 jest zcela nerozhodno, zda předepsaná služ. praxe byla konána v poměru úřednického čekatele či v poměru jiném.
Ježto tedy st-1, jak je nesporno, předepsanou služ. praxi konal v době od 8. října 1903 do 31. října 1912 a voj. evidenčním asistentem se stal dne 1. listopadu 1912, tedy ještě před vydáním výnosu ze 7. dubna 1916, nemůže se dle toho, co svrchu dovoženo, dovolávati toho, aby mu praxe ta byla dodatečně čítána ve zkrácené výměře tří roků; nevyhověl-li žal. úřad jeho žádosti, aby mu doba od 8. října 1906 do 8. října 1909 do postupu v hodn. třídách byla započtena plně, neporušil tím tudíž zákon.