Č. 8928.

Jazykové právo: Čl. 80 odst. 2 jaz. nař. č. 17/26, stanovící, že v obcích, jejichž jednací jazyk není čsl., musí býti návrhy, učiněné v jazyku jednacím, přeloženy do jazyka čsl., jestliže některý člen obecního zastupitelstva, rady nebo komise o to požádá, jest ve shodě se zákonem.
(Nález ze dne 5. prosince 1930 č. 18404.)
Prejudikatura: Boh. A 8272/29, CCCLXV/29.
Věc: Karel F. v J. proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Čeští členové obecního zastupitelstva města J., František P. a Josef F., podali u osp-é v J. stížnost, směřující proti odmítnutí jejich žádosti předsedou městského zastupitelstva, aby byl členům zastupitelstva, kteří jsou příslušníky čsl. jazyka, do státního jazyka přeložen návrh na uznání Ruska de jure, učiněný v jednacím jazyku měst. obce }. ve schůzi měst. zastupitelstva, konané 14. května 1926. — Č. 8928 —
1369
Osp v J. výměrem z 8. června 1925 prohlásila postup starosty města za odporující výslovnému znění 2. odstavce čl. 80 jazyk. nař. a pohrozila starostovi města, že by byla jinak nucena podle čl. 83 resp. 86 jaz. nař. zakročiti, jelikož — kdyby se takový případ opakoval — by se musilo míti za to, že by bylo takové jednání proti jazykovým nařízením úmyslným.
Stížnostem podaným do tohoto výměru starostou města nebylo státními úřady dohlédacími v pořadí instančním vyhověno. Min. vnitra odůvodnilo nař. rozhodnutím svůj výrok tím, že výměr osp-é odpovídá předpisu čl. 80 odst. 2 cit. jaz. nař., vydanému na základě a v mezích zmocnění § 8 odst. 1 zák. č. 122/20, daného státní moci výkonné, aby upravila také užívání jazyků pro samosprávné úřady a zastupitelské sbory. Pokud se pak stížnost obrací proti pohrůžce dozorčího úřadu, že použije ustanovení k zachování předpisů, které nařízení poskytuje, je stížnost v tom směru bezdůvodná, ježto osp, považujíc upozornění na tato ustanovení a vyslovení pohrůžky jimi za vhodné opatření ke zjednání nápravy, měla pro toto opatření podklad v ustanoveních čl. 96 odst. 3 a čl. 97 odst. 1 cit. nař.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí nss uvážil:
Uznávaje zásadně oprávnění státní moci výkonné, aby v duchu jazyk. zákona upravila po rozumu 1. odstavce § 8 zák. jazyk, užívání jazyků pro samosprávné úřady, namítá st-1 pouze, že není v duchu jazák. zákona ustanovení 2. odstavce čl. 80 jazyk. nař., které praví, že v obcích, jejichž jednací jazyk není čsl., návrhy učiněné v jazyku jednacím musí býti přeloženy do jazyka čsl., jestliže některý člen obecního zastupitelstva, rady nebo komise o to požádá. Po této stránce spatřuje stížnost ducha jazyk. zák. po rozumu 1. odstavce § 8 jazyk. zák. v tom, že ohledně úpravy užívání jazyků pro obce má mutatis mutandis platiti asi totéž co pro stát. Co jest pro něj státní jazyk, jest pro obce jazyk jednací. Tomuto duchu jazyk. zák. prý však odporuje uvedený právě předpis jazyk, nař., je neplatným dle § 55 úst. listiny a důsledkem toho je prý i nezákonným nař. rozhodnutí, které se o předpis ten opírá.
S uvedeným pojetím ducha jazyk, zákona po rozumu 1. odstavce § 8 jazyk, zák., na kterém buduje stížnost svoji námitku o neplatnosti 2. odstavce čl. 80 jazyk, nař., nemůže však nss projeviti souhlas. Co rozuměti sluší duchem jazyk, zák., není positivně v jazyk, zákoně uvedeno. Otázkou touto se zabýval nál. Boh. A 8272/29, v němž bylo vysloveno a podrobně odůvodněno v souhlase s usnesením admin. plena Boh. A CCCLXV/29, že duchem jazyk, zákona jest rozuměti zásady, které lze z jazyk. zák. získati abstrakcí. Ducha jazyk. zák. nutno hledati a nalézti v základních myšlénkách, které se v positivních ustanoveních a ve vzájemné jejich souvislosti zračí a z nich pronikají. Dále bylo tamže vysloveno a podrobně odůvodněno, že zásadou takovou jest také zásada preponderance státního jazyka. Na těchto právních názorech setrvává nss i v tomto případě.
Z vývodů těchto jde, že zásadní předpoklad stížnosti o paritě jazyka státního v oboru státním s jazyky jednacími u obcí, ve které spatřuje ducha jazyk, zákona, nemůže obstáti a že proto nelze po této stránce právem napadati nař. rozhodnutí pro nezákonnost, když opřelo se o předpis 2. odstavce čl. 80 jazyk. nař., upravující užívání jazyků při jednání ve sborech zastupitelských, a to specielně, pokud se týká překladů návrhů učiněných v jazyku jednacím do jazyka čsl.
Jiných výtek stížnost po stránce ducha jazyk, zákona dle § 18 zák. o ss neformuluje.
Stížnost obrací se dále proti nař. rozhodnutí, pokud obsahuje pohrůžku zakročení podle čl. 83 resp. 86 jazyk. nař., namítajíc, že ze znění těchto předpisů, zejména ze slova »úmyslně« vysvítá, že o zakročení takovém by se mohlo mluviti jen tehda, je-li orgán obecní správy si vědom, že jedná bezprávně. Vědomí takové však při tak sporných ustanoveních jazyk. nař. nesmí býti bez dalšího předpokládáno, nehledě k tomu, že v daném případě běží o případ dosud pravoplatně nerozřešený.
Nss však neshledal, že by nař. výrokem mohlo býti zasaženo do subj. práv st-lových, k jichž ochraně jest nss dle § 2 zák. o ss povolán, neboť výrok tento jeví se dle svého znění jako pouhé upozornění, že za určitých předpokladů bude proti st-li zakročeno, neobsahuje však již nějaké opatření neb rozhodnutí, způsobilé založiti pro st-le nějakou nepříznivou právní posici. Jeví se tudíž stížnost v tomto směru, tvrdící opak, bezdůvodnou.

Citace:

č. 8928. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 620-622.