Č. 8852.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Paragraf 20, odst. 1 zák. č. 221/24 neukládá zaměstnavateli, jenž zanedbal přihlašovací povinnost, vedle náhrady dlužného pojistného ještě pořádkový trest ve stejné výši.
(Nález ze dne 27. října 1930 č. 16149/28.) — Č. 8852 —
1199
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v L. proti zemské správě politické v Praze o pojištění nemocenské, invalidní a starobní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním výměrem z 23. března 1927 předepsala okr. nemoc, pojišťovna v L. — dnešní st-lka — Antonínu Karlu Pf., rolníku v L., za zaměstnankyni Žofii H. podle § 20 odst. 1 zák. č. 221/24 nemocenské, invalidní a starobní pojistné v celkové částce 258 Kč 74 h a obnos stejné výše jako peněžitou pokutu z důvodu, že jmenovanou zaměstnankyni, kterou zaměstnával od 1. července 1926 do 26. února 1927, přihlásil k pojištění ve smyslu § 17 cit. zák. teprve dne 18. února 1927, tudíž po uplynutí zákonem stanovené lhůty přihlašovací. Stížnosti zaměstnavatele do tohoto plat. výměru osk v L. výměrem z 2. prosince 1927 vyhověla a rozhodla, že zaměstnavatel není povinen peněžitou pokutu pojišťovnou v částce 258 Kč 74 h platiti, poněvadž předepisování trestních částek ve výši rovnající se pojistnému není v cit. předpisu odůvodněno a trestní sankce pro nesplnění přihlašovací povinnosti jest již obsažena v § 260 a v § 20 odst. 2 cit. zák. a § 20 odst. 1 ukládá zaměstnavateli toliko povinnost zaplatiti pojišťovně ušlé pojistné.
Zsp v Praze nař. rozhodnutím nevyhověla odvolání pojišťovny a potvrdila výměr I. stolice z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podala okr. nemoc, pojišťovna v L., uvážil nss toto:
Na sporu je výklad § 20 odst. 1 zák. č. 221/24, jenž zní: »Zaměstnavatel, jenž včas neohlásil okolností uvedených v § 18 odst. 1 písm. a), je povinen zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení (§ 174), pokud nejsou promlčeny. Ze zaplacení toho neplyne pro pojištěnce ani zvýšení důchodu podle § 111 odst. 3, ani zkrácení čekací doby (§ 107); ustanovení § 7 odst. 2 zůstává však nedotčeno.«
Žal. úřad jest názoru, že předpis tento ukládá zaměstnavateli jedině, aby pojišťovně nahradil ušlé pojistné i s úrokem, kdežto stěžující si pojišťovna míní, že §em 20 odst. 1 byl normován pořádkový trest proti zaměstnavateli, jenž zanedbal přihlašovací povinnost, záležející v tom, že vedle pojistného, k jehož placení jej váže již § 160, musí zaplatiti pojišťovně ještě peníz, rovnající se dlužnému pojistnému. Názor ten opírá v podstatě o úvahu, že zákon, když použil slov »peníz rovnající se dlužnému pojistnému«, měl zajisté na mysli něco jiného než pojistné, dále, že předpis § 20 odst. 1 je zařazen do čtvrtého oddílu prvé části zákona »o přihláškách, odhláškách a oznámeních«, tedy do oddílu, jenž zavádí pořádek do evidence pojištěnců, a konečně o úvahu, že by ustanovení § 20 odst. 1, kdyby se vykládalo tak, jak činí žal. úřad, bylo zcela zbytečné, poněvadž pojišťovna nabývá již z § 160 nároku na zaplacení pojistného okamžikem, kdy pojištěnec počne vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné.
Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Zmíněný § 160, stanovící, že pojistné jest platiti po dobu, po kterou pojištěnec a) vykonává práce riěbó služby povinně pojištěné a b) nebyl odhlášen , má na mysli normální případ běžného placení — Č. 8852 —
pojistného za osobu přihlášenou. Tomu svědčí i následující paragrafy, zejména § 162, dle něhož z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině, § 163, jenž stanoví den splatnosti pojistného dnem uplynutí příspěvkového období, § 164, jenž přiznává zaměstnavateli, aby část pojistného si srazil při příští výplatě částkou, která připadá na toto platební období mzdové, při pozdějších výplatách jen potud, neuplynul-li od dotyčné výplaty mzdy více nežli měsíc, a § 166, jenž normuje případ, kdy zaměstnavatel nevyhověl platební povinnosti u pojištěnce přihlášeného (arg. cit. §§ 162, 164 a contr. § 20/1).
Placení pojistného za osobu nepřihlášenou nebo placení za dobu před opožděným přihlášením nemínil zákon přiznati všechny ony účinky, jež nastávají při řádné a včasné přihlášce. Případ ten uložil do zvláštního předpisu (§ 20 odst. 1), jenž co do úpravy úhrady a účinků pro pojištěnce se liší od pravidel normálního případu placení pojistného. Odchylky ty spočívají v tom, že »peníz rovnající se dlužnému pojistnému« jde celý na vrub zaměstnavatele (»zaměstnavatel je povinen . . .«), jenž nemůže právě, poněvadž zákon platbu tu neoznačuje termínem »pojistné« a necituje také žádný z paragrafů z části čtvrté »0 pojistném«, vztahovati na tento závazek zmíněné předpisy, zejména §§ 162 a 164 o regresu na pojištěnci. Pojištěnci pak nepřináší zaplacení »penízu rovnajícího se dlužnému pojistnému« všech oněch výhod, jež plynou ze zaplacení pojistnéhOyizejména placení to zůstává beze všeho vlivu na výpočet invalidního důchodu, kdežto u řádně přihlášeného pojištěnce i dodatečně zaplacené pojistné se čítá při výpočtu t. zv. zvyšovací částky § 111.
Nepřiznal-li zákonodárce placení pojistného za dobu před opožděnou přihláškou pojištěncovou účinků, jež nastávají při včasné přihlášce, pak jest jen důsledné, že volil, aby se zamezilo nedorozumění, označení »peníz rovnající se dlužnému pojistnému« a že ustanovení to pojal do části prvé zákona »o přihláškách, odhláškách a oznámeních«, ježto i tu jde o následky způsobené zanedbáním přihlašovací povinnosti.
Kdyby byl zákonodárce zamýšlel uložiti zaměstnavateli kromě placení penízu rovnajícího se dlužnému pojistnému ještě náhradu stejného obnosu jako pořádkového trestu, byl by úmysl takový jistě výslovně a jasně vyjádřil a nebyl by pak měl důvodu, vysloviti, že takováto pořádková pokuta nemá účinků, jež by jinak s placením pojistného byly spojeny, resp. aby citoval § 7 odst. 2, jenž předpokládá placení pojistného, když stanoví, že období nejvýše, jednoročního zaměstnání před přihláškou je započítati jenom, když za ně bylo zaplaceno pojistné. Tyto dodatky v § 20 odst. 1 neměly by smyslu, kdyby tu šlo o peníz placený vedle pojistného jako pokutu, poněvadž — jak žal. úřad v odvodním spise správně podotýká — k založení nároků na dávky slouží pojistné a nikoli zvláštní pokuty. Učinil-li tak zákon, je jasno, že měl na mysli placení pojistného za dobu přede dnem přihlášky, jemuž však, obávaje se fingovaných přihlášek, nepřiznal všech účinků, jež by nastaly u řádně přihlášeného pojištěnce. Že to jest intencí sporného ustanovení, zdůraznil ve schůzi poslanecké sněmovny při jednání o tomto zákonu zpravodaj výboru sociálně-politického slovy: § 20 směřuje k tomu, aby pojišťovna nebyla poškozena fingovaným pojištěním (stránka 1768 těsn. protokolu).
Ostatně byl by takovýto pořádkový trest, jak jej interpretuje stížnost, v zákonodárství sociálním novotou. Nebyl znám zejména ani dřívějším zákonům o nemoc, pojištění dělníků (zák. č. 33 ř. z. z r. 1888 a zák. čl. XIX.1907), jejichž zásad se nový zákon č. 221/24 v podstatě přidržel. O takovéto úchylce od dosavadního zákonného stavu byly by se materialie zákona jistě výslovně zmínily, což se však nestalo. Důvodová zpráva tisk 4186 praví na stránce 55 k § 20 citujíc dosavadní předpisy § 32 nemoc. zák. a § 12 zák. čl. XIX: 1907, jedině toto: »Nesplnění těchto povinností má vedle trestu peněžitého (§ 67 nem. zák. ve znění novely z r. 1917) v zápětí, že zaměstnavatelé musí podle § 32 pokladně nahraditi všechen náklad, který byl spojen s podporováním osoby vůbec neohlášené, nebo ohlášené teprve po onemocnění. Podobné ustanovení obsahuje § 12 posl. odst. zák. čl. XIX: 1907. Osnova přejímá v podstatě dosavadní právní předpisy, jež unifikuje pro celé území státní. K § 21 (nyní 20) odst. 1 se připomíná, že, zaplatí-li zaměstnavatel, jenž nedostál ohlašovací povinnosti, pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení, nevznikne tím sice pro pojištěnce všeobecně ani zkrácení čekací doby, ani zvýšení důchodu o částky, jež se vyměřují jednou pětinou ze zaplaceného pojistného, že však přece zůstává nedotčeno dobrodiní § 7 odst. 2, t. j. že se případně započte období nejvýše šestitýdenního zaměstnání pojištěncova přede dnem opožděně došlé přihlášky (srov. k tomu § 166, jenž jedná o případech, kde zaměstnavatel sice podal včas přihlášku, nevyhověl však platební povinnosti).«
Toto znění důvodové zprávy zajisté mluví pro výklad, že § 20 odst. 1 byl dalek toho, zaváděti nový pořádkový trest pro zaměstnavatele, jenž zanedbal přihlašovací povinnost a kterého důsledkem toho stihá vedle povinnosti zaplatiti celé dlužné pojistné, případně i trest podle § 262 za přestupek § 260 lit. a) a náhrada nákladů za dávky jako pořádková pokuta dle § 20 odst. 2.

Citace:

č. 8852. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 450-453.