— Č. 8728—
915
Č. 8728.
Řízení správní: Odejme-li úřad z vlastního podnětu straně výměr, jí doručený, před uplynutím odvolací lhůty za účelem opravy, sluší lhůtu odvolací počítati teprve od opětného doručení výměru.
(Nález ze dne 8. září 1930 č. 21839/28.)
Věc: Richard a Marie K. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o včasnost rekursu ve stavební věci.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem měst. rady v T. ze 3. srpna 1927 bylo st-lům uděleno užívací povolení pro jejich nově zřízený obytný dům v T., současně však jim uloženo, aby k zajištění uloženého jim zřízení chodníku složili kauci v obnose 10000 Kč. Proti tomuto výměru podali st-lé dne 2. září 1927 u měst. rady odvolání, v němž nejprve dovozovali, že odvolání to jest podáno včas, poněvadž napadený výměr neobsahuje poučení o přípustnosti opravných prostředků, ve věci pak se obrací proti uložení shora uvedené kauce.
Odvolání to odmítla osk v T. usnesením z 25. listopadu 1927 jako opožděné, v podstatě z toho důvodu, že odvolání bylo podáno po uplynutí 14denní lhůty, stanovené v § 132 stav. ř. Ta začala běžeti dne 10. srpna 1927, kteréhož byl napadený výměr st-lům doručen, na čemž nic nemění, že výměr nebyl opatřen právním poučením, ježto samosprávné úřady nejsou povinny výměry své poučením takovým opatřovati. Také z tohoto usnesení se st-lé odvolali. Opakovali jednak svou námitku, že všechny výměry ve věcech správních musí býti opatřeny právním poučením, jednak tvrdili, že napadený výměr jim byl sice dne 10. srpna 1927 doručen, byl však ihned zase měst. stav. inspektorem Františkem N. vyžádán zpět, poněvadž obsahoval nesprávnosti, jež musily teprve býti opraveny. Tento opravený výměr byl jim pak znovu doručen teprve dne 25. srpna 1927 do rukou komptoiristky Elly M., takže odvolání bylo dne 2. září 1927 podáno včas. O tom nabídli důkaz Františkem N., Ellou M. a Václavem R. Předkládaje toto odvolání, podal stav. úřad na základě výslechu měst. stav. inspektora N. zprávu, že po doručení užívacího povolení žádal st-1 Richard K. telefonicky, aby popisné číslo, stanovené v povolení tom, bylo opraveno, když pak mu inspektor N. slíbil, že tak učiní, poslal st-1 výměr ten k úřadu a odtud — Č. 8728 —
916
byl mu po provedené opravě opět vrácen. Jak dlouho zůstal výměr ten u úřadu k opravě ležeti a kdy byl st-li opět vrácen, nedá se zjistiti. Na to zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání, schváliv důvody osk s tím, že okolnost, že výměr o udělení užívacího práva byl ještě jednou městskému úřadu vrácen k opravení konskripčního čísla, nemá vlivu na nepřekročitelnou odvolací lhůtu, stanovenou v § 132 stav. ř., pokud jde o celý ostatní obsah výměru.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
St-lé opakují ve stížnosti námitku, že odvolání dlužno považovati za podané včas a to proto, že napadený jím výměr měst. rady nebyl opatřen poučením o opravných prostředcích, ač zákon v řízení správním kogentně nařizuje připojení poučení takového ke každému výměru, který opravnému prostředku podléhá, a že proto odvolací lhůta nezačala dosud vůbec běžeti.
Leč tuto námitku již obě odvolací instance správně vyvrátily, poukázavše k tomu, že není zákonného předpisu, který by samosprávným úřadům ukládal, aby výměry své opatřovaly poučením o opravných prostředcích, neboť aspoň pro zemi Českou není ani všeobecného předpisu takového, a zejména řád stavební předpisu takového neobsahuje. St-lé ovšem namítají, že zákon žádá kogentně v řízení správním připojení takového poučení. Leč takovéto všeobecné normy pro všeliké řízení správní platné prostě není, a stížnost ostatně domnělého zákona, jehož se dovolává, ani neoznačuje. Je tedy tato námitka bezdůvodná. Zbývá tedy námitka další, v níž se dovozuje, že zmíněné odvolání bylo stranou podáno včas proto, že výměr měst. rady z 3. srpna 1927 byl tímto úřadem po doručení od st-lů vyžádán zpět k opravě, a že byl jim znovu doručen teprve 23. srpna 1927.
Po této stránce není sporu o tom, že výměr právě uvedený byl st-lům po prvé řádně doručen dne 10. srpna 1927, že však po výkonu toho doručení byl stav. úřadu vrácen za účelem opravy nesprávně určeného popisného čísla. Nevyvráceno zůstalo dále tvrzení st-lů, že opravené povolení užívací bylo jim znovu doručeno teprve dne 23. srpna 1927, takže odvolání podané st-li proti tomuto výměru dne 2. září 1927, počítá-li se odvolací lhůta ode dne prvého doručení, bylo by beze sporu opožděné, kdežto počítá-li se za den řádného doručení den druhého doručení po provedené opravě, bylo by odvolání podáno včas. Žal. úřad má za to, že odvolací lhůtu dlužno počítati ode dne původního doručení, ježto okolnost, ža napadený výměr byl měst. úřadu ještě jednou vrácen k opravě konkripčního čísla, nemá vlivu na nepřekročitelnou odvolací lhůtu, pokud jde o ostatní obsah tohoto výměru. St-lé naproti tomu dovozují, že odvolací lhůtu lze počítati teprve od onoho dne, kdy jim byl doručen úplně správně vyhotovený, tedy opravený výměr, a to zvláště proto, že měst. úřad sám si původní výměr zpět k opravě vyžádal. Tuto okolnost opomenul žal. úřad dle tvrzení stížnosti řádným způsobem vyšetřiti.
Jak z odůvodnění nař. rozhodnutí ve spojitosti s odvolací námitkou st-lů je patrno, vycházel žal. úřad z právního názoru, že vrátí-li strana — Č. 8728 —
917
výměr za účelem opravy, nemá to za žádných okolností vliv na běh odvolací lhůty, jestliže se oprava týká takové části výměru, která pak opravným prostředkem není brána v odpor. Podle toho bylo by lhostejno, zdali doručený výměr vrátila strana sama z vlastního podnětu, či byl-li od ní úřadem vyžádán. K názoru tomuto nemohl se nss přikloniti.
Stanovíce lhůtu k podání opravných prostředků, nechtějí tím zákony straně právní obranu proti úředním rozhodnutím neb opatřením znemožniti, nýbrž toliko v zájmu právní jistoty časově omeziti. Vyměřuje-li zákon straně v určitém řízení lhůtu určitého trvání, považuje patrně lhůtu tuto za potřebnou k náležité přípravě opravného prostředku. Stanoví-li pak, že lhůta tato má se počítati ode dne, kdy vyhotovení úředního výměru bylo straně doručeno, vychází zákon patrně z předpokladu, že vyhotovení úředního výměru po celý a souvislý běh lhůty zůstane v rukou strany. Rozumí se samo sebou, že možnost, kterou zákon straně k její obraně poskytl, nemá jí býti úřadem žádným způsobem zkracována, tedy ani tím způsobem, že úřad vyhotovení straně doručené zase odejme. Je při tom lhostejno, za jakým účelem bylo vyhotovení straně odňato, a stalo-li se tak za účelem opravy, zdali jde o opravu v podstatné či nepodstatné části úředního výměru. Neboť i v tomto i v onom případě utrpěla by strana újmu zhoršením své situace, kterou jí zákon za účelem právní obrany stanovením lhůty chce poskytnouti. Odejme-li tedy úřad před uplynutím lhůty této straně vyhotovení svého výměru, bude, není-li v zákoně výslovně stanovena výjimka, lhůtovému předpisu zákonnému jen tehdy vyhověno, jestliže lhůta bude se počítati teprve od opětného doručení. Neboť jen takto bude strana míti konečné vyhotovení po celou souvislou lhůtu ve svých rukou a jen takto dostane se do situace, kterou jí zákon chce poskytnouti. K témuž výsledku vede ostatně i úvaha, že odejme-li úřad před uplynutím zákonné lhůty k opravnému prostředku straně vyhotovení doručeného již výměru, může z toho strana důvodně souditi, že úřad chce doručení aktu z nějaké příčiny reasumovati, a že teprve nové doručení má míti účinky, které zákon k němu pojí.
Jiná byla by ovšem situace, kdyby strana z vlastního podnětu vyhotovení výměru před uplynutím lhůty odvolací úřadu vrátila, domáhajíc se tímto způsobem a nikoliv cestou opravného prostředku, aby doručený výměr v tom či onom směru byl opraven. Neboť nemůže býti pochybnosti, že zákon nechce straně ponechávati na vůli, aby sama zákonnou lhůtu k opravnému prostředku uměle si prodlužovala. Takovéto vrácení úředního spisu nemohlo by tedy samo o sobě míti vliv na běh zákonné lhůty, leda že by snad šlo o případ, že by závada ve vyhotovení znemožňovala vznesení opravného prostředku vůbec, kterýmžto případem není však třeba se zabývati. Záleží tedy především na zjištění, zdali k vrácení doručeného spisu před uplynutím odvolací lhůty došlo k vyzvání úřadu či bez tohoto vyzvání stranou samou z jejího vlastního podnětu. Žalovaný úřad v případě dnešního sporu ovšem před vydáním nař. rozhodnutí o tvrzení st-lů, že výměr stav. úřadu byl od nich tímto úřadem vyžádán zpět, konal jakési šetření, vyslechnuv měst. stav. inspektora N. Leč výpověď jeho nebyla st-lům k vyjádření předložena, ani nebyli vyslechnuti další svědkové st-li nabízení, a z nař. rozhodnutí není možno poznati, zda úřad tvrzení st-lů pokládal za prokázané, či nikoli. Opomenutí toto je zřejmě důsledkem právního názoru žal. úřadu, že pro posouzení včasnosti podaného odvolání je nerozhodno, jak ke vrácení doručeného spisu došlo. Poněvadž však dle toho, co shora dovoděno, je názor ten mylný, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss; bude nyní na žal. úřadě, aby nejplrve řízení ve směru shora naznačeném doplnil a podle výsledku tohoto doplnění rozhodl.