— Č. 8695 —Č. 8695.Vojenské věci: Osvobozovací důvod v § 10 č. 9 zák. čl. XXXVI: 1879 o ubytování vojska v rozsahu § 1 odst. 3. nař. č. 119/24 může uplatniti i držitel bytu, který v bytu tom nebydlí trvale.(Nález ze dne 20. června 1930 č. 10320.) — Č. 8695 —811Věc: Firma M. T. a syn, úč. spol. v T. proti ministerstvu národní obrany v Praze o pojetí bytu do výkazu o obsazovacím prostoru.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Výměrem z 25. října 1925 zamítlo představenstvo města T. žádost posádkového velitelství v T., aby podle zák. č. 118/24 v domě firmy M. T. a syn, akc. spol. v T., byly ze šestipokojového bytu tři pokoje a v podkroví jeden pokoj zapsány do výkazu o obsazovacím prostoru, ježto společníci a ředitelé firmy, zároveň majitelé domu Viktor a Oskar T. potřebují pro sebe a svou rodinu, čítající po třech dospělých členech, šest místností k účelům bytovým; okolnost, že byt je jen přechodně obýván, neodůvodňuje, aby místnosti ty byly zapsány do onoho výkazu a nad to místností těch je zapotřebí i k provozním účelům podniku. — Odvolání posádkového velitelství bylo okr. úřadem v T. zamítnuto z důvodů rozhodnutí I. stolice. Výnosem z 22. září 1927 vyhověl župní úřad v Bratislavě dalšímu odvolání, zrušil rozhodnutí okr. úřadu pro nepříslušnost a nařídil obecnímu úřadu města T., aby ve smyslu § 25 zák. č. 118/24 ve vile sladovny firmy T. a syn v T. pojal tři pokoje do dvora a v podkroví jednu mansardní místnost do výkazu o obsazovacím prostoru. V důvodech uvedeno, že dle zprávy živn. inspektorátu sporné místnosti neslouží provozu továrnímu a okolnost, že některé místnosti mají budoucně sloužiti účelu tomu, je bezvýznamná. Podle § 1 odst. 3 bodu d) vl. nař. č. 119/24 nemůže z ubytovací povinnosti býti vůbec vyloučeno více než 5 místností. Ježto ředitelé firmy se v T. zdržují jen občasně a střídavě, nemají byt úplně zařízený a počet členů jejich domácnosti nečiní více než 3 osoby, přísluší jim toliko čtyři místnosti. — Nař. rozhodnutím vyhovělo mno v dohodě s min. vnitra z části odvolání firmy, pozměnilo rozhodnutí župního úřadu v tom směru, že nelze zapsati do výkazu místnost, sloužící nyní za laboratoř. Jinak potvrdilo min. rozhodnutí župního úřadu.O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto: Stížnost namítá, že zák. čl. XXXVI:79 a prov. nař. č. 119/24 nerozeznává mezi byty trvale a občas užívanými a vytýká proto nař. rozhodnutí nezákonnost. Nss shledal stanovisko stížnosti správným.Zák. čl. č. XXXVI: 1879 mluví v § 10 č. 9 o potřebě držitele bytu. Držitelem jest zajisté nejen ten, kdo trvale v něm bydlí, ale i ten, kdo občas bytu, v jehož držení jest, buď jako nájemník nebo vlastník domu užívá. Nečiní-li zákon rozdílu a nestanoví-li, že je hleděti jen k potřebě takového držitele bytu, který v něm má své trvalé a stálé bydliště, který tedy svou bytovou potřebu jedině v tomto bytě uspokojuje, pak nelze zajisté neuznati tento důvod, byt ze zápisu vylučující, také u takového bytu, který z nějakého důvodu jeho držitel občas potřebuje a používá, třebaže své trvale a stálé bydliště měl jinde.Nař. rozhodnutí samo ze zápisu vylučuje pět místností a jest tedy patrno, že žal. úřad sám stojí na stanovisku, že skutečnost, že Viktor a Oskar T. mají ve Vídni řádné rodinné byty, nevylučuje, aby s hlediska § 10 č. 9 cit. zák. čl. žádali o vyloučení místností, jež potřebují k občasnému bydlení, či používání ve své budově v T. Žal. úřad vychází však z názoru, že míru této potřeby § 1 odst. 3 nař. č. 119/24, nýbrž že v takovém případě stačí vyloučení takového počtu místností, které dle názoru úřadu stačí pro občasný pobyt. Názor ten nemá však v cit. normách opory.Stejně jako zák. čl. XXXVI:1879 nerozeznává v § 10 pod č. 9 mezi byty, jež držitel potřebuje jako stálého bydliště a mezi těmi, jež potřebuje jen k občasnému pobytu, tak nerozeznává toho ani cit. vl. nař., jež vydáno bylo k provedení § 25 zák. o ubytování vojska. Stanoví-li toto nař. v § 1 odst. 3, že jest za byty, jež jsou podle § 10 bodu 9 z důvodu bytové potřeby z povinnosti ubytovací vyňaty, při provádění § 25 pokládati určitý počet místností, podle počtu členů domácnosti majetníka bytu, a nečiní-li rozdílu, zda majetník bytu toho potřebuje, aby v něm bydlel stále, či jenom, aby z jakéhokoli důvodu se v něm jen občas zdržoval, pak nelze právem tvrditi, že by ustanovení to nevztahovalo se na držitele bytu, který potřebu bytovou má krytu jinde a v tomto bytě jen občas se zdržuje.