— Č. 8773 —
Č. 8773.
Zaměstnanci veřejní. — Jazykové právo: I. Kvalifikace »méně přiměřená« nebo »nepřiměřená« vylučuje úředníka státního podle §§ 15 a 16 plat. zák. z postupu do vyšších stupňů služného. — Č. 8773 —
1019
— II. Neznalost státního jazyka může býti důvodem pro horší kvalifikaci státního úředníka.
(Nález ze dne 27. září 1930 č. 14870.)
Věc: Otto S. ve F. (adv. Dr. Leopold Schiirer z Prahy) proti ministerstvu financí o zvýšení služného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením vlády z 19. prosince 1921 byl st-1 jmenován berním ředitelem ad personam s účinností od 22. prosince 1921. Výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 20. července 1926 byl převeden do nových platů zák. č. 103/26 tím způsobem, že mu ke dni 1. ledna 1926 byly poukázány platy 5. platové stupnice, stupně d) s tím, že vyhoví-li zákonným podmínkám, zvýší se jeho služné dnem 1. července 1927.
Podáním z 18. července 1927 žádal, aby mu byty poukázány platy 5. platové stupnice stupně e) od 1. července 1927. Žádost tuto vyřídilo zem. ředitelství v Praze výměrem z 22. července 1927 v tom smyslu, že »nepřiměřená« kvalifikace za rok 1926 zamezuje postup do vyšších služ. platů tak dlouho, dokud tato kvalifikace trvá; mimo to nelze rok 1926, za který byl kvalifikován známkou »nepřiměřenou«, počítati pro zvýšení služného, takže postup do 5. plat. stupnice, stupeň e) se o 1 rok posune, a nastane teprve od 1. července 1928, bude-li ovšem žadatel kvalifikován za rok 1927 nejméně známkou »dobrou« (§ 51 služ. pragm. resp. § 16 plat. zák.).
Do tohoto výměru podal st-1 námitky, jež zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů uvedených ve výměru zem. fin. ředitelství z 22. července 1927, s tím, že podle plat. zákona jest nutno pro zvýšení služného a jeho odklad v rámci jednotlivých platových stupnic použiti podle § 16 dosavadních předpisů v tom směru platných pro postup úředníků do vyšších požitků, tudíž jak pro postup do vyšších stupňů platových (§ 50 služ. pragm.), tak i pro časový postup (postup do platů vyšší hodnostní třídy, § 51 služ. pragm.), poněvadž zvýšení služného nahrazuje i časový postup, jak výslovně jest v § 16 zák. platového uvedeno.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Na sporu jest především otázka, zda předpis § 51 odst. 4 služ. pragm. — podle něhož kvalifikace »méně přiměřená« a »nepřiměřená« brání časovému postupu a léta, po která byla kvalifikace taková udělena, pro časový postup nejsou započítatelna — platí též při posuzování nároku na zvýšení služného ve smyslu § 16 plat. zák. č. 103/26, či nikoliv. Stížnost zastává v tomto směru právní stanovisko, že cit. ustanovení služ. pragmatiky na případ § 16 plat. zák. použiti nelze a to proto, že podle předpisu služ. pragmatiky diskvalifikace brání ovšem postupu časovému, jest však irelevantní pro postup do vyšších stupňů v rámci téže hodn. třídy.
Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti; neboť již v nál. Boh. A 8489/30 projevil právní názor, že posudek kvalifikační »méně přiměřeným; vylučuje státního úředníka podle § 15 odst. 2 ve spojení s §em 16 plat. zák. č. 103/26 z postupu do vyšších stupňů služného. To, co bylo řečeno o kvalifikačním posudku »méně přiměřený«, platí vzhledem ke znění § 51 odst. 4 služ. pragm. též o posudku »nepřiměřený«, z kteréž příčiny trvá nss i v daném případě na uvedeném právním názoru.
Jestliže stížnost poukazuje na to, že podle zákona — má správně zníti podle čl. 65 jaz. nař. — mělo býti úředníkům umožněno, aby nabyli znalosti státního jazyka ve cvičebním jazykovém kursu, st-li však že příležitost taková poskytnuta nebyla, třeba k tomu poznamenati, že nemá předpis tento s otázkou kvalifikace úředníka nic společného. Kvalifikace je ve své podstatě posudkem o úředníkově celkové způsobilosti, zastávati úřad mu svěřený, a přicházejí při určení jejím podle § 19 služ. pragm. úřednické v úvahu různé momenty a skutečnosti. Jedním z nich je i znalost řečí a tedy i státního jazyka, jako podmínky schopnosti k obstarávání služby. Neovládá-li úředník dostatečně státní jazyk, není splněna plně jedna ze skutečností, jež jsou podle vůle zákona rozhodnými při tvoření celkového posudku kvalifikačního, a může skutečnost ta míti za okolností vliv na konečný úsudek kvalifikační komise o způsobilosti úředníkově vůbec. Příčina a důvod, pro který úředník neovládá státní jazyk, jsou v této relaci irelevantní a nemohou samy o sobě ochrániti úředníka před důsledky, jež plynou z toho, že úředník ten není státního jazyka mocen. Byla proto v daném případě bez významu okolnost, že nebyla st-li poskytnuta příležitost, aby získal znalost státní řeči a jsou důsledkem toho vývody stížnosti v tomto směru vznesené, liché.