— Č. 8691—
Č. 8691.
Školství: Podání návrhu ředitelství gymnasia na Slov. o žádosti cizího státního příslušníka za přijetí na střední školu na Slov. není samo o sobě »zvláštním naléhavým služebním ohledem« podle § 43 služ. pragmatiky profesorské (zák. č. 319/1917 ř. z.) pro povolání učitele střední školy ke konferenci v době hlavních prázdnin.
(Nález ze dne 18. června 1930 č. 10315.)
Věc: Leopold B. v L. (adv. Dr. Frt. Ulberth z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě a ministerstva školství a národní osvěty o učitelské konference po dobu hlavních prázdnin.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: V podání z 18. července 1927 řízeném na referát min. škol. v Bratislavě poukázal st-1, profesor státního reformního reálného gymnasia v L., na to, že ředitel uvedeného gymnasia koná o prázdninách konference, k nimž jsou zváni pouze členové učitelského sboru, kteří neodcestovali. O konání těchto konferencí byl prý st-1 téměř pravidelně vyrozuměn prostřednictvím školníka asi půl hodiny před jejich začátkem. Žádal, aby referát učinil potřebné opatření, aby tyto konference v budoucnu se nekonaly, ježto konání jich, nemajíc opory ve služebních předpisech, jest nepřípustným omezením prázdninové dovolené a tudíž porušením práva učitele, příslušejícího jemu podle služ. pragmatiky. V dalším podání z 27. srpna 1927 uvedl st-1, že při mimořádné konferenci neodcestovavších členů profesorského sboru, konané v uvedený den o připuštění cizinky ke studiu na shora řečeném gymnasiu, — Č. 8691—
801
podal protest proti konání konference té a žádal, aby ve smyslu jeho stížnosti z 18. července 1927 bylo učiněno opatření, aby se tyto konference neodcestovavších členů učitelského sboru již nekonaly. Obsah zmíněného prohlášení st-lova byl tento:
»Dnešní konference neodcestovavších členů učitelského sboru p. ředitelem svolaná neodpovídá služebním předpisům, ježto konference se musí zúčastniti všichni členové učitelského sboru. Usnésti se o předmětu porady přísluší jedině celému učitelskému sboru a proto by si přítomní, náhodou neodcestovavší členové učitelského sboru, osobovali jim nepříslušející práva, kdyby se meritorně usnesli. Z tohoto důvodu nemohu se hlasování zúčastniti«.
Výnosem z 19. září 1927 zamítl referát min. škol. v Bratislavě námitky st-lovy proti svolání mimořádné porady o připuštění cizozemky ke studiu na gymnasiu v L. s tím, že profesor ústavu nemůže ani v době prázdnin odepříti ředitelství poradní hlas, když se ho ředitelství dovolává. Při tom podotklo, že o konferenční poradu ve vlastním slova smyslu nešlo. Ředitelství pak bylo připomenuto, aby v době prázdnin, vyjma rozkazy nadřízených úřadů, porady sboru profesorského nesvolávalo.
Vyřizujíc žádost Ignáce St. o povolení studia jeho dceři na 1-ském gymnasiu, jež tvořila předmět výše zmíněné konference z 27. srpna 1927, podotklo min. škol. ve výnosu z 2. října 1927, že ředitelství ústavu bylo podle § 42 odst. 1 a § 43 služ. pragmatiky učitelské oprávněno povolati dne 27. srpna 1927 profesora Leopolda B. k mimořádné poradě sboru učitelského a že je řečený profesor povinen protokol o poradě podepsati.
O stížnosti na tato rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Pokud jde o meritum, stojí žal. úřad v podstatě na stanovisku, že ředitelství státního reformního reálného gymnasia v L. bylo oprávněno povolati st-le k účasti na konferenci z 27. srpna 1927 a že mu st-1 nesměl odepříti poradního hlasu, když se ho ředitelství dovolalo. Právní základ tohoto svého názoru nalezl žal. úřad v předpisech § 42 odst. 1, resp. 43 služ. pragmatiky profesorské. Stížnost naproti tomu uvádí, že cit. předpisy nelze odůvodniti v konkrétní věci st-lově povolání jeho z prázdnin k účasti na konferenci z 27. srpna 1927 a tvrdí, že st-1 nebyl povinen státi ředitelství řečeného ústavu k disposici. A činí tak právem.
Podle § 42 odst. 1 zák. č. 319/1917 ř. z. učitelé, kteří jsou podřízeni přímo správě ústavu, smějí se, pokud to neodporuje zvláštním závazkům (zastupovati ředitele, pořádati zkoušky a podob.) za hlavních prázdnin z místa svého učitelského působiště vzdáliti. Povinni jsou správě ústavu oznámiti adresu, dle které by bylo možno jim nejkratším způsobem zaslati úřední vyrozumění. V dalším § 43 cit. zák. se stanoví, že nastoupení prázdninové dovolené nevylučuje povolání učitele zpět ze zvláštních služebních ohledů nutné. Avšak má býti umožněno pokračování v prázdninové dovolené, jakmile toho služba připouští.
Z těchto předpisů, zejména i z jich zařádění v oddílu III. »Práva« služ. pragmatiky učitelské, jest patrno, že učitelé, podléhající služ. — Č. 8691—
pragmatice učitelské, mají zásadně nárok na dovolenou v době hlavních prázdnin a že mohou se vzdáliti z místa svého učitelského působiště, že však jsou povinni k příkazu služ. úřadu, dovolenou přerušiti, je-li to nutno »ze zvláštních služ. ohledů«. Jest tedy zásadně služební úřad po zákonu oprávněn povolati učitele i v době hlavních prázdnin zpět k výkonu služby učitelské, toto oprávnění je však omezeno v tom směru, že smí tak učiniti toliko tehdy, je-li to nutno ze »zvláštních služebních ohledů.« Tvoří tedy tato nutnost ze zvláštních služebních ohledů povolati učitele, dlícího na prázdninové dovolené zpět do služby, zákonné meze, v nichž se smí zmíněné oprávnění úřadu pohybovati.
Tím, že žal. úřad zamítl stížnost, uznal, že ředitelství tyto meze nepřekročilo a že tedy konference ta byla nutná ze zvláštních služ. důvodů. Důvody těmi nemohl žal. úřad vzhledem ke skutkové podstatě sporu mysliti jiné skutečnosti, než provedení porady o žádosti Ignáce St. za povolení přijetí jeho dcery, jako cizí státní příslušnice, ke studiu na gymnasiu v L. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže býti dostatečným podkladem pro závěr, že bylo nařízení konference a povolání st-lovo k ní nutným ze zvláštních služ. ohledů.
Pramenem práva ohledně konání učitelských konferencí jest »Osnova o organisaci gymnasií a reálních škol» (§§ 110 až 114), jež byvši vzata cís. nařízením ze 16. září 1849 č. 393 ř. z. panovníkem na vědomí, nabyla moci zákona. Osnova ta rozeznávajíc mezi konferencemi řádnými a mimořádnými (§ 110) vypočítává v § 111 nutné předměty každé konference. V následujícím § 112, mluvíc o věcech, jež sice netvoří pravidelný předmět každé konference, musejí však býti též nutně projednávány v konferenci, uvádí vedle záležitostí jednotlivě označených na konci bodu 2 cit. § též všeobecně, že na konferencích jest projednávati i vše, co jinak v zákonech a předpisech výslovně jako předmět konference jest označeno. Mezi záležitostmi v § 112 jednotlivě vypočtenými není uvedeno přijetí ku studiu cizích státních příslušníků a dlužno proto přihlédnouti k pozdějším nyní platným předpisům, jež upravují otázku přijetí studující mládeže na státní střední škole po stránce státní příslušnosti.
Otázka ta upravena byla základním výnosem min. škol. z 31. srpna 1919 č. 38777 (Věstník č. 109), resp. výnosem z 19. ledna 1923 č. 140008 (Věstník č. 26), kde vysloven byl princip, že jen dítky čsl. státních příslušníků mají býti přijímány a že výjimky může povoliti min. škol. Výnosy, jichž obsah nesouhlasí s výnosem posléz uvedeným, pozbývají podle, výnosu toho platnosti. Také výnos z 29. listopadu 1924 č. 62380 (Věstník č. 3) setrval na pravidlu, že jest toliko min. škol. povoláno, aby povolovalo definitivní zápis cizích příslušníků na středních školách na Slov. Co do způsobu provedení uložil posléz cit. výnos ředitelstvím státních škol středních, aby žádost zákonných zástupců dítek předkládaly referátu min. škol. v Bratislavě s určitým návrhem a jak se doslova praví »keď možno aj s navrhom profesorského sboru priložiac protokol porady«. Z předpisů těchto nelze vyčisti, že by podávání dobrého zdání o žádostech za povolení k zápisu cizích příslušníků na střední školy na Slov. patřilo podle své povahy do pravidelné a povinné působnosti konferencí sboru profesorského a že by tedy min. škol. mohlo o povolení rozhodovati jen, vyslovil-li se o žádosti prof. sbor v konferenci.
Nespadá-li však podávání řečeného dobrého zdání do oboru pravidelné působnosti konferencí prof. sboru gymnasií na Slov., lze tím méně iníti za to, že mohlo býti samo o sobě zvláštním nalévavým služ. důvodem k svolání konference v den 27. srpna 1927. Že by v konkrétním případě jiné naléhavé služ. důvody odůvodňovaly svolání shora řečené konference v den 27. srpna 1927, žal. úřad neuvedl a ze spisů to také nevyplývá. A ježto konečně nelze odůvodniti opak ani předpisem § 42 odst. 1 služ. pragm. prof., neměl žal. úřad podklad pro svůj úsudek, že byly dány předpoklady § 43 cit. zák. pro povolání st-le v době hlavních prázdnin k účasti na konferenci dne 27. srpna 1927 a jsou jeho výroky z 19. září 1927 a 2. října 1927 v rozporu se spisy.