Č. 8953.Stavební právo (Čechy): Úchylka od schváleného plánu stavebního, záležející v tom, že povolená zeď hraniční k domu sousednímu se nezřídí, je podstatnou změnou projektu, k níž je třeba předchozího stavebního povolení.(Nález ze dne 17. prosince 1930 č. 19561.)Věc: M. L. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Podáním ze dne 28. srpna 1888 požádal Josef B., předchůdce st-lův ve vlastnictví domu č. p. 310 v P., u městského Úřadu o povolení, aby mohl uličku mezi svým a sousedním domem čp. 309, zšíří 0,95—1,65 m, zastavěti jednopatrovou přístavbou, jejíž přízemí by sloužilo za skládku popela a patro k úschově nářadí a jiných potřeb. Podle předloženého plánu měla tato přístavba míti proti sousednímu domu čp. 309 vlastní zeď hraniční. Výměrem ze 7. listopadu 1888 udělil městský stavební úřad v P. Josefu B. žádané povolení mezi jiným s podmínkou, že stavba bude provedena ve smyslu příslušných ustanovení stavebního řádu z r. 1864 a že získaných takto místností (v přízemí i v I. patře přístavby) nesmí býti používáno k účelům bytovým.Dne 18. srpna 1924 zakročil dnešní st-1 o povolení různých stavebních úprav v přízemí domu čp. 310. Žádosti té bylo výměrem měst. úřadu z 29. září 1924 vyhověno, při čemž pod č. 7 stanovena podmínka, že podlaha místností v přízemí musí býti ponechána nejméně 30 cm nad chodníkem. Podle spisů nebylo toto povolení žádatelem vzato v odpor. Dalším výměrem měst. úřadu z 12. srpna 1927 povoleny st-li některé změny adaptačního projektu, schváleného předchozím výnosem z 29. září 1924, za těchto podmínek: 1. Stavbu jest provésti přesně podle schváleného stavebního plánu se změnami v něm vyznačenými, jakož i za šetření podmínek stavebního konsensu z 29. září 1924, 2. poněvadž štítová zeď domu čp. 310, obrácená k sousednímu domu čp. 309, má ve smyslu ustanovení stav. řádu sloužiti jako zeď požární, nesmějí v ní býti zřízeny otvory a musí proto průlomy, které v ní byly učiněny bez úředního povolení, býti odstraněny. — Č. 8953 —1426Z tohoto výměru se st-1 odvolal a když jeho odvolání bylo výnosem osk v D. z 23. září 1927 zamítnuto, podal dne 16. října 1927 odvolání na zsv.Podávaje zmíněné již odvolání k osk, zažádal st-1 současně o schválení různých dalších stavebních změn a to jak v adaptacích uvnitř domu čp. 310, povolených výměrem z 29. září 1924, tak v přístavbě mezi domy čp. 310 a 309, konsentované výměrem ze 7. listopadu 1888, a sice v této tak, že by kromě původně schváleného — dosud však neprovedeného — pouze jednoho patra byla postavena dvě patra a že by v obou poschodích této přístavby bylo zřízeno po jedné lázni a spíži s předsíňkou.Výměrem z 29. října 1927 vyhověl měst. úřad žádosti té, avšak s výjimkou jednak zamýšlené stavby v prostoru mezi domy čp. 309 a 310 a jednak prolomení štítové zdi domu čp. 310, v kterýchžto dvou směrech vyhradil si rozhodnouti až po vyřízení st-lova rekursu ze 16. října 1927 na zsv. Také z tohoto výměru se st-1 odvolal a když osk výnosem ze 16. prosince 1927 nedala ani tomuto odvolání místa, podal dne 22. ledna 1928 rovněž odvolání k zsv.Nař. rozhodnutím zamítl zsv »stížnost Maxe L. ve věci stavební« z těchto důvodů: »Výměrem měst. úřadu v P. ze 7. listopadu 1888 bylo povoleno tehdejšímu vlastníku domu čp. 310 Josefu B., aby zastavěl vlastní uličku mezi domy čp. 310 a čp. 309 přízemkem, prvním patrem a střechou, při čemž oproti sousednímu domu čp. 309 měla býti provedena nová, vlastní hraniční zeď jakožto zeď požární. Podle zjištění stavebního úřadu v P. jest bývalý volný prostor mezi domy čp. 310 a 309 zastavěn do ulice dvoupatrovou přístavbou k domu čp. 310, která nemá vlastní hraniční zdi a jejíž klenutý strop nad přízemkem spočívá jednou svou stranou na cizí hraniční zdi domu čp. 309. Ježto skutečný stav přístavku naprosto nesouhlasí s plány, na jejichž podkladě bylo stavební povolení ze 7. listopadu 1888 uděleno, nutno uvedenou přístavbu považovati za stavbu, provedenou bez stav. povolení. Hraniční zeď proti domu čp. 309 jest sice v plánu z r. 1888 zakreslena, provedena však nebyla, což jest v rozporu s ustanovením § 55 stav. řádu. Podmínkou č. 7 stav. povolení z roku 1924 bylo stavebníku uloženo, aby úroveň podlah byla 30 cm nad dlažbou chodníku. Tato podmínka opírá se o ustanovení § 63 stav. řádu a, ježto nebyla při vydání uvedeného stav. povolení tehdy vzata v odpor, nabyla s povolením právní moci.«Stížnost podaná na toto rozhodnutí u nss-u především vytýká, že zsv nevyřídil odvolání st-lova ze 16. října 1927 meritorně. Kdežto totiž toto odvolání směřovalo prý proti výroku nižších instancí, že stav. povolení ze 7. listopadu 1888 je právně neúčinné, nezaujal zsv k této otázce žádného stanoviska, nýbrž místo toho vyslovil, že přístavbu, jež byla na základě povolení toho provedena, nutno považovati za stavbu provedenou bez povolení stav. úřadu. O námitce této uvážil nss takto:Jak ze skutkového děje vylíčeného vpředu je patrno, odepřely stavební úřady I. a II. stolice st-li povolení průlomů ve štítové zdi jeho domu, obrácené k sousednímu domu čp. 309, proto, že zeď ta má ve — Č. 8953 —1427smyslu § 56 stav. řádu sloužiti jako zeď požární. Odůvodnění nař. rozhodnutí nepřiléhá sice zcela přesně k rekursnímu petitu st-lovu, nicméně lze z něho přece vyřozuměti, že zsv odvolání st-lovo zamítl nikoli proto, že by pokládal stavební konsens ze 7. listopadu 1888 za neplatný, nýbrž z toho důvodu, že přístavba v uličce nemá na straně sousedního domu čp. 309 vlastní zdi hraniční, ač v plánu, konsensem tím schváleném, zeď ta byla zakreslena. Podle toho nezaložil zsv své rozhodnutí na předpokladu stížností popíraném, že stav. povolení ze 7. listopadu 1888 jest právně neúčinné, nýbrž na tom, že podmínka konsensu o zřízení samostatné hraniční zdi u přístavby nebyla splněna. Poněvadž pak již tato — stížností nepopřená — skutečnost sama o sobě stačí, aby povolení průlomů ve štítové zdi domu st-lova bylo odepřeno, nemusil se zsv zabývati řešením otázky pro právní posouzení sporu irelevantní, t. j. zdali stav. povolení z r. 1888 je dosud platné, či zdali účinnosti pozbylo. Za tohoto stavu věci nelze však spatřovati v tom, že se žal. zsv touto otázkou nezabýval, nezákonnost nebo podstatnou vadu řízení, a je proto výtka stížnosti v tom směru bezdůvodná.St-1 ovšem uvádí, že neprovedení vlastní hraniční zdi u přístavby jest jen změnou nepatrné povahy, k níž podle § 28 stav. řádu stačilo pouhé oznámení stav. úřadu, a tvrdí, že oznámení to stalo se řádným způsobem, ne-li písemně, tož aspoň ústně. Leč názor, jakoby upuštění od zřízení hraniční zdi bylo stavební změnou způsobu nepatrnějšího ve smyslu cit. § 28, je zřejmě nesprávný, jak plyne z ustanovení § 27 odstavce 6 a § 42 odstavce 2 stav. řádu samého, kde jako podstatné změny stav. projektu, k nimž je třeba předchozího stav. povolení, označují se ony, jimiž hlavní části stavby se vyměňují, odstraňují neb posunují, anebo které mají jakýmkoli způsobem vliv na pevnost stavení, na bezpečnost jeho před ohněm neb na práva sousedů. Že pak upuštění od zřízení zdi hraniční, tedy zdi hlavní, má kvalifikaci podstatné změny ve smyslu zákona, je samozřejmé a nelze proto odchylku od schváleného plánu stavebního (§ 122 odst. 2 stav. řádu), záležející v tom, že povolená zeď hraniční se nezřídí, uznati za změnu povahy nepatrnější.Poukazuje-li pak stížnost k tomu, že používání společných zdí je podle o. z. o. přípustno, je okolnost ta s hlediska řádu stavebního bez právního významu, ježto přístavba byla předchůdci st-lovu povolena právě pod podmínkou, že zřídí svou vlastní, samostatnou zeď ohradní. Rovněž skutečnost st-lem tvrzená, že během 40 let, kdy byla přístavba provedena, nebyl ohledně sporné hraniční zdi dán vlastníku domu čp. 310 žádný úřední zákaz nebo příkaz, není s to, aby nedostatek potřebného stav. povolení ke změně schváleného plánu nahradila. Poněvadž pak st-1 nemůže prokázati, že by povolení to později, byť i jen mlčky, bylo úřadem stav. uděleno, nutno neprovedení zdi u přístavby považovati ještě i nyní za odchylku, která se příčí stav. konsensu. Stížnost napadá nař. rozhodnutí posléze také potud, pokud bylo jím vysloveno, že podmínka č. 7 stav. povolení z 29. září 1924, jež se týká výšky podlah v přízemních místnostech domu st-lova, nebyvší při vydání povolení toho vzata v odpor, nabyla s ním právní moci, a namítá, že podmínka ta jednak byla pozdějším konsensem obnovena, takže proti tomuto novému jejímu uložení může se st-1 brániti, třebas tak neučinil při původním jejím stanovení, a jednak, že podmínka ona příčí se zákonu, ježto podle § 63 stav. řádu podlahy přízemku mají býti zpravidla alespoň 30 cm výše než komisí stanovený povrch dlažby, nikoliv chodníku, takže již z tohoto důvodu nemohla podmínka ta nikdy nabýti moci práva. Leč ani v tom nelze stížnosti přisvědčiti.Podle stav. protokolu ze 16. července 1927 měly změny oproti projektu, schválenému výměrem z 29. září 1924, o jichž povolení st-1 žádal, záležeti ve zřízení otvoru ve zdi štítové a v přilehlé k ní zdi střední a pak ve změně přístupu ke schodišti. S výškou podlah, jak tato byla stanovena v konsensu z r. 1924, nebyly tyto úpravy v žádné spojitosti. Jestliže tedy stav. úřad, povoluje z části uvedené změny, vyslovil, že podmínka č. 7 dřívějšího konsensu musí býti zachována, neznamená to, že by tím tento předcházející konsens byl reasumován i v příčině této podmínky, a že takto byla řečená podmínka znovu uložena, nýbrž dlužno v tom spatřovati pouhé konstatování, že podmínka o výši podlah, stav. úřadem dříve stanovená, nadále po právu trvá, aniž je konsentováním nového projektu nějak dotčena. Poněvadž pak st-1, jak sám přiznává, proti původnímu konsensu, kterým mu sporná podmínka byla uložena, opravného prostředku nepoužil, není v tom žádná nežákonitost, jestliže se v nař. rozhodnutí poukazuje na právní moc konsensu z roku 1924.