Č. 8808.

Stavební právo (Mukačevo). — Řízení správní: Příkaz udělený stav. úřadem majiteli pozemku, aby svůj pozemek oplotil, podléhá instančnímu pořadu stanovenému v § 11 stav. statutu města Mukačeva z roku 1907.
(Nález ze dne 11. října 1930 č. 15565.)
Prejudikatura: Boh. A 6288/27.
Věc: Vojtěch N. v M. proti župnímu úřadu v Mukačevě o oplocení pozemku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním de pres. 29. listopadu 1927 oznámil soused st-lův, Israel N., městskému notářskému úřadu v Mukačevě, že se st-1 zdráhá oplotiti svůj pozemek na straně sousedící s pozemkem N.-ovým, pročež žádá, aby bylo st-li oplocení uloženo. Rozhodnutím z 29. prosince 1927 vyslovil měst. not. úřad, že na základě § 48 stav. řádu města Mukačeva zavazuje st-le, aby svůj pozemek s levé strany do 30 dnů řádně oplotil. St-lovo odvolání z tohoto rozhodnutí zamítl župní úřad v Mukačevě nař. rozhodnutím, poznamenav, že proti jeho rozhodnutí není podle § 2 zák. čl. XX: 1901 opravného prostředku.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí musil nss vzhledem k předpisu § 5 zák. o ss zkoumati předem, zda rozhodnutí žal. úřadu jest rozhodnutím v instančním adm. postupu již nenaříkatelným.
Po této stránce bylo uvažováno:
Věci, jež svou povahou spadají mezi věci stavební, upraveny jsou pro město Mukačevo stavebním statutem z 18. dubna 1907, schváleným rozhodnutím župana býv. župy beregsáské ze 4. března 1908. Podle § 11 lit. f) tohoto statutu rozhoduje o věcech stavebních v I. stolici měst. rada, v II. stolici správní výbor a ve III. stolici ministr vnitra.
Záležitost, jež je v daném případě předmětem sporu, spadá též pod ustanovení tohoto statutu, jak je to zřejmo z jeho ustanovení v § 48, který ukládá majitelům pozemků, dotýkajících se ulic, povinnost pozemky ty určitým způsobem ohradili a kterého se také žal. úřad dovolává. Podle toho není však rozhodnutí župního úřadu, na nějž podle ustanovení § 3 vl. nař. č. 113/27 přešla působnost správního výboru, rozhodnutím v instančním postupu konečným, neboť rozhodnutí to podléhalo ještě instančnímu přezkoumání ministerstva. (Srov. nál. Boh. A 6288/27). Tento instanční postup není pak vyloučen ustanovením § 2 zák. čl. XX: 1901, jehož se pro opačný názor dovolal žal. úřad, poněvadž ustanovení toto neplatí podle § 12 téhož zák. článku v případech, kde jest — jako právě také v daném případě — přípustná stížnost k nss.
Jevila by se tedy stížnost k nss podaná přímo do rozhodnutí župního úřadu nepřípustnou. Leč skutečnost, že st-1 místo řádného opravného prostředku k min. vznesl stížnost k nss, zaviněna byla tím, že žal. úřad, vydávaje své rozhodnutí, připojil k němu poučení, podle něhož není proti jeho rozhodnutí opravného prostředku. Toto poučení jest, jak patrno z toho, co dříve řečeno, mylné, i nezbylo nss-u, než zrušiti pro ně nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 346-347.