— Č. 8707 —
833
Č. 8707.
Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Měl-li profesor státní průmyslové školy na Slov. dne 1. ledna 1926 požitky určité hodnostní — Č. 8707 —
834
třídy a platového stupně, zvýšené osobním přídavkem na požitky o jednu hodnostní třídu a dva platové stupně vyšší v podobě t. zv. slovenské výhody, není porušením jeho práv, provede-li úřad převod do platů podle zák. č. 103/26 ve smyslu předpisů § 180 odst. 4 cit. zák. sice podle oněch požitků vyšších, avšak s omezením, že »převod platí jen pro dobu působení na Slov.«.
(Nález ze dne 28. června 1930 č. 1258/29.)
Prejudikatura: Boh. A 8510/30.
Věc: Ing. Bohuslav K. v Bratislavě proti ministerstvu školství a národní osvěty o převod do nových platů zákona č. 103/1926.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li, profesoru státní průmyslové školy v Bratislavě byla výnosem min. škol. z 27. března 1922 podle zák. č. 222/20 propočtena služ. doba k 1. lednu 1921 10 roků, 9 měsíců a 9 dnů a byl zařazen do VII. hodn. třídy prvého plat. stupně; zároveň byly mu poukázány příslušné požitky a osobní přídavek slovenský roční 3312 Kč. Výnosem ze 17. dubna 1923 byl st-1 od 22. března 1925 zařazen do požitků VII. hodn. třídy 2. plat. stupně a poukázány mu od 1. dubna 1923 příslušné požitky a osobní přídavek roční 9024 Kč. Výnosem z 23. února 1925 byly mu od 1. dubna 1925 poukázány požitky VI. hodn. třídy I. stupně a osobní přídavek roční 14604 Kč. Výnosem ze 7. listopadu 1925 vyslovilo min., že st-li výnosem z 27. března 1922 bylo po dobu jeho působení na Slov. přiznáno podle »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov.«, schválených vládou dne 27. července 1920, zvýšení základního služného o 1. hodn. třídu a 2. stupně ve formě osobního přídavku; dále bylo cit. výnosem ze 7. listopadu 1925 vysloveno, že kdyby v době st-lova působení na Slov. nastala potřeba vyměřiti pensijní požitky, stane se tak na základě pense základní, zvýšené o zmíněné zvýšení.
Výnosem z 11. července 1926 provedlo min. škol. st-lův převod platový podle zák. č. 103/26 tak, že mu přiznalo služné 6. stupně. Proti tomu podal st-1 námitky z 8. září 1926, v nichž se dovolával toho, že před zákonem 103/26 měl požitky V. hodn. třídy 3. stupně a žádal, aby mu podle § 180 odst. 9 plat. zák. bylo vyměřeno služné podle 9. stupně, při čemž se dovolával toho, že jak jednotný drah. přídavek, tak odměna podle zák. 289/24 tak i pensijní příspěvky byly mu vyměřovány z požitků V. hodn. třídy 3. stupně. — Výnosem z 17. května 1927 přiznal žal. úřad st-li od 1. ledna 1927 služné 7. stupně. I proti tomu podal st-I námitky, odvolávaje se na svoje námitky dříve uvedené. Nař. rozhodnutím vyměřil žal. úřad st-li se zřetelem k výsledku jednání užší meziministerské komise pro provádění plat. zákona z 23. března 1928, od 1. ledna 1926 základní služné 9. stupně s tím, že tento převod platí jen pro dobu jeho působení na Slov.
Do tohoto výměru, pokud obsahuje zmíněnou doložku o časovém omezení, jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil: — Č. 8707 —
835
Pro převod profesora státní průmyslové školy do platů podle zák. č. 103/26 rozhoduje podle § 180 odst. 4 cit. zák. mimo jiné výše »požitků hodn. třídy a plat. stupně«, v němž profesor je 1. ledna 1926. Prvního ledna 1926 měl st-1 podle shora uvedeného výnosu min. škol. z 23. února 1925 požitky VI. hodn. třídy 1. stupně, ke kterým ovšem požíval osobního přídavku ročně 14604 Kč, a to — ve smyslu výnosu z 27. března 1922 a ze 7. listopadu 1925, které shora byly uvedeny — podle zásad pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov. schválených vládou dne 27. července 1920 za účelem zvýšení jeho základního služného o 1 hodn. třídu a 2. plat. stupně. Zvýšení toto mělo tedy jenom povahu osobního přídavku povoleného z důvodu st-lova působení na Slov., nemělo však za následek, že by st-1 byl právně před účinností zák. č. 103/26 požíval požitků nikoliv podle VI. hodn. třídy 1. stupně, nýbrž podle V. hodn. třídy 3. stupně. Třebas tedy st-1 požíval 1. ledna 1926 souhrnné částky, která se číselně rovnala požitkům podle V. hodn. třídy 3. stupně, nebyl přec v uvedenou dobu ve 3. stupni V. hodn. třídy ve smyslu § 180 odst. 4, resp. § 180 odst. 6 zák. č. 103/26, nýbrž toliko v 1. stupni VI. hodn. tř. Pak ovšem tedy měl taky podle zák. č. 103/26 nárok jen na to, aby jeho převod do platů zák. č. 103/26 byl proveden na základě požitků VI. hodn. třídy 1. plat. stupně, kdežto onen »osobní přídavek« mohl míti význam jenom s hlediska § 196 plat. zák. pro případnou výměru vyrovnávacího přídavku. Na tom nemění nic, že st-1 — jak uvedl ve svých námitkách — po případě platil pens. příspěvky z požitků podle V. hodn. třídy 3. stupně, poněvadž vyměření pens. příspěvků z určitých požitků neznamená ještě, že ony požitky dotyčnému zaměstnanci po zákonu náležely. Stejně tu nemá významu výměra drah. přídavku a odměny podle zák. č. 289/24, poněvadž ani vyměření drah. přídavku a odměny podle zák. č. 289/24 z toho kterého základu platového nemá toto významu, že by tím bylo uznáno, že ten který zaměstnanec měl na požitky takové právní nárok. St-1 neměl tedy ze zákona nárok na to, aby jeho převod byl proveden na základě požitků V. hodn. třídy 3. plat. stupně a podle § 180 odst. 6 plat. zák. Jestliže tedy nař. rozhodnutím bylo st-li přiznáno více než mu podle zák. náleželo, není porušením jeho práv, byla-li výhoda poskytnutá nad zákon omezena časově, t. j. na dobu jeho působení na Slov. (Srov. též nál. Boh. A 8510/20).
Na tom nemění nic okolnost, že přiznání oné výhody spočívá na »ujednání užší meziministeské komise pro provádění plat. zákonů z 23. března 1928, resp. na výnose min. škol. 1. června 1928, že podle tohoto výnosu převod příznivější platí po dobu působení na Slov., »pokud toto omezení bylo vysloveno v příslušném dekretu« a že po názoru stížnosti v případě st-lově tato podmínka nebyla splněna; neboť jednak nemají uvedené »ujednání«, resp. »výnos« povahu všeobecně závazné právní normy, z níž by st-1 mohl pro sebe odvozovati právní nárok, jednak jde na jevo ze souvislosti dekretů shora citovaných a zejména ze slov dekretu ze 7. listopadu 1925 »po dobu působení na Slov. a z odkazu na »zásady« z 27. července 1920, že shora zmíněné osobní přídavky byly st-li poskytovány jako tak zvaná slovenská výhoda jenom na dobu. po kterou vykonává službu na Slov.