— Č. 8772 —
1016
Č. 8772.
Pojištění pensijní: Základnou pro rozvrh drahotních přídavků k důchodům podle zák. o pens. pojištění mohou po rozumu — Č. 8772 —
1017
vl. nař. č. 245/26 býti jen premie, připadající na zaměstnavatele za rok 1926.
(Nález ze dne 27. září 1930 č. 14782.)
Věc: Dr. Adalbert W. v B. proti ministerstvu sociální péče (odb. r. Dr. Jar. Janovský) o drahotní přídavky k důchodům pensijního pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: Proti výměru Zem. úřadovny všeob. pens. ústavu v Bratislavě z 28. března 1927, jímž byl st-li podle § 7 zák. č. 299/21 z předepsaných prémií per 2322 Kč vyměřen na rok 1926 příspěvek k úhradě drahotních přídavků částkou 306 Kč 50 h, podal st-1 námitky, v nichž uplatňoval, že na rok 1926 ze zmíněného obnosu 2322 Kč, jenž mu byl předepsán na prémiích za zaměstnance Isidora W. na tři roky nazpět, připadá jen částka 648 Kč, a že je povinen platiti jen ze 4/5 na rok 1926 předepsaného obnosu, t. j. z 518 Kč 40 h, příspěvek ve výši 16,5%, tudíž 85 Kč 54h.
Námitkám těm žal. úřad v pořadu instančním nař. rozhodnutím nevyhověl.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad schválil, že v daném případě podle vl. nař. č. 245/26 byly st-li vyměřeny 16,5%ní příspěvky k úhradě drah. přídavků ze 4/5 prémií, které byly st-li předepsány v roce 1926, nejen za správní rok 1926, nýbrž i za léta dřívější, vycházeje z právního názoru, že pro vyměření příspěvků těch je pouze směrodatné, že premie byly předepsány ve správním roce 1926, při čemž se dovolává znění shora cit. vl. nař., podle něhož úhrada drah. přídavků se rozvrhne na zaměstnavatele »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných«. Tuto argumentaci napadá stížnost jako nesprávnou, dovozujíc, že pro výpočet úhrady přídavků vyplacených během správního roku 1926 lze bráti v počet pouze premie předepsané za tento správní rok.
Otázkou zde na spor vznesenou zabýval se nss již v nál. Boh. A 8511/30, kdež vyslovil právní názor, že základnou pro rozvrh drahotních přídavků k důchodům podle zák. o pens. pojištění mohou po rozumu vl. nař. č. 245/26 býti jen premie, připadající na toho kterého zaměstnavatele za správní rok 1926. Na názoru tom trvá nss i v daném případě.
K vývodům, jimiž zástupce žal. úřadu snažil se zviklati odůvodnění cit. nál., třeba poznamenati ještě toto:
Poukazováno na to, že nss se mýlí, má-li za to, že dodatečné předpisování prémií za léta minulá jest zjevem abnormálním; v praksi prý případy takové jsou velmi časté, proto prý padá argumetnace nálezu, že s takovýmto abnormálním případem cit. vl. nař. přirozeně nepočítalo.
Je možno, že případy dodatečného předpisování prémií jsou v praksi časté. S hlediska zákona — a jen k němu musí nss hleděti — jde však o případy abnormální, předepisuje-li se premie zpětně za léta minulá, o případy, vybočující z rámce pravidelného finančního hospodářství pens. ústavu, jež, pokud jde o příjem prémií, upraveno jest §§ 33 a násl. tím způsobem, že zaměstnavatel platí měsíčně předem pevné prémie podle číselně stanoveného tarifu třídního, aniž vyčkává formální platební výměry.
Výklad § 35 odst. 6 pens. zák., obsažený v cit. nál., že není třeba formálního předpisu prémií, poněvadž každý zaměstnavatel jest povinen ex lege pojistné premie předem zaplatiti, aniž by vyčkával vydání platebního výměru, označuje zástupce žal. úřadu za příliš extensivní, prakse prý zmíněný předpis vykládá si jen tak, že exekvování dlužných prémií jest přípustno před právní mocí plat. výměru.
Přihlédne-li se k jasnému znění tohoto § 35 odst. 6 a k jeho spojitosti s §§ 33, 34 a 73 odst. 6, nelze shledati, že by cit. nál. byl došel k výkladu extensivnímu; to, co konstatuje, kryje se přesně se zněním zákona. Že se prakse snad vyvinula jinak, nemůže míti vliv na interpretaci normy.
Nemůže býti bráno v pochybnost, že by při nazírání žal. úřadu výše příspěvků zaměstnavatelských byla závislá na náhodném, labilním momentu časovém, t. j. na tom, kdy ústav přikročí k předpisu prémií.
Nelze předpokládati, že by zákon tomu byl chtěl. I kdyby takovéto předpisy zpětné přiházely se jen v případech, když zaměstnavatel opomenul včas zaměstnance k pojištění přihlásiti, neplyne z toho ještě, jak bylo dovozováno zástupcem žal. úřadu, že kromě újmy, kterou postihuje pens. zákon a též o. z. o. nedbalého zaměstnavatele, má jej stihnouti mimo to ještě další újma ve vyšší výměře příspěvků k náhradě drah. přídavků, neboť zákon takovéto sankce nikde nestanoví.
Zástupce žal. úřadu ještě mínil, že pojmu stejnoměrného rozvržení úhrady by odporovalo, kdyby ve sporných případech unikal zaměstnavatelský příspěvek za léta minulá. Že by zaměstnavatel ve sporných případech byl liberován od příspěvků za léta minulá, nss nikde nevyslovil.
Při ústním líčení poukázáno bylo ještě na to, že důvodová zpráva k zák. č. 299/1921, mluví-li o »ročních premiích«, mohla míti a také měla na mysli premie ve správním roce předepsané. — Je na snadě, že i tu bylo přihlíženo k normálním případům, t. j. k prémiím na ten který rok připadajícím, a nikoli k výjimečnému případu, kde zaměstnavateli byly premie předepsány zpětně za léta minulá.
Nemohl proto nss shledati, že by vývody zástupce žal. úřadu byl otřesen právní názor, vyslovený nss-em ve shora cit. nálezu. Spočívá tudíž výrok žal. úřadu na mylném výkladu vl. nař. č. 245/26, pročež muselo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss .