Č. 8810.

Honební právo (Morava): I. Jsou honební úřady povolány, rozhodovati zásadně a mimo konkrétní případ o tom, je-li určitý druh zvěře v honebním obvodě považovati za zvěř přebíhavou?
II. Majitel honitby není legitimován k rekursu do výroku honebního úřadu, kterým jeho lovčímu strážnímu orgánu bylo pohroženo odnětím honebního listu.
(Nález ze dne 13. října 1930 č. 33975/28.) — Č. 8810 —
1097
Věc: Jan K. v K. proti zemské správě politické v Brně o věc honební.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 6. května 1928 rozhodla osp ve Š. z podnětu konkrétního případu, že vysoká a dančí zvěř vyskytující se v obvodu obecní honitby v K. jest zvěři stálou, takže nelze ji považovati za zvěř přebíhavou a nesmí tudíž býti podle § 52 zák. z 26. července 1912 č. 4 z. z. z roku 1914 v době hájení střílena. Současně pohrozila jmenovaná osp lovčímu strážnímu orgánu Albertu W. odnětím honebního lístku a legitimace v případě, že by se ještě jednou dopustil přestupku § 50 cit. zák.
Zsp v Brně, vyhovujíc odvolání podanému nájemcem obecní honitby Janem K., dnešním st-lem, zrušila rozhodnutím z 18. srpna 1928 výrok o kvalifikaci dančí zvěře vyskytující se v obvodu obecní honitby v K. jako nezákonný, jinak však zamítla odvolání jako nepřípustné. V důvodech se uvádí: »Trestním nálezem z 8. května 1928 byl Albert W., lovčí strážní orgán v K., potrestán pro přestupek § 50 cit. zák., spáchaný tím, že zastřelil 14. března 1928 v obvodu obce K. daňka v době hájení, pokutou 50 Kč, v případě nedobytnosti vězením 5 dnů. Ježto Albert W. k svému ospravedlnění uvedl, že se jednalo v tomto případě o zvěř přebíhavou, jejíž odstřel jest dle § 52 cit. zák. dovolen po celý rok, musila osp vydávajíc tento nález, řešiti prejudicielní otázku, zda se má dančí zvěř v obvodu obecní honitby v K. považovati za zvěř přebíhavou, a tuto otázku rozhodla v záporném smyslu. Při tomto stavu věci neměla osp příčiny rozhodovali všeobecně o tom, zda dančí zvěř vyskytující se v obvodu obecní honitby v K., jest považovati za stálou či přebíhavou. Nenáleží zákonnému okruhu působnosti úřadů, aby na tvrzení stran, které se pro sebe domáhají nějakého práva, učiněná všeobecně bez vztahu ke konkrétní skutkové podstatě, jednaly theoreticky o abstraktních otázkách, nýbrž jest jejich úkolem, formalisovati svými výroky určité stávající, avšak sporné právní poměry. Pokud směřuje odvolání proti výslovné pohrůžce lovčímu strážnému orgánu Albertu W. odnětím honebního lístku a legitimace, zamítá se toto odvolání jako nepřípustné, ježto nájemce obecní honitby není legitimován, aby se odvolával z opatření týkajícího se strážného lovčího orgánu.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Výrok I. stolice, že dančí zvěř, vyskytující se v obvodu obecní honitby v K., nelze pokládati za zvěř přebíhavou, byl nař. rozhodnutím zrušen podstatně proto, že úřady nejsou podle zákona povolány řešiti otázky rázu akademického. Stížnost, nepopírajíc správnost tohoto stanoviska, tvrdí, že nejde o otázku všeobecnou, nýbrž zcela konkrétní, neboť st-li záleží na tom, aby věděl, jak se má v budoucnosti zachovati, aby nepřišel do rozporu se zákonem.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
V mor. zákoně hon. z 26. července 1912 č. 4 z. z. z roku 1914 není ustanovení, podle něhož by politické úřady byly oprávněny řešiti s účinností pro budoucnost, zdali zvěř vyskytující se na určitém revíru jest zvěří stálou nebo přebíhavou. Poněvadž pak není ani všeobecné právní normy, ukládající úřadům, aby pravoplatně rozhodovaly o tom, zdali nějaká činnost, která nastane teprve v budoucnosti, jest v rozporu se zákonem nebo v jeho mezích, nelze shledati nezákonným, když žal. úřad odepřel vydati autoritativní rozhodnutí o tom, je-li zvěř vyskytující se v obvodu obecní honitby k-cké zvěří stálou nebo přebíhavou.
Proti výroku upírajícímu st-li jako nájemci obecní honitby legitimaci k rekursu proti pohrůžce udělené lovčímu strážnímu orgánu stran odnětí honebního lístku a legitimace namítá stížnost, že pánu honitby legitimaci tu upříti nelze, poněvadž mu nemůže býti lhostejno, zdali orgán jím ustanovený svěřenou mu službu vykonávati může, čili nic.
Nss neuznal stížnost ani v tomto bodě důvodnou, uváživ, že pro otázku legitimace k rekursu proti rozhodnutí úřadu správního není rozhodným jen zájem, který někdo má na příznivém vyřízení rekursu, nýbrž legitimace k rekursu přísluší jen takovému zájemci, jemuž podle zákona přísluší v dotčeném řízení postavení procesní strany.
Pro konkrétní spor je směrodatné ustanovení § 10 zák. z 1. května 1896 č. 53 z. z. mor., podle něhož proti rozhodnutí o tom, připouští-li se potvrzení a vzetí pod přísahu strážního zřízence, jakož i o ztrátě a odnětí práv, potvrzením a vzetím pod přísahu získaných, a o zápovědi, dočasně službu strážní vykonávati, může si stěžovati jen ten, kdo k potvrzení nebo ku vzetí pod přísahu nebyl připuštěn, nebo jemuž práva s tím spojená odeřčena byla, nebo dočasné jich vykonávání bylo zapovězeno. Je tedy stranou v řízení takovém jen strážní orgán sám, nikoli však pán honitby, a byla proto st-li právem rekursní legitimace odepřena.

Citace:

č. 8810. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 348-350.