— Č. 8705 —
829
Č. 8705.
Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: Dokud zemský výbor (zsv) nepotvrdil jmenování lékaře při všeobecné veřejné nemocnici podle českého zem. zákona č. 19/1888, usnesené vrchní správou nemocnice, není jmenování to perfektní.
(Nález ze dne 26. června 1930 č. 10805.)
Věc: MUDr. Karel S. ve F. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti zemskému správnímu výboru (zem. tajemník Dr. AI. Vacek) o vypsání místa primáře všeobecné veřejné nemocnice ve F. a sproštění služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem ze 16. března 1926 nařídil zsv v Praze na základě § 14 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. česk. osk-i ve F., jakožto vrchní správě tamní všeobecné veřejné nemocnice, aby k obsazení místa primáře uvedené nemocnice byl vypsán veř. konkurs, ježto — jak i u příležitosti mimořádné přehlídky nemocnice ve dnech 12. a 13. března 1926 bylo zjištěno — MUDr. Karel S., který funkci primáře zastává, nebyl ve službě ústavní řádně, tak to vyžaduje § 13 cit. zák., vůbec ustanoven. Při tom poznamenáno, že Dr. S. podle platných ustanovení zákonných není státním občanem republiky čsl., ježto před státním převratem příslušel do S. v Dol. Rakousích a opční přihlášky ve smyslu t. zv. Brněnské smlouvy ze 7. června 1920 č. 107 Sb. z roku 1921 ve stanovené lhůtě neučinil. Zprávou ze 6. dubna 1926 oznámil správní výbor nemocnice zsv-u, že vrchní správa nemocniční se dne 29. března 1926 usnesla příkazu k vypsání místa primáře nevyhověti, jelikož po jejím názoru Dr. S., jsa v ústavě činný od 1. června 1911, stal se jako veřejný fondovní úředník na základě § 10 novely k dom. zákonu z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. a podle t. zv. Brněnské smlouvy ze 7. června 1920 čsl. státním občanem, o jeho definitivě pak že jest sotva možno pochybovati, protože místo vedoucího lékaře zastává již téměř 15 let. — Výnosem z 19. dubna 1926 sdělil zsv správnímu výboru nemocnice, že setrvává na svém výnosu ze 16. března 1926 z důvodů tam uvedených, při čemž podotkl, že názor vrchní správy nemocnice, jako by dlouholetým faktickým vykonáváním služby mohl nabýti funkcionář v. v. nemocnice bez dalšího definitivního postavení, jest naprosto mylný a nemá v zákoně ani nikde jinde opory. Spolu uložil zsv správnímu výboru nemocnice, aby Dr. S. byl co nejdříve služby sproštěn a do té doby, než bude místo primáře řádně po rozumu zákona obsazeno, aby byl povolán způsobilý substitut.
Ve schůzi dne 17. května 1926 usnesla se na to osk ve F., jako vrchní správa tamní všeob. veř. nemocnice, vypsati na místo primáře konkurs se lhůtou do 10. června 1926, zároveň však od sproštění služby dosavadního primáře prozatím až do řádného obsazení místa upustiti, ježto není toho času vhodného sustituta po ruce. Spolu usneseno požádati zsv o povolení, aby primáři Dru S. se zřetelem na jeho 21-letou služební dobu, nemajetnost a stáří byla poskytnuta z prostředků — Č. 8705 —
nemocničního fondu pense. Konečně poznamenáno, že vrchní správa nemocnice jest toho názoru, že příkaz zsv-u není po právu, poněvadž pro všeob. veř. nemocnici ve F. nebyl statut dosud schválen.
Výnosem z 2. června 1926 vzal zsv vypsání místa primáře na vědomě, s tím však, že musí trvati na tom, aby Dr. S. byl ihned služby sproštěn a aby byl povolán způsobilý substitut, poněvadž Dr. S. nemá čsl. státní příslušnosti a není tudíž ve smyslu zák. č. 419/19 oprávněn vykonávati vůbec lékařskou praxi na území čsl. republiky. Posléze podotčeno, že o návrhu na udělení starobního opatření Dru S. z fondu nemocničního bude rozhodnuto později.
Zprávou z 29. května 1926 oznámil správní výbor nemocnice, že se zřetelem k výnosu zsv-u z 19. dubna 1926 a k přípisu osp-é ve F. z 21. května 1926, podle něhož bylo Dru S. vykonávání jakékoli lékařské praxe zakázáno, byl ve schůzi správního výboru nemocnice, odbývané dne 26. května 1926, ustanoven substitutem primáře MUDr. Jiří F.
Proti výnosům zsv-u ze 16. března 1926 a z 19. dubna 1926 podal Dr. S. stížnost na nss, která však byla usnesením nss-u z 25. února 1927 č. 21050/26 podle §§ 21 a 2 zák. o ss a limine odmítnuta, poněvadž oba cit. výnosy zsv-u se jeví jako opatření dozorčí, učiněná na základě § 15 zák. č. 19/1888, a směřují výhradně proti správnímu výboru nemocnice a nelze je proto pokládati za rozhodnutí neb opatření, která by byla řízena proti st-li a byla o sobě schopna dotknouti se jeho subjektivních práv.
Do tohoto rozhodnutí podává Dr. S. stížnost, o níž nss uvážil toto: května 1926 i proti usnesení správního výboru nemocnice z 26. května 1926, která byla shora uvedena, dne 31. května 1926 na zsv odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z obsáhlých důvodů st-li sdělených.
Do tohoto rozhodnutí podává Dr. S. stížnost, o níž nss uvážil toto:
Mezi stranami není sporu o tom, že cís. patentem z 1. července 1914 č. 38 z. z. česk. bylo býv. okr. nemocnici f-ské propůjčeno právo veřejnosti ve smyslu zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. česk. Patent ten nabyl podle svého článku V. účinnosti vyhlášením v zemském zákoníku českém, t. j. 7. července 1914. Tímto dnem stala se tudíž okr. nemocnice ve F. veřejnou ve smyslu cit. zem. zákona z roku 1888 a od tohoto dne byla podrobena předpisům zákona toho.
Jak z předešlého vylíčení skutkového děje je patrno, byl z usnesení vrchní správy nemocnice ze 17. května 1926 vypsán konkurs na místo primáře při této nemocnici a st-1, jenž fungoval dosud jako primář, byl v důsledku toho správním výborem nemocnice dnem 29. května 1926 služby sproštěn. Obojí toto opatření bylo učiněno k dozorčímu přikážu zsv-u, vydanému v základě § 14 cit. zák. č. 19/1888, z toho důvodu, že st-1 nebyl po názoru úřadů na místo primáře při všeob. veř. nemocnici, kterou nemocnice f-ská od 7. července 1914 jest, řádně, t. j. ve smyslu zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z., ustanoven. Odvolání st-le proti těmto opatřením, provedeným správou nemocniční, bylo nař. rozhodnutím v cestě instanční zamítnuto. Podle toho jest jediným judikátním obsahem napadeného výroku žal. úřadu toliko, že st-1 není řádně ustanoveným primářem všeobecné veřejné nemocnice ve F., proto že je nutno, — Č. 8705 —
831
místo to řádně, jak to vyžaduje § 13 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z., obsaditi a st-le, poněvadž právě takto řádně ustanoven není, od výkonu funkce jím dosud zastávané odstraniti.
Jádrem sporu vzneseného na nss je tedy jedině otázka, sluší-li st-le považovati za řádně ustanoveného primáře všeob. veř. nemocnice ve F. či nikoli.
Žal. zsv tuto otázku popřel, poněvadž ani provedeným šetřením ani podle úředních spisů nebylo prokázáno, že by jmenování st-le ve funkci primáře všeob. veř. nemocnice f-ské, ať zatímního nebo definitivního, bylo zsv-em potvrzeno. Stížnost naproti tomu namítá, že st-1 jest řádně ustanoveným definitivním primářem jmenované nemocnice a to proto, že usnesením vrch. správy nemocniční z 30. prosince 1915, tedy v době, kdy tento ústav byl již veřejným, mu bylo místo primáře definitivně uděleno.
Avšak v tom jest stížnost na omylu, přehlížejíc, že podle ustanovení cit. § 13 zák. č. 19/1888, které platí podle svého znění bezvýhradně pro ustanovení lékařů při všeob. veř. nemocnicích vůbec, každé takové jmenování musí býti předloženo k potvrzení zem. výboru, jenž potvrzení to udělí, vyslechna prve politický úřad zemský. Z tohoto zákonného předpisu plyne, že každé jmenování lékaře všeob. veř. nemocnice, provedené povolaným k tomu orgánem — tedy i jmenování lékaře, ustanoveného při nemocnici dříve, než nemocnice byla prohlášena za veřejnou — potřebuje ke své právní účinnosti potvrzení zem. výboru, takže, pokud potvrzení to nebylo uděleno, není tu jmenování pravoplatného. Stejné stanovisko zaujal nss již také v nál. Boh. A 3195/24, kde šlo o výklad podobného ustanovení § 21 zák. ze 17. dubna 1906 č. 34 z. z. česk. o jmenování lékařů obvodních.
Stížnost netvrdí, že jmenování st-lovo definitivním primářem všeob. veř. nemocnice ve F., přijaté ve schůzi vrchní správy této nemocnice dne 30. prosince 1915, bylo zv-em písemně a výslovně potvrzeno, má však za to, že i když se tak nestalo, dlužno přece potvrzení takové spatřovati v tom, že zsv opětovně schválil úpravu požitků st-lových podle norem platných pro definitivní ústavní lékaře. Leč v pouhé úpravě služebních požitků st-lových nelze spatřovati rozsudečný výrok o tom, že st-1 se jako definitivní primář všeob. veř. nemocnice potvrzuje a že se mu přiznává charakter def. primáře všeob. veř. nemocnice, a nemůže proto takovými schvalovacími akty platovými býti nahražen zákonný požadavek, aby definitivní jmenování st-lovo, na kterém se usnesl správní orgán nemocnice, bylo — má-li se státi perfektním — zv-em po slyšení zem. úřadu politického potvrzeno. Totéž platí o třeba sebedelším faktickém výkonu funkce té.
Z řečeného plyne, že st-li z jeho »jmenování« vrch. správou nemocniční dne 30. prosince 1915 o sobě nevznikl a nemohl vzniknouti žádný právní nárok, zejména tedy ani nárok toho obsahu, aby zsv jeho volbu vůbec potvrdil, tím méně, aby ji potvrdil do nějaké určité lhůty. Podle toho se tedy st-1 primářem všeob. veř. nemocnice ve F. ve smyslu zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. pravoplatně nikdy nestal a nemá také ani právního nároku, aby se jím stal.
Stížnost arci také tvrdí, že i kdyby se st-1 nebyl stal primářem nemocnice f-ské podle zák. č. 19/1888, byl přece ve funkci primáře ustanoven již roku 1910 na tehdejší okr. nemocnici, nemající ještě charakteru nemocnice veřejné. Tím se prý stal okr. úředníkem ve smyslu zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. česk. a takto založený veřejnoprávní poměr nemůže po názoru stížnosti býti rozvázán způsobem, jak se stalo v daném případě.
K námitce toho obsahu sluší odvětiti, že o povaze poměru služebního, který snad byl založen vůči st-li jeho jmenováfiím primářem při tehdejší okresní nemocnici v roce 1910 a o případných nárocích z tohoto právního poměru st-li plynoucích nař. rozhodnutí vůbec nejedná a jim také nijak neprejudikuje. Nemohl proto nss na věcné řešení této otázky vejíti.
Jestliže se tedy st-1 nikdy primářem všeobecné veřejné nemocnice ve F. po rozumu zákona č. 19/1888 nestal, pak nelze ani shledati nezákonné porušení jeho subj. práv, jež podle § 2 svého zákona jest nss povolán chrániti, v tom, když na místo primáře při jmenované všeobecné veřejné nemocnici byl vypsán konkurs, ani když st-1 k dalšímu výkonu funkce primáře v této nemocnici nebyl připuštěn.
Za tohoto právního a skutkového stavu věci jsou všecky ostatní vývody stížnosti, brojící proti nař. rozhodnutí jak po stránce procesní tak i meritorní, zejména pokud se obšírně obírají státním občanstvím st-le, daným jemu zákazem, vykonávati lékařskou praxi, nedostatkem statutu všeob. veř. nemocnice ve F., nedodržováním předpisův o požadování honorářů a j., pro právní posouzení otázky řádného ustanovení st-le primářem všeobecné veřejné nemocnice f-ské ve smyslu zák. č. 19/1888, která jedině je jádrem sporu, nerozhodný a odpadá proto potřeba, aby se nss těmito vývody stížnosti zabýval.