Č. 8792.

Dávky za úřední úkony. — školství: Povolení zšr-y ke zřízení soukromé školy národní podléhá dávce.
(Nález ze dne 4. října 1930 č. 15155.)
Věc: Spolek »Deutscher Kulturverband« v Praze (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o dávku za povolení ke zřízení soukromé školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. — Č. 8792 —
1057
Důvody: Výnosem z 18. srpna 1927 povolila zšr v Praze na základě § 70 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. a § 11 zák. č. 189/19, aby zřízena byla soukromá jednotřídní německá škola obecná v O. spolkem »Deutscher Kulturverband«. Toto opatření bylo schváleno německým odborem zšr-y ve schůzi dne 20. září 1927 a uděleno zároveň jmenovanému spolku povolení k otevření této školy. O tomto povolení vyrozuměn byl stěžující si spolek výnosem zšr-y 4. října 1927 s tím, že dávka za úřední úkon byla vyměřena podle zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26 a vl. nař. č. 254/26 (sazby zvláštní J č. 2) v částce 1000 Kč.
Odvolání stěžujícího si spolku proti tomuto výnosu zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím jako neodůvodněné, ježto podle vl. nař. č. 254/26 čl. 1 odst. 1 věty 2 ve spojení s dávkovým řádem sazby zvláštní J č. 2, vydaným k provedení zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26 jest povolení ke zřízení školy úkonem, ze kterého jest dávku vybrati, a nelze tudíž shledati, že by uložení dávky bylo v odporu s platnými předpisy.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost založena jest ve své podstatě na názoru, že ustanovení zák. č. 53/25 a nař. č. 185/25 nelze použiti při zřízení soukromé obecné školy v O., kterou stěžující si spolek založil, ježto se uvedený zákon podle § 1 vztahuje jen na úřední úkony, které podstatně se staly v zájmu soukromém, a dle § 2 odst. 1 se stanoví dávka se zřetelem k prospěchu, který straně z toho vznikne. V daném případě povolení školy nestalo se podstatně v zájmu soukromém, nýbrž v zájmu veřejném, aby německým dětem v O., jimž zrušením tamější veř. něm. školy byla odňata možnost vyučování, dostalo se aspoň vyučování v něm. jazyku ve škole soukromé. Dále sluší podle vývodů stížnosti uvážiti, že stěžující si spolek ze zřízení soukromé školy v O. nemá ani nejmenšího hmotného prospěchu, protože na této škole nevybírá se školné, ba naopak, že spolek jest zatížen velikými náklady za služné učitelské, učebné pomůcky a věcné potřeby.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Podle § 1 zák. č. 53/25 mohou státní úřady vybírati zvláštní dávku za úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních. Leží v podstatě věci, že na každém úředním úkonu státních úřadů jest zásadně interesován i veř. zájem. Avšak při určitých správních aktech vystupuje vedle tohoto veř. zájmu, jenž jest nezbytným předpokladem pro vydání správního aktu vůbec, více nebo méně zvláštní zájem osoby, které se akt ten týče a jež se domáhá zpravidla vydání aktu toho. Není proto skutečnost, že jest na vydání určitého správního aktu interesován také veř. zájem, sama o sobě dostatečným důvodem pro osvobození aktu toho od dávky ve smyslu § 1 zák. č. 53/25. Naopak postačí pro dávkovou povinnost, děje-li se úřední akt, i když jest na něm veř. zájem interesován, v podstatě v zájmu strany (srovn. nál. Boh. A 8313/29). Je tedy rozhodným pro dávkovou povinnost poměr a vztah strany, které určitý správní akt svědčí, k aktu tomu, a sluší při řešení otázky, podléhá-li určitý úřední úkon dávce, vžiti zřetel k důsledkům a účinkům, jaké má akt ten pro stranu s hlediska jejích soukromých zájmů. Tyto účinky a reflexy správního úkonu na zájmovou sféru strany vyskytují se jak u fysických osob, tak i korporací a spolků. Přispívá-li ten který úřední úkon podle svého obsahu a své povahy k dosažení cílů, jež spolek podle svých stanov sleduje, je úkon ten dán svou podstatou v zájmu spolku a tedy v zájmu soukromém.
Stěžující si spolek má podle svých stanov za účel přispívati a podporo váti snahy, jež směřují k udržení a vzdělávání německého obyvatelstva v čsl. republice. Tato činnost směřuje i k podpoře výchovy mládeže a záleží mimo jiné i ve vydržování a zřizování něm. škol.
Podle § 70 zák. č. 62/1869 ř. z. ve spojení s §em 11 zák. č. 189/19 je k otevření soukr. školy, do které se berou děti, které jsou povinny choditi do školy, třeba povolení zšr-y. Školy ty podléhají dozoru státnímu a budou podle § 73 cit. říš. zák. od zem. školního úřadu uzavřeny, nešetřilo-li se na nich zákonů neb přišly-li by na jevo nějaké vady mravní. Z předeslaného vysvítá, že výrok školské správy, kterým se povoluje stěžujícímu si spolku zřízení soukromé školy, umožňuje mu, aby mohl uskutečňovati cíle, jimž slouží a sloužiti chce. Bez řečeného povolení zem. úřadu škol. nemohl by spolek rozvinouti účelně svou činnost a je proto činnost ta povolením tím podmíněna. Leč potom nelze důvodně tvrditi, že by povolení soukr. školy nebylo v zájmu, a to v podstatném zájmu spolku toho.
Názor tento podporuje i úvaha, že platný právní řád (srov. na př. § 59 zák. č. 62/1869 ř. z. a § 1 a 6 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk.) upravil podrobně otázku zřizování a vydržování veř. škol národních a tím dal zřejmě na jevo, za kterých předpokladů veř. zájem žádá, aby národní škola byla zřízena.
Za tohoto stavu věci nelze důvodně tvrditi, že zřízení soukr. školy v O. se nestalo podstatně v zájmu stěžujícího si spolku, a jest opačný názor stížnosti lichý.
Na tom nemůže nic změniti ani okolnost, měl-li stěžující si spolek hmotný prospěch z toho, že zmíněná škola byla povolena či nikoli. Jeť pro otázku dávkové povinnosti rozhodným toliko ustanovení § 1 zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26, podle něhož se však nevyžaduje, aby osoba, jíž určitý úřední úkon svědčí, měla z úkonu toho materielní prospěch. Otázka prospěchu jest toliko momentem pro výměru výše dávky, že by však výše dávky odporovala zákonu, stížnost nevytýká.
A ježto konečně nelze podle ustálené judikatury nss-u přihlížeti k materialiím zákona jindy, než pokud lze v nich nalézti podporu toho, co se podává ze zákona samého a ze smyslu jeho, nemohl ovšem nss bráti zřetel k oněm poznámkám jejich, které nelze srovnati se zněním § 1 zák. č. 53/25.

Citace:

č. 8792. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 308-310.