—Č. 8698 —
Č. 8698.
Váleční poškozenci: Je zajatcem (a válečným poškozeneem) ve smyslu zákona o vál. poškozencích osoba civilní, žijící na území nepřátelského státu, která je za války státem tím internována?
(Nález ze dne 20. června 1930 č. 10409.) —Č. 8698 —
815
Prejudikatura: Boh. A 6038/26.
Věc: Eustach D. v K. (adv. Dr. Jiří Korent z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o invalidní důchod.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítlo min. soc. péče v pořadí instančním přihlášku Eustacha D. k lékařské prohlídce, poněvadž st-1 sloužil sice před válkou u pěšího pluku č...., avšak během světové války vůbec jako vojín nesloužil; v době té bydlel v P. poblíže Varšavy na býv. území carského Ruska a byl tehdy jako rak. příslušník ruskými úřady internován; v Rusku pobyl až do roku 1923 a rovněž jako vojín v armádě nesloužil; nelze jej proto dle § 1 lit. a) zák. č. 199/19 považovati za válečného invalidu.
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu je otázka, zda st-le sluší pokládati za válečného poškozence po rozumu zákona o požitcích válečných poškozenců č. 142/20 pokud se týče č. 39/22. Dle § 1 cit. zák. odkazuje se co do pojmu tohoto na § 1 zák. č. 199/19. Podle posléz uvedené zákonné normy jsou válečnými poškozenci především invalidé (lit. a), t. j. státní občané Čsl. republiky, jejichž pracovní schopnost byla dočasně neb trvale snížena nebo kteří jí úplně pozbyli pro poranění nebo nemoc získanou či zhoršenou ve službě vojenské, při voj. úkonech, k nimž byli povoláni podle zák. z 20. prosince 1912 č. 236 ř. z. nebo v zajetí.
Žal. úřad odmítl přihlášku st-le k lékařské prohlídce jako nepřípustnou vycházeje z právního názoru, že st-le nelze pokládati za vál. invalidu po rozumu shora cit. předpisu zákonného, poněvadž během světové války jako vojín vůbec nesloužil a byl po vypuknutí války jako příslušník rakouský bydlící na býv. území carského Ruska internován ruskými úřady. Poněvadž není o tom sporu, že st-1 ani nekonal službu vojenskou ani nebyl povolán k voj. úkonům podle zák. č. 236/1912, řešil žal. úřad v daném případě otázku, zda byl st-1 v zajetí a zodpověděl ji záporně, nepokládaje civilního státního příslušníka, který byl v době světové války v nepřátelském státě internován, za zajatce po rozumu § 1 lit. a) č. 3 zák. č. 199/19.
Otázkou stejné povahy zabýval se již nss v nál. Boh. A 6038/26 a vyslovil tam právní názor/že za válečné poškozence ve smyslu § 1 lit. c) zák. č. 199/19 je pokládati i pozůstalé po osobě uvedené pod lit. a) § 1 cit. zák., která v době světové války jako civilní příslušník válčícího státu byla na území nepřátelského státu zbavena osobní svobody z důvodů válečných. Cit. nález má sice na zřeteli pozůstalé po vál. invalidu uvedeném pod lit. a) § 1 shora cit. zák.; poněvadž však běželo o důchod odvozený, bylo tam nutno vyšetřiti si nejprve prejudiciálně otázku, zda osoba, od níž vdova a sirotci odvozují nárok na důchod, byla ve vál. zajetí. Otázka ta byla vyřešena kladně. Nss na názoru v nálezu tom vysloveném setrval i v daném případě, kde ovšem neběží o důchod odvozený, nýbrž primérní (invalidní) a dospěl ovšem nutně k tomu, že civilní příslušník rak., který byl při vypuknutí války v nepřátelském státě (ruském) z důvodů válečných internován, musí býti posuzován s hlediska zák. č. 199/19 jako zajatec.
Vycházel-li žal. úřad z opačného mylného právního názoru, musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.