Č. 8809.

Mimořádná opatření poválečná.—Řízení správní: Který úřad je příslušný požadovati dříví k nouzovým stavbám podle vl. nař. č. 516/20 a určití náhradu za ně?
(Nález ze dne 11. října 1930 č. 15683.)
Prejudikatura: Boh. A 6887/27.
Věc: Městská obec Ch. proti ministerstvu obchodu a ministerstvu spravedlnosti o zabavení dříví a stanovení náhrady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Na základě nál. Boh. A 6887/27 postoupilo min. zeměd. odvolání městské obce Ch. stran zabavení dříví a určení náhrady ministerstvu obch. ke kompetentnímu jednání a toto v dohodě s min. sprav. nař. rozhodnutím odvolání odmítlo jednak jako nepřípustné, jednak jako opožděné.
Stížnost nebrojí proti nař. rozhodnutí věcně, nýbrž namítá jedině, že min. obch., pokud se týče min. sprav., nebylo kompetentní o odvolání st-lky rozhodovati, ježto zabavení dříví se nestalo k poukazu min. obch., nýbrž z nařízení min. zeměd.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Ve výměru osp-é z 18. ledna 1921, kterým bylo dříví zabaveno, praví se výslovně, že děje se tak k příkazu zsp-é ze 13. ledna 1921 a ve smyslu vl. nař. č. 516/20, tedy nikoli z nařízení min. zeměd., jak stížnost tvrdí.
Podle ustanovení 2. odst. § 4 cit. vl. nař. mohl totiž v neodkladných případech požadování předmětů potřeby provésti ve vlastní kompetenci i zemský úřad politický. Že se to v daném případě také skutečně stalo, dokazuje jasné znění příslušného výnosu zsp-é, v němž se osp-é ukládá, aby, nevyhoví-li město výzvě k dodání dříví dobrovolně, toto zabavila »jménem zsp-é ve smyslu vl. nař. č. 516/20«. Svědčí tomu dále i to, že náhradu, kterou podle § 5 tohoto vl. nař. určí úřad, jenž o zboží požádal, určila výnosem ze 14. dubna 1921 rovněž zsp a nikoli min. zeměd.
Na tom pak, že tu jde o samostatný požadovací akt zsp-é ve smyslu § 4 vl. nař. č. 516/20, nemůže nic měniti okolnost, že k aktu tomu došlo snad z podnětu nebo dokonce na příkaz min. zeměd., neboť pro charakter úředního aktu po stránce právní je rozhodný jedině jeho obsah a nikoli pohnutky, které k jeho vydání vedly.
Z řečeného plyne, že předpoklad, na kterém je stížnost zbudována, t. j. že zabavení dříví se stalo na základě požadovacího aktu min. zeměd., je mylný. Tím padá však i závěr, z tohoto nesprávného předpokladu vyvozený, že totiž žal. min. obch. nebylo k projednání odvolání st-lčina věcně příslušno, resp. že pro žal. min. sprav, nebylo zákonného důvodu k zavádění smírného jednání ve smyslu §§ 5 a 6 vl. nař. č. 516/20 a slušelo proto stížnost, která jiných námitek nevznáší, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8809. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 347-348.