Č. 8828.Pojištění invalidní a starobní: Může pojišťovna dodatečně předepsati pojistné, které — ač zaměstnavatel svým povinnostem ohlašovacím řádně učinil zadost — nedopatřením nepředepsala, majíc omylem za to, že jde o zaměstnance přes 60 roků starého?(Nález ze dne 20. října 1930 č. 19873/28.)Věc: Okr. nemoc, pojišťovna v P. proti zemské správě politické v Praze o pojištění invalidní a starobní.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Josef B., zahradník v N., přihlásil řádně svou zaměstnankyni Boženu C. u stěžující si pojišťovny s datem narození 17. září 1873. Pojišťovna předepisovala za C. jmenovanému zaměstnavateli v období od 1. července 1926 do 30. listopadu 1926 jedině pojistné nemocenské, majíc — jak uvedla během řízení — omylem za to, že pojištěnce v době účinnosti zák. č. 221/24, t. j. 1. července 1926, bylo již přes 60 let a že proto dle § 6 písm. b) cit. zák. byla z pojištění invalidního a starobního vyloučena. Teprve dodatečně platebním výměrem č. kat. 760 předepsala jmenovanému zaměstnavateli pojistné invalidní a starobní za zmíněné období částkou 94 Kč 06 h.Odvolání zaměstnavatelovu z tohoto plat. výměru osp v P. výměrem ze 4. července 1927 vyhověla a vyslovila, že Josef B. není povinen stěžující si pojišťovně dodatečně předepsané pojistné invalidní a starobní za Boženu C. zaplatiti. V důvodech se praví: »Byla-li Božena C. zaviněním pojišťovny z nedbalosti vedena jako narozená v roce 1863, neopravňuje to okr. nemoc, pojišťovnu v P. k tomu, aby dodatečně předepisovala za ni příspěvky invalidní a starobní po uplynutí téměř celého roku, poněvadž zaměstnavatel povinnosti §em 17 mu uložené včas a správně zadost učinil. Okr. nemoc, pojišťovnou v P. dovolávané ustanovení poslední věty § 164 cit. zák. mluví sice o dodatečném vyměření pojistného, avšak jen pro případ, že zaměstnavatel nepředložil včas pojišťovně udání pro výměru pojistného potřebná, a rovněž odst. 3 téhož § mluví o dodatečném vyměření pojistného ovšem pro případ, že pojištěnci byl vyplacen smluvený doplatek mzdy, u Boženy C. však ani jeden ani druhý případ toho druhu nenastal.« — Č. 8828—1139Odvolání stěžující si pojišťovny podanému z tohoto výměru zsp v Praze nař. rozhodnutím nevyhověla a potvrdila v odpor vzatý výměr z jeho důvodů, k nimž připomenula, že zaměstnavateli nelze v daném případě nevyměření invalidních a starobních pojistných příspěvků přičísti k vině, ježto je zavinila výhradně okr. nemoc, pojišťovna v P., která v důsledku toho nese všechny následky svého opomenutí.O stížnosti nss uvážil:Je mimo spor, že Božena C. podléhala v zaměstnání u Josefa B. pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, ježto vykonávala od počátku jeho účinnosti, t. j. od 1. července 1926, práce na základě smluveného poměru pracovního (služebního) a nevykonávala jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Nesporno je rovněž, že byla zaměstnavatelem u stěžující si pojišťovny řádně přihlášena. Byla tedy Božena C. ve smyslu cit. § 2 odst. 1 a podle § 7 odst. 1 a 2 zák. č. 221/24 pojištěna pro případ nemoci, invalidity a stáří u stěžující si pojišťovny od 1. července 1926, ježto tímto dnem byly u ní splněny všecky předpoklady pro vznik pojištění dle cit. zákona.Na sporu jest otázka, zdali za tohoto stavu věci stěžující si pojišťovna, jež nedopatřením opominula zaměstnavateli vyměřiti za období od 1. července do 30. listopadu 1926 pojistné invalidní a starobní, jest oprávněna učiniti tak dodatečně. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně a zrušil dodatečný předpis pojistného invalidního a starobního s odůvodněním, že dodatečný předpis pojistného toho jest nepřípustný, zavinila-li nevyměření pojistného sama pojišťovna. Stížnost vytýká názoru zde vyslovenému právem, že nemá opory v zákoně. Podle § 160 odst. 1 lit. a) cit. zák. jest platiti pojistné po dobu, po kterou pojištěnec vykonává práce nebo služby povinně pojištěné, a § 163 ukládá zaměstnavateli za povinnost, aby v příspěvkových obdobích nařízených stanovami pozadu zaplatil u nemoc, pojišťovny celé pojistné.Jak již řečeno, je mimo spor, že Božena C. v kritické době takovéto povinně pojištěné práce konala, byl tedy zaměstnavatel podle cit. §§ 160 a 163 zavázán po dobu tu platiti nemoc, pojišťovně pojistné a to jak nemocenské tak i invalidní a starobní. Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li plat. výměr moci práva (§ 161 odst. 2).Žal. úřad míní, že není přípustno předepisovati zaměstnavateli dodatečně pojistné, když nevyměření pojistného nemocenská pojišťovna sama zavinila. Takovéto sankce zákon nezná; žal. úřad se také pro svůj právní názor žádného zákonného předpisu nedovolává.Výrok úřadu nejen že nemá opory v žádné positivní normě, ocitá se přímo v rozporu se shora cit. § 161 odst. 2, dle něhož povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen, a s § 176 odst. 1, dle něhož právo pojišťovny vyměřiti pojistné se promlčuje ve třech letech ode dne splatnosti (§ 163) Neboť, není-li platební povinnost zaměstnavatelova závislá na vydání výměru o pojistném a pomíjí-li právo pojišťovny vyměřovati pojistné až promlčením, je toho logicky nutným důsledkem, že až do uplynutí promlčecí lhůty jest tu jak platební závazek zaměstnavatelův tak i jeho rub, právo pojišťovny, placení pojistného požadovati a tudíž pojistné předpisovati.Správně poukazuje stížnost také ještě na § 164 odst. 3 zák. č. 221/24, jenž stanoví, že »bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně, ač zaměstnavatel vyhověl svým povinnostem ohlašovacím, zejména v případech § 13 odst. 2, může si zaměstnavatel strhnouti část připadající z dodatečného výměru na zaměstnance při nejbližší výplatě bez ohledu na uvedenou lhůtu.« Zde zákon předpokládá přípustnost dodatečného vyměření pojistného i v případě, když nevyměření nezavinil zaměstnavatel. Že by zákon předpisem tímto takovéto dodatečné vyměřování pojistného chtěl omeziti na jediný případ § 13 odst. 2 — jak míní žal. úřad v odv. spise — nelze usuzovati již proto, poněvadž případ § 13 odst. 2 uvádí jen příkladmo (slovo »zejména«).V podaném odv. spise poukazuje žal. úřad na to, že vzhledem k tomu, že plat. výměr, jímž Josefu B. bylo dodatečně předepsáno invalidní a starobní pojistné za Boženu C. za dobu od 1. července do 30. listopadu 1926, byl zaměstnavateli zaviněním pojišťovny zaslán dodatečně teprve v dubnu 1927, neměl již jmenovaný podle § 164 odst. 1 práva sraziti C. se mzdy část pojistného, jež na ni podle § 162 odst. 1 za uvedenou dobu připadá, a to ani v případě, že C. byla v době, kdy plat. výměr obdržel, u něho zaměstnána.I kdyby žal. úřad měl pravdu, že v daném případě zaměstnavateli je znemožněn regres na zaměstnankyni, nelze seznati — a úřad to také ani nedovodil —, proč by okolnost, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci strhnouti se mzdy polovinu pojistného na něho připadající, zaměstnavatele liberovala od náhrady celého pojistného, jak žal. úřad rozhodl. Ostatně by případná újma, jež vznikla zaměstnavateli dodatečným vyměřením pojistného, mohla míti v zápětí jen tehdy zánik jeho povinnosti, platiti pojistné, kdyby takovouto sankci zákon stanovil, čehož však neučinil.